Vdova po Petru Mukovi (†45) Eva: Byt po manželovi jsem chtěla prodat

Evo, jak se cítíte po takové době mezi lidmi?
„No, právě že to moc nejde. Asi budu muset ještě nějaký čas zůstat doma. Necítím se tu...“

Jste raději mezi kamarády, nebo vyhledáváte samotu?
„Nejlepší je to doma s kamarády. Tam jsem ve svém, natáhnu si tepláky a jsem v křesle, zabalená v dece. Nevím, jestli je to tím počasím a nebo tím, co se stalo.“

Stále jste v bytě, kde jste žila s Petrem?
„Ano.“

Nepadá tam na vás všechno?
Nechtěla jste ho prodat, aby vám nepřipomínal smrt vašeho muže?„Myslela jsem si, že to tak bude, původně jsem ho chtěla prodat. Teď se ale celé okolí diví, jak tam můžu tak v klidu bydlet. Ale pro mě je to domov, místo, kde se můžu skrýt před všemi a před vším. Není to tak, že by mi to připomínalo tu hrůzu. To je právě to místo, kde si vždy vzpomenu na pěkné věci, vždyť všechno krásné jsme spolu zažili doma.“

Neubíjí vás samota mezi čtyřmi stěnami?
„Já nemůžu přijít na to, jak to vlastně je. Doteď jsem byla doma, najednou jsem tady, ve společnosti, a že bych se cítila ve své kůži, to určitě ne. Jsem ráda, že sem přijdou moji kamarádi a známí. Sejdeme se, dáme si vínko. Ale Noeminka musí jít za chvilku stejně spát, takže se tady dlouho nezdržím.“

Vy nemáte chůvu?
„Ne. Ani to nejde. Ona je teď na mě trochu víc fixovaná a nechci ji zbytečně zneklidňovat.“

Není to na škodu, že je na vás tak závislá?
„Já to možná budu řešit za rok nebo za půl roku, ale teď by to ještě nebylo vhodné.“

A nepomohla by školka?
„Už tam chodí, dokonce si tam začíná zvykat a nepláče každé ráno. To je pro mě momentálně velmi pozitivní věc. Dokonce už tam i spinká.“