Ludmila Roubíková, zkušená rekreantka z Homolka a tobolka: Co měla, rozdala. I krev!

Ve skutečnosti však byla Ludmila Roubíková (†72) v kolektivu velmi oblíbená herečka s pohnutým osudem, která pravidelně chodila darovat krev!

Narodila se jako Lída Havlová a příjmení Roubíková, pod kterým se proslavila, si nechala po svém prvním a jediném muži, s nímž se však krátce po svatbě rozvedla. Nikdy ani nemohla mít děti, proto se upnula na práci. Věnovala jí doslova celý život.

Možná kvůli tomu, že doma ji nikdo nečekal, byla ráda ve společnosti kolegů – prý se ráda a často smála. A stejně tak milovala jejich děti! Každý rok před Mikulášem Roubíková dokonce pro potomky svých kamarádů a kamarádek balila pamlsky do celofánových pytlíčků, které jim pak rozdávala.

„Zamilovala si mého syna Járu a odkázala mi pár hezkých kousků starožitného nábytku,“ vzpomíná na ni třeba kolegyně Jaroslava Obermaierová. „Byla to moc bezvadná, ale bezdětná paní s pohnutým osudem,“ dodává.

Celý život byla také pravidelnou dárkyní krve. „Vůbec byla obrovský lidumil. Nesmírně vstřícná. Když se někdo necítil dobře nebo měl problémy, vždycky se snažila pomoct. Pro druhé by se rozkrájela. Soucítila s nimi,“ říká herečka Miriam Kantorková, která se s Roubíkovou potkávala při společném angažmá v pražském Divadle E. F. Buriana.

Zajímavostí je i fakt, že paní Lída měla panickou hrůzu z taxíků a věřila jen jednomu řidiči z Barrandova, který ji musel vozit.

Před kamerou se objevovala až do své smrti a stíhala několik filmů ročně – byť šlo o roličky většinou epizodní. Zemřela 11. srpna 1991.

Filmografie (výběr)

● Homolka a tobolka (1972) – Dernáčková

● Holka na zabití (1975) – Černá

● Žena za pultem (1977) – Škarapesová

● Nemocnice na kraji města (1977) – vrátná v Boru

● Plechová kavalerie (1979) – Literová

● Inženýrská odysea (1979) – kuchařka

● Trhák (1980) – Lukešová

● Jako kníže Rohan (1984) – Špátová

● Přísahám a slibuji (1990) – Kubíčková

Fotogalerie

5 fotografií