Dalibor Janda: Gott neumí prohrávat!

PRAHA – Ačkoliv zpěvák Dalibor Janda (53) už hitparády neválcuje mnoho let, stále si hudbou vydělá mnohem víc než většina jeho zdánlivě slavnějších kolegů. „Nemůžu si stěžovat. Mám tak pět vystoupení do měsíce. A za jedno vystoupení si účtuju čtyřicet až padesát tisíc.

Člověk má znát svoji cenu,“ říká spokojeně nad měsíčními výdělky kolem 200 tisíc korun. Mohl by si vydělat ještě mnohem víc, ale nechce. „Spoustu vystoupení musím odmítat. Těch pět vystoupení měsíčně mi stačí,“ dodává. Jandova kariéra dosáhla vrcholu ve druhé polovině osmdesátých let.

Tehdy třikrát vyhrál Zlatého slavíka. „Tehdy jsme to Karlu Gottovi pěkně nandali. On neuměl a neumí prohrát. Kdykoliv nevyhrál, tak nepřišel a vymluvil se, že hraje v Německu,“ vzpomíná na Gotta Janda.

I tak se ale Janda v současnosti živí pouze hudbou. A rozhodně nijak nestrádá. Měsíčně za svá vystoupení inkasuje statisíce. Podaří se Jandovi vrátit zpátky na špičku popularity s novou deskou, kterou právě dotočil?

Jaké bude vaše nové album?
„Jiné než ty předchozí. Alespoň ze dvou třetin. Nechal jsem tam pomalé písničky, které lidi chtějí ode mě slyšet. Ale větší část tvoří vyložené kytarovky, na kterých jsme se vyřádili.“

Co vás k takové změně stylu přimělo?
„Dlouho jsem takovou desku chtěl udělat, ale pořád mě davy fanynek nutily dělat písničky ve stylu songů jako Kde jsi? Já tomu říkám cajdáky, zaplaťpánbůh za ně, ale na druhou stranu jsem vždycky chtěl udělat hard rockovou desku.“

Takže ta nová deska bude hard rocková?
„Rozhodně ne. Ale jednu hard rockovou desku mám připravenou v šuplíku. Jen zatím nemám odvahu ji vydat. Ale třeba na ni někdy dojde.“

Jaká hudba se vám tedy líbí?
„Nový hudby vzniká strašně málo a dobrých písniček je jen pár do roka. Nebojím se říct, že děsivá průměrnost teď zahlcuje celý náš byznys. Chybí tady výrazově a hlasově výrazné osobnosti. Vlastní tvorba skoro neexistuje nebo se o ní neví. Že holky vypadají pěkně a kluci jsou hezky oblečený, to na hudbu nestačí. Takovýhle lidi se pak objeví párkrát v televizi a sami začnou věřit tomu, že jsou děsně úspěšný. Za nějakou dobu o nich ale většinou nikdo neví.“

Právě začala třetí řada SuperStar. Baví vás tahle soutěž?
„Na rozdíl od jiných jsem to viděl jen párkrát a zběžně. Můj názor je takový, že když se někdo objeví třicetkrát v televizi, tak se stane slavným, i kdyby tam jenom jezdil na koze.“

Zaujal vás tedy někdo ze SuperStar?
„Štěstí měla Aneta Langerová, protože udělala věci, které se hrají. A mně osobně se ty písničky i líbí. Šikovné bylo i to, že se postavila do opozice proti té komerci. To mě dost pobavilo, když někdo nechá televizi ze sebe udělat hvězdu v komerční stanici a pak začne tvrdit, že to vlastně tak nechtěl. To jsem Anetě nevěřil. Jinak se mi líbí i Bende a Záhorovský. Hlavně proto, že dělají vlastní věci.“

Co teď posloucháte za hudbu? Jaké cédéčko máte třeba zrovna v autě?
„Poslouchám starý věci. Koupil jsem si nového Gilmoura z Pink Floyd. Nádherná deska. Kéž by Pink Floyd vydali nové album. Carlos Santana udělal skvělou desku. Pustím si ale i popík. Třeba Barryho Whitea, ELO nebo Springsteena.“

Chodíte na koncerty, když takovéhle hvězdy přijedou do Česka?
„Nedávno jsem byl na Claptonovi. Výborný, ale ty jeho čtvrthodinový kytarový sóla byly i na mě dlouhý. Skvělý byl i koncert Kraftwerk a Santany.“

Půjdete na Madonnu?
„Rozhodně ne. To bych asi nevydržel se na to dívat. Možná před deseti lety, by mě ještě zajímala jako ženská. Když ji ale teď vidím v těch bikinách, tak mi to přijde trapný. Ale to je jen můj názor. Jako zpěvačku ji celkem uznávám. Je ale zvláštní, že mám doma stovky desek, a nemám tam žádnou zpěvačku. Přitom celý život zpívám pro ženský.“

O nové desce říkáte, že jste ji točil jen proto, že jste chtěl. Co vás tedy v současnosti živí?
„Zaplaťpánbůh muzika. Kdysi pan Werich řekl, že umělec, který se tím neuživí, se na to má, s prominutím, vys.... Já se naštěstí hudbou živím už pětadvacet let. A nemám s tím zatím problémy. Narozdíl od některých jiných, co si neustále stěžují, že nemají kšefty.“

Kolik vystoupení měsíčně zvládáte?
„Dělám tak čtyři koncerty za měsíc. Ročně tedy kolem padesáti vystoupení. To mi bohatě stačí. Mohl bych mít vystoupení víc, ale nechci jít pod svou určitou cenu.“

Jaká je vaše cena?
„Chci za vystoupení čtyřicet až padesát tisíc korun. Člověk má znát svoji cenu. Když je to pro kamarády, tak se třeba dohodneme i na nižším honoráři. Zadarmo samozřejmě zpívám na charitativních akcích.“

Co tantiémy?
„Dlouho dobu mě živila OSA. Prodal jsem přes dva miliony desek. Kromě Elánu tady nikdo v té době tolik neprodal. Alespoň si nevzpomínám.“

Ani Gott?
„Když já jsem prodal čtyři sta tisíc desek, Karel Gott prodal, co si tak pamatuju, zhruba dvě stě tisíc. Taky to Karel tehdy těžce nesl. V těch osmdesátých letech jsme ho my začínající jako já, Petr Nagy nebo Miro Žbirka docela zválcovali. A já jsem na to strašně hrdej.“

Jak na dobu, kdy jste byl slavnější než Gott, vzpomínáte?
„Spíš byste se na to měli zeptat jeho. Proč tehdy nikdy nepřijel na Slavíka? Vždycky dělal, že je v Německu, a vymluvil se. Těžce zvládal, že nebyl první. A to má do dneška. Vždycky, když je nějaká anketa a Gott tam nesedí, tak je jasné, že nevyhrál. Neuměl a neumí vzít porážku sportovně.“ Vy jste byl tehdy velký idol fanynek.„To ano, ale celou svou hudební kariéru jsem byl ženatý. A žena to se mnou měla a má těžký. Ale vždycky to nakonec vzala. Nejhorší byly dopisy. Těch mi chodily tak dvě stovky měsíčně. A často mi fanynky psaly, že mi má žena není souzena a ať ji opustím, že na mě čekají.“

Jak moc vaši kariéru ovlivnila revoluce?
„Někteří kluci z kapely tehdy začali podnikat. Měli jsme pocit, že za ty honoráře, co jsme tehdy měli – na koncert přišlo dvacet tisíc lidí a my každý dostal šest stovek – se neuživíme. To jsme vůbec netušili, jak krkolomně půjdou honoráře nahoru. A tak jsme rozpustili kapelu. A to byla velká blbost.“

Jak s odstupem času hodnotíte nedávný projekt svého muzikálu Všechno na Mars?
„Tak předně to nebyl žádný muzikál. Ten z toho udělala média. Bylo to jen celkem osm koncertů, kde různí umělci zpívali moje vlastní písničky a mezi tím byly veselé scénky.“

Ale údajně jste na tom prodělal miliony.
„Neprodělal jsem nic. Navíc jsem platil nejvyšší honoráře v této zemi. To, co jsem svým hostům platil já, tady neplatí nikdo.“

Takže jste na tom dokonce vydělal?
„Neprodělal jsem.“

Co angažování Ester Ládové v tomto projektu?
„Bylo to kontroverzní rozhodnutí, ale zajistilo nám publicitu. Pro noviny to byla bomba.“

Jaká je Ester zpěvačka?
„Výborná. Kdyby nezpívala dobře, tak bych ji tam nezval. Myslím, že je jí škoda. Má bohužel pověst, jakou má. Nechápu, čím v době VyVolených ostatní dráždí Ester Ládová. Na jednu stranu kritizujeme každého, kdo něco nafotí nebo udělá nějaký filmeček, na druhé straně ale přesně takové lidi uctíváme v reality show.“

Jaký ze svých hitů máte nejraději?
„Samozřejmě, že ty z nového alba. Z těch starších mám rád spíš písničky, které tak slavné nejsou. Třeba Ostrovy nebo Kouzelný kraj. S těmi jsem vyhrál Bratislavskou lyru. Nejúspěšnější je pak asi písnička Žít jako kaskadér. Kvůli té za mnou chodí dokonce náctiletí, kteří v době, kdy ta písnička vznikla, ani nebyli na světě.“

Jste naopak na nějaký svůj song alergický?
„Jsem. Speciálně na Hráli jsme kličkovanou. To jsme museli hrát vždycky a všude. Počítám, že to mohlo být tak pět tisíckrát. Hrůza. Já přestanu zpívat a lidi si to vždycky sami dozpívají. Na jednu stranu z toho mám radost, ale na druhou stranu tu písničku už skoro nesnáším.“

Dalibor Janda
*21. 3. 1953, Drahotuše u Hranic na Moravě.
Poprvé veřejně vystoupil v Hranicích na Moravě s kapelou Pacifik. V roce 1977 odešel do Prahy, kde zpíval snad ve všech pražských kavárnách a barech. Velkým zlomem jeho kariéry bylo vystoupení na festivalu Děčínská kotva v roce 1983. O dva roky později vydává své album Hurikán, které získává Zlatou desku.
Dalibor Janda vyhrál třikrát Zlatého slavíka (1986, 1987, 1988) a prodal přes dva miliony hudebních nosičů.
Dalibor je ženatý, jeho syn Dalibor v roce 2003 tragicky zahynul v jednadvaceti letech, dceři Jiřince je sedmnáct let.