Vladimír Dlouhý: Rok po smrti rány nezahojil...

Ale také věčný stín v jejich duších a mezera v českém uměleckém světě. Jak na »Petra z Arabely« vzpomínají jeho seriálové kolegyně »Arabela« Jana NagyováPulm (52) či »Xénie« Dagmar Patrasová (55)? Co si vybavuje Petr Jákl (37), který s ním spolupracoval naposledy? A jak ztrátu milovaného brášky nese Michal Dlouhý?

Nagyová: Arabela bez něj? Už nikdy!

Role studenta Petra Majera po boku Nagyové, která si zahrála princeznu Arabelu, odstartovala Dlouhého hvězdnou kariéru. „Chodilo mi i dvě stě dopisů denně, včetně nabídek k sňatku,“ vyprávěl vždy s úsměvem Dlouhý. Tato éra ale pro představitelku Arabely jeho úmrtím skončila...

Je to rok, co váš pohádkový partner zemřel. Jak to nyní vnímáte?

„Nerada bych o tom mluvila. Zúčastnila jsem se Mirkova pohřbu a i rok poté je to velmi citlivé a bolestivé téma...“

Co pro vás ta éra znamenala?

„Pro mě to skončilo tím, že Mirek už není mezi námi. S Arabelou je konec, je to příliš bolestné. Když přijedu do Čech, tak si zajdu jen na výstavu či za kulturou, ale co se týče aktivit spojených s Arabelou nebo filmováním, tak těm se vyhýbám. Nezlobte se, to už pro mě skončilo, je to kapitola, která je odehraná. Je to třicet roků a už nemám, co bych k tomu řekla.“

Jak na něj tedy vzpomínáte jako na kolegu?

„Mám na něj jen tu nejkrásnější vzpomínku. Zažili jsme toho spoustu. Bylo nám oběma dvacet, byli jsme oba stejně staří. Moc jsme si rozuměli, byli jsme mladí, naivní a hrozně stydliví, jak to už tak bývá, když je člověku tolik, kolik bylo nám. I když je něco jiného mít dvacet let před třiceti lety a mít dvacet let teď. Dnes jsou ti mladí jiní.“

Patrasová: Měl oči bezbranného dítěte!

Arabela Vladimíru Dlouhému do cesty přihrála i Dagmar Patrasovou, která ztvárnila roli její zlé sestry – princezny Xénie. Dlouhý v životě Patrasové zanechal nesmazatelnou stopu. „Jeho ztráty mi bude líto stále,“ říká Patrasová.

Vybavila jste si v uplynulém roce při něčem Vladimíra Dlouhého?

„Určitě jsem si na něj vzpomněla, protože jsme spolu nenatáčeli jen Arabelu, ale i film Šestapadesát neomluvených hodin. Tam jsme hráli s Mirkem pár mladých studentů, kteří se namlouvají a chodí spolu. Vzpomenu si na něj, kdykoliv ho vidím v televizi.“

Jaký byl kolega?

„On byl vždy perfektně připravený a uměl dokonale text. Byl to dobrý partner v herectví. Je ho hrozná škoda, je mi to moc líto. Bohužel už to nevrátím a bude mi to líto celý zbytek mého života, že takhle brzy odešel.“

Jak byste ho popsala?

„Byl to můj mladší spolužák z konzervatoře. Lidsky to byl normální kluk, který si na nic nehrál a nezkazil žádnou legraci. Byl férový a vždy s ním bylo o čem mluvit.“

Byl spíš třídní klaun, nebo introvert?

„On byl o dva nebo o tři ročníky níž. Byl ve třídě třeba s Markem Ebenem, ale já patřila už mezi ty mazáky, takže jsme se s nimi moc nepaktovali.“ (smích)

Co se vám na něm nejvíc líbilo?

„Fyzicky se mi na Mirkovi vždy moc líbil jeho úsměv a oči, protože i když už byl dospělý, tak to byly oči bezbranného dítěte. Ale v roli s nimi uměl tak pracovat, že z očí vyzařoval padouch se vším všudy tak, jak to umí málokdo...“

Jákl: Nedal znát, že bojuje o holý život!

Producent Petr Jákl se s Dlouhým setkal při natáčení filmu Kajínek, za který pak Vladimír in memoriam získal Českého lva. Právě při jeho natáčení zjistil, že má rakovinu. Ani to mu ale nezabránilo, aby z role vytěžil maximum a zastínil kolegy v hlavních rolích.

„Sice už v tu dobu bojoval o holý život, já na něj ale vzpomínám jako na velkého vtipálka,“ říká Jákl s tím, že herec na sobě trápení nedal znát.

Co bylo tak fascinující na herectví Vladimíra Dlouhého?

„Teď na festivalu v Belgii film Kajínek, v němž Mirek exceloval, vyhrál hlavní cenu za nejlepší film mladé poroty. Měl jsem tedy možnost znovu ho vidět a opět mě jeho herectví doslova vtáhlo. Prostě jsem mu to věřil. A to říkám s odstupem času, ne z nějakého okouzlení ze společné práce.“

Vzpomněl jste si na něj i při jiné příležitosti?

„Určitě. Nejčastěji, když se někde na akci vidím s jeho bratrem. Velice mě také potěšilo, že Mirek získal Českého lva. Michal tam za něj měl projev, ve kterém říkal, že ačkoliv to byla vedlejší role a Mirek si to tak přál, tak on svou rolí všechny předčil.“

Jaký byl při natáčení?

„Na place ohromný vtipálek. Vlastně si vůbec nevzpomínám na tu jeho nemoc a trápení. Vzpomínám si jen na ty příjemné věci, jen v dobrém.“

Čím vás nejvíce pobavil?

„Asi tím, že když jsme před záběrem sjížděli zkoušku, kterou jsem většinou i nahrával, tak on si na ni vždy schválně vzal nějakou rekvizitu, která mi znemožňovala tu scénu ve filmu použít – třeba elektronickou cigaretu.  I ty zkoušky zahrál brilantně, ale říkal mi, že se zkoušky přece netočí. Prostě že to dělá schválně...“ (smích)

Jak na vás působil?

„Byl svůj, velký srdcař a bojovník, který žil pro herectví. Jeho přístup byl precizní.“

Vladimír DLOUHÝ

● Narozen: 10. června 1958 v Praze.

● Zemřel: 20. června 2010 v Praze.

● Herectví se věnoval již od dětství, jako 11letý skvěle sehrál postiženého chlapce ve filmu Už zase skáču přes kaluže.

● Vystudoval herectví na konzervatoři v Praze, pak prošel řadou pražských divadel vč. vinohradského (1997 – 2006).

● Hrál v mnoha TV seriálech (Sanitka, Dobrá voda, Dobrodružství kriminalistiky), pohádkách (S čerty nejsou žerty) i filmech (mj. Knoflíkáři, Bálečná léta pod psa). Často daboval (např. Toma Hankse).

● Největší slávu mu přinesla role Petra Majera v pohádkovém seriálu Arabela.

● Získal dvakrát ocenění Český lev za vedlejší role ve fi lmech Kajínek (2010, in memorian) a Hlídač č.47 (2008).

● Byl dvakrát ženatý, s druhou ženou, herečkou Petrou Jungmanovou mají dvojčata Jiřího a Jana (5).

Fotogalerie

10 fotografií