Dva roky od smrti Waldemara Matušky! Vzpomínky Evy Pilarové a Ivana Mládka...
13 fotografií
Zítra uplynou přesně dva roky, kdy na Floridě zemřel legendární zpěvák s nezaměnitelným hlasem Waldemar Matuška (†76). Svými písněmi a šarmem si získal fanoušky mnoha generací, které neztratil ani po své emigraci do USA.
Vždy, když se po listopadu 1989 vracel, jeho koncerty a zaplněné sály to potvrzovaly. Pro Nedělní Aha! zavzpomínali na »Waldu« jeho kolegové z branže Eva Pilarová (71) a Ivan Mládek (69).
Pilarová: Nic jsme spolu neměli, vážně!
K prvnímu setkání s Waldemarem Matuškou a Evou Pilarovou došlo v legendárním divadle Semafor, kde se zpěvačka zúčastnila konkurzu. Waldemar v té době ještě nebyl známý a Pilarová tenkrát vůbec netušila, o koho jde.
„V hledišti seděl nějaký fousatý chlap, tenkrát měl vlastně ještě jenom knír, a vedle něj mě sledoval ještě jeden. Když jsem dozpívala, ten fousatý odešel a ten druhý, Karel Štědrý, se strašně smál. To jsem ho viděla poprvé,“ vzpomíná na první setkání Eva Pilarová.
Zhruba rok kolem sebe jenom chodili, slušně se pozdravili, ale nijak spolu nekamarádili. Ke sblížení došlo v okamžiku, když Jiří Šlitr připravil pro Waldemara zbrusu nový duet, který měl zazpívat s Hanou Hegerovou.
„Bylo to asi po roce, když Jirka Šlitr dal Waldovi Lásku nebeskou s tím, že by ji měl nazpívat s Carmen Hegerovou, jak jí tenkrát říkal. Najednou slyším, jak Walda říká, že by to chtěl raději zkusit s tou Pilarkou. To, že jsme tu píseň nakonec zazpívali spolu, bylo vlastně na Waldův podnět,“ upřesňuje vznik jednoho z největších českých hitů a písně ze zlatého fondu Supraphonu Eva Pilarová. Jak už to u nás chodí, fanoušci začali dávat oba interprety dohromady.
„To byly osudy všech pěveckých dvojic. Ať už to byla Simonová s Chladilem, nebo Matuška a já, vždycky to byla jen fantazie těch lidí. My jsme byli jen přátelé. Až do Waldemarovy smrti, do našeho posledního setkání, jsme si vykali. Když jsem Waldovi, ještě zkraje Semaforu tykání nabízela, řekl mi, že ženskejm, kterých si váží, vyká,“ dodává zpěvačka. S Waldemarem prý byli jenom kamarádi, kteří si leccos řekli, mnohé o sobě a svých soukromých problémech věděli, ale vždy to zůstalo jen mezi nimi.
O Waldově útěku se dozvěděla na lodi
Podle Evy Pilarové byl Waldemar Matuška jako zpěvák ojedinělý. „To byl hlas a srdce dohromady, zkrátka paráda. To když se skloubí, co víc si přát. Navíc měl obrovský rozsah, zpíval basové partie stejně jako tenorové. Proto se nám spolu také tak dobře zpívalo, to bylo naše společné plus,“ vysvětluje zpěvačka. Měl prý nezastupitelné místo na naší pěvecké scéně a hlas jeho typu dodnes mezi zpěváky chybí. O to větší šok zažila, když se jednoho dne dozvěděla o jeho emigraci do USA.
„Na nějaké lodi na Vltavě jsme zrovna natáčeli s Hankou Zagorovou a najednou se na palubě objevil Karel Gott. Oznámil nám, že Walda zůstal venku. Považovala jsem to za nějaký jeho vtípek a vůbec jsem tomu nevěřila. Až večer po natáčení mi to doma potvrdil soused. To byl moment, kdy jsem si najednou řekla: Tak, a to už si spolu nikdy nezazpíváme,“ vzpomíná Eva Pilarová. Jak okamžitě dodává, naštěstí neměla pravdu.
Na banjo byl špička
Seznámili se někdy v roce 1970, když hrál Ivan Mládek se svým tehdejším Old Time Triem v pražské Viole, kam se na ně přišel podívat i Waldemar Matuška s KTO, se kterými už tenkrát koketoval. Mládek Matušku dodnes obdivuje pro jeho hru na banjo.
„Kromě legendárního Franty Turka byl pro mě Walda jediným čtyřstrunným banjistou, kterého jsem si u nás vážil. Muzika, kterou zpíval, mi byla jako zanícenému dixielanďákovi cizí, ale lehkost, přesná tremola a krásné synkopy jeho pravé ruky mě fascinovaly. Miláčkem národa byl pro svůj zpěv, ale já ho měl rád hlavně jako muzikanta,“ vysvětluje šéf Banjo bandu.
Sám měl to štěstí, že si s Waldemarem na banjo také zahrál. „Hráli jsme spolu jednou v nějakém velkém sále rádoby exhibici pro dvě banja, bohužel naprosto nepřipravenou. Záhy po »odklepání« jsme ztratili kontrolu jak jeden nad druhým, tak nad sebou samými, ale neztratili jsme hlavu. Mydlili jsme to oba celkem slušně v harmonii i v rytmu, ale jinak samé nesmysly. Hráli jsme ale rychle a nahlas, a tak jsme sklidili ohromný úspěch,“ směje se Ivan Mládek.
Spolu kuli pikle v USA
Podle Ivana Mládka byl Waldemar impozantní zjev, od přírody nadaný muzikant s příjemným hlasem, bohém, hospodský furiant a po více pivech trochu i rozumbrada. Ale který Čech prý ne! A machra někdy dělal? K přátelům, kolegům a blízkému okolí byl prý asi vždycky přátelský.
„Na vzdálenější okolí podle mě za mlada trochu machra dělal, ale se svou rychle nabytou neuvěřitelnou popularitou na to měl nakonec právo. Ale čím byl starší, tím byl skromnější a držel se víc při zemi. Možná díky své nové manželce, možná také z únavy. Já jsem se s ním blíže poznal až v té jeho sympatické fázi a na setkání s ním a debaty o všem možném vždycky budu rád vzpomínat,“ charakterizuje Matušku Ivan Mládek.
I když ho prý Walda víc než zpěvák zaujal jako banjista, na rozdíl od mnoha jiných našich populárních zpěváků na něho působil jeho zpěv vždycky příjemně a pohodově. „Petra Spáleného, Pavla Bobka a Waldu jsem nikdy nevypnul,“ zdůrazňuje Mládek, který se s Waldemarem vídal i v USA.
„V roce 1983 jsme se v Tampě několikrát setkali u našich společných přátel Palcových. Walda tam byl s Olinkou Blechovou ještě legálně, a tak jsme tenkrát všichni trochu riskovali. Manželé Palcovi byli političtí emigranti, a paní Palcová dělala dokonce pod jménem Hana Vávrová hlasatelku Hlasu Ameriky.
Ale naše riskování stálo za to, vymysleli jsme u nich u piva, kam nejlépe emigrovat, co budou naši kluci studovat, jak vyděláme velké peníze, vyřešili jsme problém Blízkého východu, Severního Irska, romskou otázku, židovskou otázku, a hlavně to, co nestačili vyřešit Freud, Hegel, Edison a Einstein,“ uzavírá svou vzpomínku na Waldemara Matušku Ivan Mládek.
13 fotografií
