Zhroucený a zpitý manžel Vilhelmové Čechák: STŘÍLELI PO NĚM!
Zatímco herečka Tatiana Vilhelmová (32) odjela se svými syny Františkem (5) a Cyrilem (3) a milencem Vojtou Dykem (25) na romantickou dovolenou do Portugalska, její stávající manžel Pavel Čechák (33) propadl zoufalství a pod vlivem alkoholu se v noci na středu dostal do dramatického konfliktu s taxikářem.
Toho prý napadl nožem, ten zase na Čecháka vystřelil z pistole! „Nechtěl mi zaplatit a vytáhl na mě nůž,“ obhajuje své chování šofér, který naštěstí střílel »jen« plynovou pistolí, což ale zákon nerozlišuje.
Čechák se oproti němu ke svému výstupu vyjadřovat nechtěl a v telefonu včera zareagoval dosti rozpačitě. „No... Děkuji vám,“ řekl pouze. Pak zavěsil.
Zdrcený Čechák přišel o vše, o rodinu i o bydlení. Vilhelmová od něj odešla i se syny za mladším milencem, podala žádost o rozvod a nyní si s Dykem užívá romantiku u moře.
Čechák tak zůstal sám a bydlí u svých rodičů. A jak už to tak u mužů bývá, i on hledal útěchu v alkoholu. Pít začal již na středečním benefičním Barování Sandry Novákové (29) v pražské Lucerně. Tam mu paradoxně dělal společnost i nejlepší kamarád partnera jeho ženy Jakub Prachař (27), který na adresu nových milenců i zavtipkoval.
„S takovou nám Vilhelmová jako novodobá Yoko Ono rozbije kapelu. Místo Barování si s ní totiž Vojta užívá v Portugalsku,“ omluvil Prachař se smíchem absenci frontmana na pódiu.
Ani po skončení pětihodinového popíjení na Barování ale Čechák neměl dost a vyrazil již notně podnapilý ve společnosti Jitky Čvančarové (33) a jejího milence Petra Čadka (32) do nedalekého pražského klubu, kde dílo zkázy dokonal.Když ho totiž taxikář opilého dovezl před dům rodičů, Čechák se prý rozhodl nezaplatit.
„Vytáhl na mě nůž a začal se s ním ohánět. Řekl mi ty ču**ku, já ti nic nedám, na vás m*dám. Tak jsem vytáhl plynovku,“ řekl včera deníku Aha! řidič taxislužby s tím, že se za poslední rok s tak agresivním zákazníkem nesetkal a že měl z Čecháka strach.
Ale i tak své reakce lituje. A lituje nejspíš i Čechák, který se včera, když jsme mu telefonovali, aby se vyjádřil, nezmohl na nic. „No... Děkuji vám,“ hlesl a zavěsil.