Filip Kratochvíl: »Nevyšiluju kvůli kravinám!«

„Já teprve oťukávám sám sebe, poznávám život, protože tu jsem jen šestnáct let, musím se ještě dost učit,“ vykládá takřka dospělácky. A ve své první velké zpovědi, kterou poskytl exkluzivně deníku Aha!, prozradil mnohem víc. Jak to mají doma o Vánocích? Jaký má vztah k rodině svého otce Petra Kratochvíla? Čím mámu rozveselí, když je smutná? A jak to vlastně u nich doma funguje?

Filipe, jak se s maminkou připravujete na Vánoce?

„Pouštíme si starý český filmy a pohádky a jíme u toho cukroví, což je nejlepší způsob, jak navodit vánoční atmosféru. Tenhle víkend jsme s Péťou (matčin přítel Petr Makovička – pozn. red.) lezli po baráku, rozvěšovali světýlka. Je jich tolik, že to tu vypadá jako v Las Vegas.“ (smích)

Pamatuješ si ještě, kdy jsi přestal věřit na Ježíška?

„Bylo mi asi šest. Děda v obýváku skládal dárky pod stromek, aby pak zazvonil zvonečkem. Ale jednou ten zvoneček shodil na zem, ten zazvonil a já vběhl dovnitř dřív a všechno prasklo. Měl jsem tolik otázek, že mi to radši máma řekla.“

Jaký dárek ti udělal nejvíc radost?

„Každý dárek, ne kvůli tomu, že to je mega super dárek, ale protože na mě ten člověk myslí. Ale konkrétně to byl první mobil, když mi bylo devět. Neměl ani barevný display.“ (smích)

Co si přeješ letos pod stromek? Píšeš »Ježíškovi« seznam dárků?

„Přes rok si o tom povídáme, co bychom si přáli. Máma mi radí, co by jí udělalo radost. Musím být pozorný a celý rok naslouchat. Ale teď ani nevím, co bych chtěl. Nic nepotřebuju. Jen to, abychom byli šťastni, to je nejdůležitější na světě.“

Jakým dárkem jsi maminku zatím nejvíc potěšil?

„To se musíte zeptat jí. Vždycky, když jí dám dárek, tak dělá, že je to nejlepší dárek na světě. Tak nevím, jestli to je upřímně, anebo abych byl spokojenej.“ (smích)

Máš už nakoupené dárky?

„Jsem ve skluzu, žádný ještě nemám. Minulej týden jsme měli jet se školou do Londýna, kde jsem to chtěl nakoupit, ale jsem nemocnej, takže mě to teprve čeká. Ale aspoň teď nemusím do školy.“ (smích)

Kolik tak utratíš za dárky na Vánoce?

„Tolik, abych na nikoho nezapomněl.“

O PENĚZÍCH

Jaké dostáváš kapesné?

„Nedostávám typický kapesný, ale spíš když něco potřebuju, tak to řeknu předem a máma rozhodne, jestli nějakou tu korunu dostanu, nebo ne.“

Takže znáš hodnotu peněz?

„Jo, uvědomuju si ji. Sobě si moc věci nekupuju, snažím se to limitovat. Vyrůstal jsem mezi dospělejma, vždycky jsem se je snažil napodobovat a naslouchat jim.“

Nevadí ti, že jsi jedináček?

„Jak kdy. Zároveň chci mít někoho kolem sebe, a to vlastně mám. Ale občas se bojím rivality sourozenců. Takže když chci mít bráchy, tak jedu k tátovi, a když chci být jedináček, tak jsem s mámou.“

S čím doma mamince pomáháš?

„Snažím se jí pomáhat ve všem, nemá to moc lehký. Chci jí to ulehčit alespoň doma. Když vidím, že třeba věší prádlo, tak jí jdu hned pomoct. Občas ale odmlouvám, když mám vynést koš a je tma a zima. Ale máma mi do toho života dává tak strašně moc, tak jí chci dávat trošku zpátky.“

Čím ji rozčiluješ? A ona tebe?

„Chodím spát hrozně pozdě. Nedívám se na hodiny a jdu spát, když chci. Nejradši spím do odpoledne, nejsem ranní ptáče. A máma mě neštve, ale nemusím to vynášení odpadků, když je tma a zima.“

KDYŽ JE MÁMA SMUTNÁ...

Čím mámě děláš radost, když je smutná? A ona tobě?

„Zaručený recept je posadit ji na gauč, pustit jí Columba nebo Jessiku Fletcherovou a přinést jí česnek se sýrem, to miluje, to ji vždycky napraví. Když mám problémy já nebo ona, tak si spolu o tom povídáme. Máme spolu otevřený vztah, říkáme si všechno.“

Radíš se s mámou i ohledně holek?

„Samozřejmě. Občas se mámy zeptám, co by ji potěšilo, abych věděl, jak udělat radost holce. Nebo jak se usmířit po hádce. Každej dodatek k těmhle věcem mi pomáhá, učím se o holkách a každá rada od mámy je nad zlato. Můžu jí říct úplně všechno. Moji spolužáci se bojí, mají s rodičema jiný vztah. Jsou přísnější, a když je blbá známka, tak je průšvih. Naši jsou jiní. Máma je spíš kamarádka do života. Když je potřeba, umí dobře vychovávat, ale když dostanu pětku, tak mě neseřve, ale vezme mě za ruku a řekne, že to spolu zvládneme, pojď se podívat na ten problém ve škole, co ti nejde, a vyřešíme to. Za vším je řešení.“

Máte s mámou nějaký oblíbený rituál?

„Určitě to nemáme na dny, protože máma občas v sobotu pracuje a někdy ne. A nemáme ani společný rituály. Já si ráno udělám čaj, jdu zas do pokoje, zapnu si počítač a podívám se, co je novýho na internetu. A máma si ráno zacvičí na půl hodinky a tak se probudí.“

Ona je pozitivní a oduševnělý člověk, tipla bych, že cvičí jógu.

„Ano, teď ji nově začala cvičit. (smích) Máma hledá spirituální význam života. Je to super, člověk by měl v určitým stadiu života přejít z toho normálního života do toho spirituálního. Je to příjemný poznávat sám sebe. Jóga je nádherná činnost, ale já bych na to teď asi ještě neměl, v budoucnu asi začnu.“

Takže ty jsi ještě nepřemýšlel nad smyslem svého života? Ještě jsi neprobádal hlubiny své duše?

„Ne, já ještě oťukávám sám sebe, poznávám život, protože tu jsem teprve šestnáct let, takže se musím ještě dost učit. Až budu vědět alespoň padesát procent věcí, tak začnu přemýšlet o hlubší myšlence života.“

Co bys na sobě chtěl změnit?

„Nic. Chyby dělají člověka a já jsem takhle přišel a chci dál být takovej, jakej jsem. Nechci ani plastiky, ani měnit svoje vlastnosti. Jsem se sebou spokojenej.“

Předpokládám ale, že chceš obohacovat svoji duši a poznávat a zažívat nové věci. To tě zcela jistě trochu změní, takže se tomu nevyhneš.

„Obohacovat duši, to jo. To si myslím, že dělá každej a neustále. Je to do života důležitý. Nechtěl bych ani změnit chyby v minulosti, protože jsem díky nim tam, kde jsem.“

Čeho si na sobě nejvíc vážíš?

„To fakt nevím. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel. Možná asi to, že jsem klidnej a nevyšiluju kvůli kravinám. Snažím se myslet pozitivně, nemám rád, když někdo mluví až moc negativně.“

A čeho si nejvíc vážíš na mamce?

„Na ní si vážím snad úplně všeho, od její povahy až po to, jak hrozně moc pracuje a co všechno zvládá. Kdybych to zkusil já, tak už tady nejsem. Ležím někde v křoví a mručím, to bych nezvládl. Vážím si i toho, jak povzbuzuje lidi. Dokáže lidem dát to, co chtěj. Choděj na ni, protože si chtějí zvednout náladu. A je jedno, jestli ji třeba bolí v krku, ona i tak zpívá a přidá tam třeba víc vtipů a ten koncert je skvělý. Máma je vtipnej člověk.“

BYT = TRUCOVNA

Od mamky jsi dostal byt, kdy se tam chceš natrvalo odstěhovat?

„Jsem rád, že mám tu možnost, že mám trucovnu pro případ, že bych chtěl zdrhnout. Ale neplánuju to, protože chci být co nejdýl tady v Otvovicích. Mám tu všechny pohromadě, babičku, dědu, tetu, strejdu a spoustu fajn lidí. Je to krásná vesnička a je tu klid, jak to není v centru Prahy.“

Jsi ještě v kontaktu s Vaškem Noidem? Zajdete spolu někdy někam?

„Jasně, jsme stále v kontaktu, vídáme se a snažíme se ten náš vztah udržovat. Vašek je super, je s ním sranda.“

Jak se ti daří ve vztahu s Karolínou?

„Nádherně, žijeme ten romantickej život. Samozřejmě nemáme vztah jako po dvaceti letech. Máme to moc hezké, chodíme do kina, na večeře. Mně se to takhle líbí. Já ji strašně miluju a ona mě. Zatím to vychází.“

Jsi duší spíš romantik, anebo ti je to cizí?

„Snažím se jím být, baví mě to. Ale musím se to učit. Hledám i na internetu. (smích) Holky to maj rády.“

Kdy a jak jste se poznali?

„Asi před deseti měsíci jsme se viděli v kavárně na Václaváku, kde jsme oba byli se svými kamarády, a celou dobu jsme na sebe pokukovali. Už jsme si předtím spolu psali na Facebooku, ale to nepočítám jako seznámení, protože to nemám rád. Tak jsem si tam k ní přisedl, povídali jsme si a nějak to vyšlo, protože jsme se spontánně pozvali na oběd, abychom byli spolu sami. Abychom se líp poznali.“

Jak jsi si získal její srdce?

„Moc nechápu, že se mi to vůbec povedlo. Nevím, co je na mě tak super. Chvilku trvalo, než nám došlo, že se oba chceme. Já jí ho dal proto, že je hrozně hodná, a to je pro mě hlavní. To na ní bylo vidět hned a po čase se ukázalo, že to tak fakt je. A je s ní strašná sranda. Užíváme si spoustu srandy a všechno, co si užívat máme. (smích) Dalo by se to brát tak, že je to už vážný vztah a bereme to tak.“

Jak Karolína vychází s tvojí mamkou? A jak ty s jejími rodiči?

„Její rodiče jsou hrozně super a hodní a vtipní. Prostě jako ona. Už jsem u nich byl mockrát. Rád tam chodím, je tam vždycky sranda.“

Byla už Karolína u vás doma?

„Ještě u nás nebyla. Ani nevím, jak je možný, že k tomu ještě nedošlo. Ne, že bychom nechtěli, ale nebyla příležitost, protože máma třeba byla unavená, tak mě napadlo, že bude lepší, když bude mít klid, a ani jsem jí nic neříkal a jel ke Karolíně. Plánujeme, že spolu oslavíme Silvestra, tak snad to vyjde. Ale když ne, tak nevadí, uvidíme se potom. A pak zase a zase.“ (smích)

Jak vznikal rozhovor

S Filipem jsme se poprvé viděli, když mu bylo třináct let, a od té doby jsme si povídali nesčetněkrát. Jelikož se už známe nějaký ten pátek, probíhal náš rozhovor bez okolků v posteli a bylo to fajn.

Dělilo nás ale 27 kilometrů, protože Filip ležel nemocný doma v Otvovicích a já s telefonem u ucha a notebookem na klíně ve svých peřinách zapisovala, co měl na srdci. Za ty tři roky z roztržitého klučíka vyrostl přemýšlivý hoch, který právě prožívá svůj první vážný vztah se studentkou Karolínou a který začíná přemýšlet o smyslu svého bytí.

Ačkoliv se mnozí mohou domnívat, že je kvůli bohatství své slavné mámy rozmazlený a zpovykaný, opak je pravdou. Je si vědom nejen pravé hodnoty peněz, ale i života.

Fotogalerie

8 fotografií