Pavel Mang alias »Váš-kůůů« Karas z Cirkusu Humberto: Skončil jako prodavač

A protože se právě včera seriál Cirkus Humberto režiséra Františka Filipa vrátil na obrazovky, napadlo nás: jak asi dnes vypadá a žije Pavel Mang (33), který Vaška tak roztomile ztvárnil? Proč už ho ve filmech nevídáme? Je pořád ještě tak mrštný?

Pavle, jak jste si užil léto? Kde jste byl na dovolené?

„Nikde, protože se budeme stěhovat do baráčku, takže je moc práce a neustále něco kutíme.“

Tam se budete stěhovat s rodinou? Jste vůbec ženatý?!

„Jsem. Od pátku!“

Cože?!

„V pátek 9. 9. jsem se po tříleté známosti oženil s přítelkyní Ivou. Takže ano, s ní a její šestiletou dcerou Evičkou z prvního manželství půjdeme do domu jako rodina.“

Jakou jste měli svatbu?

„Nejdřív jsme chtěli jen jít se svědky podepsat ten papír a hotovo. Přemýšleli jsme i o svatbě na baráčku, ale na tom staveništi by to byl horor. Nakonec jsme to tedy pojali klasicky – na radnici s rodinou.“

Jak jste se poznali? Věděla, že jste ten z Humberta?

„Divila se, proč mi kamarádi říkají herec. Ale v tom je právě to kouzlo, protože jsem si jistý, že má opravdu ráda mě.“

Byla to láska na první pohled?

„Jistě. Zahlédl jsem ji v naší oblíbené hospůdce a rok nebo dva jsem po ní pokukoval. Šli jsme na diskotéku a zatancovali si na písničku od Keksu a už to bylo jasné. Dodnes je to naše písnička.“

Plánujete velkou rodinu? Přibude Evičce sourozenec?

„My už jsme velká rodina. Máme hodně zvířátek, pejska nalezence, králíčka Justina, morče Kevina, kocoura Garfielda. Jsme taková farmička. Ale klidně ještě budeme mít děti. Chceme.“

Jak vy jste se vlastně dostal ke gymnastice?

„Maminka mě vzala na fotbal, ale mě to zklamalo. Nebylo to vůbec akční, nebavilo mě čekat na odkopnutí míče. A jelikož jsem pořád někde lezl, dala mě maminka na gymnastiku a to mě chytlo. Začínal jsem na Strahově s paní Čáslavskou a panem Motlochou.“

Zvládnete ještě nějaké gymnastické cviky?

„Radši bych to nezkoušel, protože mám teď airbag. (se smíchem se plácá do pupku) Tak do dvaadvaceti jsem ještě dělal provazy nebo salta, nejčastěji někde na mejdanech. Když má člověk upito, nechá se vyhecovat. Ale pak jsem si uvědomil, že by to nemuselo dobře skončit, a zařekl jsem se, že už to dělat nebudu.“

Kdo vás dostal k filmu?

„Od šesti let jsem cvičil. Po dvou letech můj trenér slyšel o konkurzu. Hledali osmiletého gymnastu, který vypadá na šest. Moje mamka nejdřív nebyla pro, ale já tam s trenérem Kociánem šel a vybrali mě! Prý jsem to celý já.“

Vypadal jste jako andílek! Zlobil jste?

„Pěkně si se mnou užili, byl jsem kvítko, rarach, neposeda. Furt jsem někde lezl a šplhal. Museli mě hodně hlídat, abych se nezranil, a nenarušil tak natáčení.“

Měl jste kvůli případnému úrazu něco zakázaného?

„Skoro všechno! Ale neřídil jsem se tím.“

Zranil jste se někdy?

„Ne, naštěstí ne. Ale měli kvůli mně problémy, když mi vypadávaly mléčné zuby. To mi lepili umělé.“ (smích)

Jak vzpomínáte na natáčení?

„Říkali mi Váškůů. To francouzsky a německy znamená kráva (Vache a die Kuh – pozn.). Neuvědomoval jsem si v plné míře, čeho jsem součástí. Kdyby mě máma nedokopala, abych si vzal nějaké podpisy, nemám na památku nic.“

Když jde Humberto, díváte se na sebe?

„Hlavně se teď bude dívat Evička, miluje koně. Dlouhá léta jsem se před tím uzavíral a nechtěl to vidět. Bylo mi divné koukat se na sebe. Prvně jsem to viděl před třema rokama a zhlédl jsem to opravdu s chutí. Už je to jiné, už nekoukám na sebe, ale na nějakého malého kluka. Ani mi nepřijde, že jsem to já.“

Jste spokojený se svým výkonem v seriálu?

„Jakékoli jiné dítě by to také tak zahrálo, tam šlo o tu dětskou bezprostřednost, není to o herectví. I když nějaký matematik by to tam asi neodcvičil.“ (smích)

Když vás v jedné scéně protahovali, bolelo to?

„Vůbec ne, museli mi dávat glycerin do očí, abych jako plakal! Já byl tehdy pružný dost.“

Jaký vztah jste měl s Jaromírem Hanzlíkem?

„My jsme se moc nepotkali, protože on hrál mě s odstupem let. Ale říkával, že jsem mu nasadil laťku vysoko. On nebyl v  gymnastice tak doma jako já, byl už starší a bylo by zbytečně složité, aby se ty věci učil, takže ho dublovali. Mě nemuseli.“

A jak vzpomínáte na Petra Haničince?

„Moc a rád, byli jsme přátelé, byl jako můj druhý tatínek. Jezdil jsem za ním a jeho rodinou do Bratronic. Byla to srdeční záležitost.“

Jaké byly tehdy honoráře?

„Bylo to osmdesát korun za natáčecí den, dohromady jedenáct tisíc, to bylo tenkrát hodně peněz! Většinu mi maminka schovala na později, ale to už ty peníze neměly takovou hodnotu. Ale ukusoval jsem si z toho, když jsem si chtěl v Německu koupit třeba kazeťák-dvojče. Mamka jako školnice měla malý plat. Největší radost jsem si ale udělal koupí dlouhosrstého jezevčíka Sama.“

Vy jste prý také pro herce pašoval valuty!

„To je pravda! Když jsme jezdili na Západ do Německa, směl každý mít u sebe jen určité množství valut. Tak si to ke mně herci schovávali do kapsiček. Mě jako dítě nekontrolovali. Už tenkrát jsem byl proti režimu.“ (smích)

Jak vás coby hvězdu vnímali spolužáci ve škole?

„Bylo to v pohodě, protože to byla sportovní škola, takže nás v televizi hrálo víc.“

Balil jste na to holky?

„Já je nikdy nebalil, ony balily mě! Jenže ta, kterou jsem opravdu chtěl, nechtěla mě a naopak. Ale bylo i těžké poznat, jestli ta holka chce Vaška z Humberta, anebo mě. To se mi nelíbilo. S holkama jsem začal už ve třinácti. I s kouřením. Ale už jsem s tím sekl.“

Co jste dělal po Humbertu?

„Bylo hodně pohádek, inscenací i natáčení v Německu. Tři roky jsem hrál ve Stavovském s panem Kemrem. Ale divadlo mě neoslovilo. V patnácti mě už zajímaly jiné věci – holky, občas nějaká hospoda. Jednou jsem dokonce zapomněl na představení! Bylo toho na mě moc se školou, divadlem, natáčením a gymnastikou. Člověk nestíhá a ani se mu už nechce.“

To byl tedy ten důvod, proč jste s hraním přestal?

„Částečně. Ani mě už režiséři nechtěli, vyrostl jsem a nebyl už tak roztomilý. A byl jsem zaškatulkovaný jako komunistická dětská hvězdička.“

Co jste tedy dělal dál?

„Studoval jsem obchodní školu, pracoval jsem i v potravinách a lidi se mě nechápavě ptali: Co tady děláte? Paradoxně by asi chtěli, abych skončil někde se stříkačkou v pangejtu. Když totiž normálně pracujete, tak to vnímají, jak špatně jste skončili... Prostě jsem se rozhodoval, jestli žít normálně a být šťastný, anebo makat jako blázen, aby se mi dařilo v herecké branži. A takhle šťastný jsem.“

Nyní jste už přes deset let vedoucím v obchodě s hodinkami. Proč zrovna hodiny?

„To je náhoda, prostě jsem se k nim dostal a časem mě to chytlo. Vozíme hodinky ze Švýcarska.“

Kolikery máte doma? Jste ochoten za hodinky utrácet velké sumy?

„Doma mám jen troje. Kolem deseti tisíc. To stačí.“

Fotogalerie

6 fotografií