Domenico Martucci: Iveta nenávidí samu sebe!

Ital Domenico Martucci (34) bilancuje svůj vztah se zpěvačkou Ivetou Bartošovou. Nejdříve plný lásky a nadějí, poté plný katastrof. Když ho člověk poslouchá, ani by nevěřil, kolik se toho za pár týdnů dá zažít. Ostatně, posuďte sami...

Domenico, jak jste na tom po psychické stránce?

„Ještě hůř než fyzicky.“

Je to naštvanost? Zklamání? Bezmoc?

„Naštvanost určitě ne. Jsem už zvyklý, že se o mně píše neustále zle. Nejdřív jsem byl falešný hrabě, který Ivetu vzal z nemocnice do Itálie. Že revers podepsala moc brzy. A po té bouračce o mně napsali: Domenico se pokusil zabít Ivetu a Artura. Jenže já nebyl ani v tom autě, proto jsem vydal prohlášení. To bylo opravdu jen pro silné žaludky.“

Jste tedy zklamaný?

„Ne, čekal jsem to. Můj kamarád Felix Slováček mě upozorňoval: Domenico, myslíš si, že jako mladý krásný hrabě nevzbudíš žádnou závist? Jsi neuvěřitelně naivní.“

VZTAH ZA 300 TISÍC

Jak teď vycházíte s Arturem?

„Mám s ním lepší vztah než s Ivetou, protože ona je poslední dobou naštvaná i kvůli mně, protože jsem často komunikoval s médii. Ale Iveta neměla jinou možnost, jak zlepšit svůj mediální obraz.

Jsem osoba, která je vychovaná vždy ke všem s úctou. Vloni o Vánocích jsem byl v Bělorusku a navštívil jsem dětské domovy s čokoládami a dárky, aby měly děti radost. A v Česku se o mně píše zle. Nějaký Lukáš Rejmon s gay porno minulostí o mně říká lži a celý národ mu věří?“

O kolik peněz jste vztahem s Ivetou přišel? Říkal jste, že jste kvůli tomu zrušil všechny koncerty...

„Mám v Itálii několik restaurací, hotelů a obchodní centrum. Neživím se zpěvem. Není to tak, že když jsem teď vůbec nezpíval, že jsem bez peněz.“

Kolik vás ten vztah stál peněz?

„Kolem tří set tisíc. Ale vůbec toho nelituju. Když někoho miluju, nemám s tím problém. Platím i za lidi, které nemiluju, takže stoprocentně platím za holku, kterou jsem miloval a ještě miluju.“

Kdy jste spolu byli naposledy v kontaktu?

„Poslala mi teď zprávu, kde mi vyčítala, že se chci zviditelnit a že paparazzi nám byli v patách kvůli mně. Ale já to neberu vážně, protože je nyní hodně zmatená.“

Co ty její psychické problémy způsobuje?

„Má je v momentu, když není všechno dobře. Když to není dokonalé. Všichni mi vyčítali, že po prvním kolapsu podepsala reverz příliš brzy. Říkali, že umře po cestě tam, že ji nevyléčí jen má láska. Riskoval jsem svou pověst a reputaci, že budu za blbce před celou Českou republikou, že kvůli Domenikovi Iveta zemřela. Ale po třiceti dnech v Itálii vycházely články, že dělám zázraky, jak Iveta báječně vypadá a psychicky je v pořádku.“

Myslíte, že jí pomohlo hlavně to, že tam mohla být sama sebou, obyčejnou ženou? Že si jí nikdo nevšímal a nemusela být tou zpěvačkou Bartošovou?

„Ona se nenávidí. Nenávidí tu Ivetu Bartošovou, o kterou se všichni zajímají a nemůže žít normálně. Tam byla šťastná nejen díky mně, ale díky mé matce, která ji miluje jako dceru. Samozřejmě že se cítila dobře i díky luxusu, kdy mohla být na zámku se služebnictvem, užívat si soukromé pláže, luxusní restaurace. A hlavně tam měla Artura, kterého nadevše miluje. Hlavní ale bylo, že nebyla Iveta Bartošová a mohla jít na kafe, aniž by ji kdokoliv žádal o autogram nebo si ji fotili.“

Jaká byla, když mohla být sama sebou? Čím se liší od té Ivety, kterou známe?

„Byla úplně jinou osobou. Takovou, jaká byla tak před deseti lety. Ale nyní má Iveta v Česku jen strach. Strach z fotografů, bojí se někam chodit a být mezi lidmi. To je ženská, která chce bydlet a žít v klidu jako běžný člověk. V Itálii tři týdny nepila ani kapku alkoholu. A když jsem jel pro Artura do Česka, tak mi psala, že nepije a ani nemá chuť, protože je šťastná, obzvlášť když se těšila na Artura. A děkovala mi za obrovskou lásku, kterou poprvé v životě cítí. Není alkoholička.“

KAUZA IVETA BARTOŠOVÁ: Vše o zpěvačce na Ahaonline.cz čtěte ZDE, na Blesk.cz ZDE.

KŘIK V ITÁLII

Co se v Itálii doopravdy stalo, že se váš vztah rozpadl?

„Naštvala ji služka, která uklízela i v její šatně. Ivetě vadilo, že služka vybírala i koš, kde byly kondomy. Ale Iveta byla nervózní už dva tři dny, protože se moje matka hádala s advokáty kvůli majetku. A Iveta je bohužel tak citlivá, že na sebe všechno vezme. Byl tam často křik a vztek a Iveta začala být hrozně nervózní.“

Jak to bylo s tou služkou?

„Iveta mi řekla slušně, že jí to vadí. Ne každý je zvyklý na to, že se o něj neustále stará majordomus. Že si ani sám nenalije vodu, protože ihned přispěchá majordomus, aby ho obsloužil.“

Je tedy možné, že na ni zas dolehla paranoia jako v Česku? Že jí vadilo, že ji zas někdo »sleduje« a musí se ovládat?

„To ne, spíš ji zasáhla ta nervozita od mé matky a byla neklidná, nervózní. Takže to s tou služku vnímala hůř než normálně.“

Jak přesně jste se rozešli?

„Vyčítala mi, že komunikuju s médii. Bylo toho na mě moc, mediální tlak, problémy s majetkem a matkou… Tak jsem Ivetě řekl, že potřebuju odjet na pár týdnů na dovolenou třeba na Kubu a být tam jen sám. Mohla tam zůstat, celý zámek, služky, majordomus i matka jí byli k dispozici. Měla neomezené množství peněz a k dispozici českou holku, co se o ni starala a vše jí překládala. Ona i Artur by se tam měli jako v pohádce, ale ona nechtěla být beze mě.“

Jak to probíhalo dál?

„Já už opravdu potřeboval být nějaký čas sám a utéct od toho všeho, bylo to strašné. A ona mi vyčetla, že jsem největší sobec, jakého kdy v životě potkala. A to byla poslední kapka a můj pohár trpělivosti přetekl. Řekl jsem jí proto jen lakonicky: Když si tohle myslíš, je mezi námi konec.“

Je možné, že se k sobě vrátíte, až se vše uklidní, když ji stále milujete?

„Nemohu na to odpovědět, protože v našem vztahu se stalo tolik věcí. Každý den nějaká katastrofa. Bouračka, kolapsy, média z ní udělala alkoholičku… Každý den se něco dělo. Ona měnila názory ze dne na den. Plánovali jsme odjet do Itálie, a ona jen chvilku předtím, než jsme měli odjet, řekla: Ne, nikam nejedu, ty mě chceš prodat paparazzi.“

DVA DNY HLAZENÍ

„Vyčetla mi, že jsem největší sobec, jakého kdy v životě potkala.“

Co ještě vám vztah s Ivetou dal?

„Dal mi zkušenost s českými médii. A dal mi ženskou, která je jiná než ostatní. Můj otec jí nabídl, že zaplatí všechny její dluhy. Ale ona byla příliš hrdá a s díky to odmítla. Řekla, že chce jen mou lásku. Není na světě moc žen, které by řekly: Ne, já nechci ty miliony, co mi chceš dát. Ale Iveta to udělala, i když by jí to velice pomohlo. I proto jsem se do ní zamiloval, není klasická osoba, je opravdu na úrovni a není na peníze.“

Kolik peněz jí chtěl váš otec věnovat? Jak velké její dluhy jsou?

„Ona to odmítla, takže to není důležité.“

Je to v řádech milionů? Nebo desítek milionů?

„Něco mezi.“

Jak jste se poznali? Kdo koho svedl?

„Potkali jsme se v dubnu na soutěži krásy, kde jsem byl v porotě. To není tak, jak to všichni říkají, že jsem byl nikdo. Už před Ivetou jsem měl kariéru. I předtím jsem měl za vystoupení dvanáct tisíc. Teď si sice mohu říct o třicet tisíc, ale zatím jsem všechny nabídky odmítl, protože jsem pomáhal Ivetě. Potřebovala, abych s ní byl dvacet čtyři hodiny denně. I proto mě opustila manažerka. Nemohla přeci pracovat s někým, kdo nevystupuje.“

Hodláte se ke zpívání vrátit?

„Teď hlavně potřebuju vyléčit oko a odjet někam, kde budu sám. Bez internetu a telefonu. Ona je nyní už mnohem lepší a ten pán, který se o ni stará, je moc schopný pán, takže mohu odjet. Mám z něho moc dobrý pocit.“

„V našem vztahu se stalo tolik věcí. Každý den nějaká katastrofa. Bouračka, kolapsy...“

Kdy jste se viděli naposledy?

„Před jejím posledním kolapsem. Od té doby jsme byli v kontaktu jen po telefonu.“

Jak jste se tedy dali dohromady?

„Potkali jsme se už před třemi lety, kdy se mi moc líbila a pozval jsem ji na večeři. Ale ona to odmítla, protože byla s Pomejem. Ale když jsme se teď v dubnu potkali na akci, tak už mé pozvání přijala.“

Jaká byla vaše první schůzka?

„Vzal jsem ji do japonské restaurace a bylo to krásné. Za dva dny jsem ji pozval k sobě domů, kde jsem jí uvařil špagety s mořskými plody. Připravil jsem tam růže, svíčky a romantiku. Od té doby jsme byli spolu.“

Takže to byl ten osudový večer, kdy jste se poprvé políbili?

„Ano, spala u mě dva dny. Ale jen jsme se hladili.“

Byl jste do ní už zamilovaný?

„Ano byl. Všechno se má zkusit.“

Říkal jste si někdy, že ona je ta pravá? Že byste s ní chtěl založit rodinu a zestárnout po jejím boku?

„Iveta je chytrá, takže už od začátku říkala, že nám to nebude dlouho trvat. Ona nemůže mít děti, a tak věděla, že já za pár let budu chtít rodinu a vše se rozbije. Říkala, že si proto bude užívat každou chvilku se mnou, dokud to půjde.“

Jaký nejsilnější okamžik jste spolu zažili?

„Když jsme bojovali, aby byla v pohodě.“

Co si pod tím máme představit?

„Když se poprvé zhroutila, tak se Artur zachoval jako pravý chlap. Říkal jí, že se musí léčit, že už to není normální.“

Udělal byste s odstupem času něco jinak?

„Nezůstal bych tak dlouho na zámku, kde Iveta kvůli problémům matky s advokáty začala být nervózní, divná, jiná. Měli jsme se vrátit na Sardinii. Nic jiného bych nezměnil.“

Co by nyní Ivetě pomohlo?

„Musí začít terapii s psychologem. Chce změnit svou identitu. Ale ona se tomu musí postavit a zvládnout ten mediální tlak, jinak nemá šanci. Anebo může bydlet v Itálii, my se o ni postaráme. Jenže Artur má svůj život tady v České republice, takže v tuto dobu není její stěhování možné. Třeba až Artur dospěje. Není to problém, může na zámku žít celý život.“

Jak vznikal rozhovor

Do Domenikovy oblíbené restaurace na pražských Vinohradech jsem vstupovala s očekáváním, kolik špinavého prádla ze vztahu s Ivetou Bartošovou se zase bude prát. Ostatně – za ten týden, co cestoval po východní Evropě, aby si vyčistil hlavu, ho Iveta označila za viníka krize jejich vztahu a poplivala ho od hlavy až k patě. Ovšem on dostál své pověsti gentlemana. Nechal si přinést láhev bílého vína, navodil příjemnou romantickou atmosféru, jak to umějí jen italská hrabata.

O jejich krátkém, ale bouřlivém vztahu mluvil věcně, o Ivetě se ale vždy vyjadřoval s noblesou a úctou. To i v momentě, kdy si stěžoval na zdravotní problémy. Evidentně pohubl, přestává prý vidět i na jedno oko. Mluvil roztomilou češtinou, jen občas tápal nad slovíčky, například termín »prasklý nerv« si raději nechal přeložit. Tak vznikl jeho nejdelší rozhovor v češtině. Prý zcela poslední.

Fotogalerie

5 fotografií