● Sedmnáct let je na vozíčku
● A dosud marně toužil po dítěti
● Super, teď se konečně dočká!

Tajemství početí našeho miminka

Sametová revoluce v roce 1989, do které se aktivně zapojil, se mu stala osudnou. Bylo mu třiadvacet let, když se při jednom z výjezdů na bouřlivé mimopražské debaty při autonehodě velmi vážně zranil a s poraněnou míchou skončil na invalidním vozíku. Ze čtyřčlenné posádky dopadl nejhůře... Nevzdal se a po sedmnácti letech prožívá jedno z nejšťastnějších období svého života. Herec Honza Potměšil (40) jde z role do role a po dvouletém manželství očekává s manželkou Radkou (38) přírůstek do rodiny...

Nepřipustil jste si někdy ve skrytu duše, že nebýt převratu, mohl jste dnes chodit?
„Nepřipustil. Jsem přešťastný, že k tomu velkému třesku a ke změně režimu došlo. Jsem rád, že jsem u toho byl, a cítím, že to bylo nezbytnou nutností.“

Ptám se proto, že lidé, kterým se nevede podle jejich představ, jsou zahořklí. Veřejně litují, že tehdy »cinkali klíči«, a s nostalgií opěvují komunisty...
„V žádném případě ničeho nelituji a zároveň jsem vděčný, že jsem zůstal naživu. Beru to jako důležitou etapu svého života v této společnosti. Vozík je pro mě zdravotní pomůcka, podobně jako je pro jiného normální hůlka, brýle nebo zubní protézy.“

Přesto pro vás musel být návrat do života po úrazu těžký...
„Určitě. V nemocnicích jsem strávil rok a půl a zpočátku nebylo vůbec jisté, zda budu žít. Ale zase jsem si našel odpověď na otázky, jestli má cenu žít, zemřít nebo ustrnout s věčnými úvahami »proč zrovna já« a »kdo za to může«. Řekl jsem si: »Ne. Otázka zní, proč ne zrovna já?« Všechno ve mně volalo po životě, který byl pro mě v tu chvíli darem. Získal jsem také spoustu energie, jako bych vnímal všechno zaostřenou optikou. I věci, které jsem znal, pro mě byly najednou nové, úžasné. Tu výzvu jsem přijal.“

Jste šťastný?
„Ano, protože žiju. Také díky tomu všemu jsem měl možnost přemýšlet v hlubším kontextu o smyslu svého bytí. Na té cestě jsem potkal mnoho zajímavých lidí i skutečných přátel. A také osudovou lásku svého života, se kterou jsem se před dvěma roky oženil. Takže jsem velice šťastný a myslím, že moje žena to cítí stejně.“

Tím spíš, že čekáte přírůstek do rodiny…
„Je to tak. Jsme kolem toho cudní, protože je to obrovské štěstí a velká radost. Nechceme ale nic předbíhat ani zakřiknout, jsme v tomhle směru trochu pověrčiví. Nemíníme ani tyhle velké radosti našeho života vynášet dřív, než se naplní.“

Takže nechcete ani dopředu vědět, zda to bude kluk, nebo holčička?
„Chceme tomu nechat co nejpřirozenější průběh, protože to je příliš choulostivé téma. Čili to očekávání tu je, máme obrovskou radost a chceme být pokorní.“

U některých lidí s poraněnou míchou bývá početí normální cestou obtížné. Můžete říct, jak tomu bylo ve vašem případě?
„Když se dva lidé mají rádi, nic není nemožné.“

Takže to skutečně bylo normální cestou... (Honza šťastně přikývne.)

V připravovaném kriminálním televizním seriálu Eden, v němž hrajete ústřední postavu společně s Ondřejem Vetchým, se po střelném poranění ocitáte na vozíku. Promítl jste si při natáčení znovu i svou životní zkušenost?
„Ano. Role je mi šitá na míru a vychází z mé reálné životní zkušenosti. Ta výchozí situace se dá srovnat s tou mojí. Někdy je opravdu náročné vracet se emočně i ve vzpomínkách do okamžiků, které nebyly zrovna jednoduché. Ale v některých chvílích opakovaného ponoření do těchto vod jsem dokonce pociťoval i jakýsi očistný efekt.“

Dovedete si Ondru představit jako skutečného parťáka?
„Ondra je skvělý parťák. Je to báječný člověk, velká osobnost a mám ho moc rád. Jsme nejen kolegové, ale i kamarádi. Měl jsem jeho podporu i během úrazu a mám velkou radost, že se známe a můžeme být přáteli.“

Jste velmi vytížený herec, jak jste strávil letošní prázdniny?
„Mám za sebou krásné léto, které jsem prožil s rodinou mimo Prahu. Chvilku jsme byli i na vodě. Odpočíval jsem, užíval si přírody, takže ten návrat zpět je vždycky tvrdý.“

Miluju divadlo!

Honza Potměšil je dnes především divadelním hercem. Vidět ho můžete zejména v pražském Divadle v Celetné, to je jeho domovská scéna. „Se spolkem Kašpar uvádíme třeba Růži pro Algernon (přes 500 repríz), dále Richarda III., mou oblíbenou roli. Také Hamleta, Audienci a Účtování v domě božím. Kromě toho se těším na roli malíře Lautreca ve hře Krása z Moulin Rouge, kterou uvádí Lyra Pragensis,“ říká Honza.

Autor: Jaroslav Benda
Foto: Míša Feuereislová, Jaroslav Benda, Martin Pekárek