Michal Dlouhý: S bráškou občas promlouvám!
Nejvíce Vladimír Dlouhý schází své rodině, především bratrovi Michalovi (42). Letos v březnu za Vladimíra převzal Českého lva za vedlejší roli ve filmu Kajínek a pak ji předal manželce Petře, která se ceremoniálu nemohla zúčastnit osobně.
Čekal jste, že by váš bratr mohl získat in memoriam prestižního Českého lva?
„Tušil jsem to. Konkurence byla velká, ale bráška byl opravdu moc dobrej. Ačkoliv jsme tam všichni – včetně mě – hráli, co jsme mohli, kdykoliv se on objevil na scéně, přeskočilo to do úplně jiné dimenze a on vyčníval. A to není jen můj názor, svěřila mi to řada lidí.“
Jak to dokázal? Vždyť už v době natáčení byl těžce nemocný!
„Měl zdravotní problémy, ale ještě neznal přesnou diagnózu. Až při postsynchronech se vědělo, co mu je a v jaké fázi to je. Ale on byl moc statečný...“
Nedělá vám problémy vidět ten film, když víte, že je jeho posledním?
„Ne, já se podívám rád na všechny jeho filmy. Mně se jeho práce a výkony moc líbí. Pro mě je to dodnes poučné, já jsem se od něj učil a budu se učit dál. Kdykoliv si s něčím nebudu vědět rady, tak se ho už nemůžu zeptat, ale můžu se podívat, co a jak on udělal.“
Jak se s jeho odchodem vyrovnáváte?
„Já, my všichni, a zaplaťpánbůh je nás spousta, ho nosíme pořád v srdci. Všem nám bude chybět a chybí, ale na druhou stranu je tu neustále s námi.“
Promlouváte k němu někdy?
„Dá se říct, že ano a dost často. Ale jsou to velmi intimní a jen moje chvilky, o které se s nikým nehodlám dělit.“