Eva Hudečková, hvězda seriálu Sanitka: Proč jsem skončila s herectvím?

Již přes třicet let žije s houslovým virtuósem Václavem Hudečkem (58) a jejím posláním jsou knihy. Právě v těchto dnech se však ČT vrací k již několikáté repríze populárního seriálu Sanitka, kde Eva Hudečková ztvárnila roli energické doktorky Evy.

Proč zanechala slibné herecké kariéry? Jak se poznala s manželem? Sleduje seriál Sanitka? Nejen na tyto otázky odpověděla úspěšná spisovatelka speciálně Nedělnímu Aha!.

V roce 1984 jste si zahrála roli doktorky Evy v seriálu Sanitka, který se právě – již po několikáté – vrací na obrazovku. Jak na dobu natáčení vzpomínáte?

„V dobrém. Vždycky na všechno vzpomínám v dobrém. I na to, co se neudálo podle mých představ, protože ať bylo jak bylo, každý čas má své slunce i stín. Stíny jsou dobré k tomu, že si člověk zchladí horkou hlavu, naučí se rozpoznat fakta a ve stínu skryté zlé úmysly, a přestane si dělat iluze. V prosluněné mysli si ohřívám jen to nejlepší a životodárné. Sanitku jsme dlouho točili v krčské nemocnici, měla jsem na očích spoustu trpících lidí a obětavou práci lékařů. Uvědomila jsem si, jak cenné je zdraví a jak lehkovážně ho lidé, zvlášť v mladém věku, berou jako samozřejmost. Prostředí nemocnice, které mi vnuklo myšlenku, jak lépe zacházet se svým životem, pro mě bylo největším přínosem.“

Viděla jste seriál v televizi?

„Kdysi ano.“

Herectví jste pověsila na hřebík jako úspěšná a často obsazovaná herečka. Jaký byl hlavní důvod?

„Chtěla jsem svůj život uspořádat podle svých představ a ne podle toho, jak mi ho kdo »zrežíruje«. V té době o osudu tvůrců, i herců, rozhodovali straničtí tajemníci, byla jsem svědkem ponižujících scén, kdy trestali neposlušná individua. Herectví není svobodné povolání, i dnes musí výborní herci velmi bojovat, aby je někdo nenaverboval do předem prohraných bitev a neznemožnili se před diváky, kteří obdivují jejich umění.“

V případném pokračování vás tedy už neuvidíme?

„Neuvidíte.“

Pamatujete si, jaká byla vaše poslední herecká role?

„V inscenaci Rubikova kostka v režii Jiřího Svobody. Byla to hezká práce.“

S manželem Václavem Hudečkem jste se poznali při filmování. Jak došlo k tomu, že z toho vznikla láska na celý život?

„V roce 1976 točil režisér Zdeněk Podskalský filmovou komedii Sedm pater pro tisíc přání a můj budoucí muž tam ve fraku hrál v oddělení hudebních nástrojů na housle. Hrál tak nádherně, že se do něho podle scénáře zamiluje jedna žena. Tu ženu jsem hrála já... Zázraky se zkrátka dějí, ale občas jim musíme pomoct.“

Zaujal vás předtím manžel někdy jako muž?

„Ohromil mě jeho neskutečný talent splynout s hudbou, který se rodí jednou za mnoho, mnoho let… Nestrojená pokora a ušlechtilá krása, se kterou dokázal své umění prezentovat, nejspíš proto, že je součástí jeho osobnosti. To je spojení ojedinělé a od časů Davida Oistracha neznám nikoho podobného.“

Než jste Václava poznala, měla jste ráda housle?

„Byla jsem od dětství doma vedená k hudbě a vůbec k lásce a obdivu ke všemu krásnému. Asi jsem si svého muže přivolala.“

Doma jste pak housle zřejmě slýchávala víc než dost. Nebyla jste na jejich zvuk někdy už alergická?

„Nikdy. Slýchám jen krásnou hudbu. A na tu alergii mít nemůžete. Jako ji nemůžete mít na čistou vodu nebo čistý vzduch.“

Skončila jste s herectvím a přesedlala na dráhu spisovatelky. Jaká byla vaše první knížka?

„Moje první kniha byla Bezhlavá kobyla. Vzešla ze vzpomínek na mé dětství, je to mozaika poskládaná z magie a krásy, zrozené z hrůz padesátých let.“

Jaké další následovaly?

„Pak jsem napsala pohádku Bratříček Golem, což je tajemný příběh z pražského židovského města v polovině 19. století. Román O ztracené lásce je oslavou láskyplného lidského srdce, největšího pokladu, který má zázračnou vlastnost, že s rozdáváním přibývá. Knížka V moci kouzel obsahuje tři příběhy, v nichž se hlavní hrdinové ocitnou na pokraji zkázy, kterou přivodí sobě a druhým osudovými chybami. Scestí lidské morálky, arogantní přístup k člověku a světu, prokletí viny, které pronásleduje lidské bytosti. Pokora a náprava věcí zdánlivě ztracených, síla nezničitelné lidské duše a moc lásky. To je téma mé poslední knihy Tajemství pražského šotka a vlastně i pohádky Sedmihlásek, kterou jsem napsala svému muži.“

Co vás na vaší práci nejvíce potěšilo?

„Velikou radost mně udělal divácký úspěch seriálu O ztracené lásce natočený podle mého scénáře. Dojímají mne krásné dopisy, které stále dostávám, půvabná byla i rozhlasová adaptace Bratříčka Golema. V současné době mě velmi těší právě vznikající soubor 3 CD Sedmihlásek, který s láskou čte Jitka Molavcová a ke kterému nádhernou hudbu napsal Mirek Klempíř. Samozřejmě houslová sóla hraje můj muž.“

Co děláte teď? Připravujete nějakou novou knížku?

„Ano. Píšu, pracuji se svým mužem na zajímavých projektech v oblasti hudby, snažím se dělat věci krásné a potřebné, s dobrými, pracovitými a schopnými lidmi, které potkávám. S nimi mám pocit, že žiji v nádherné zemi.“

EVA HUDEČKOVÁ (vlastním jménem Trejtnarová)

• Narozena 3. 12. 1949 v Praze
• Vystudovala DAMU
• V roce 1977 se provdala za houslového virtuóza Václava Hudečka
• Herectví se věnovala do roku 1984
• Dnes je úspěšnou spisovatelkou
• První román s názvem »Bezhlavá kobyla« vydala v roce 1992

Fotogalerie

5 fotografií