Limonádový Joe Karel Fiala: Kolaloka měla příšernou chuť! Jak získal životní roli a proč ho přezpíval Karel Gott?

„Ale jedině na Adama, sousedky pak na mě volají,“ žertoval neustále dobře naladěný herec, který se původně vyučil kominíkem. „Nosil jsem štěstí sobě a celý můj život je jedna velká šťastná náhoda,“ dodává. A právě ohledně všech těchto náhod deník Aha! Karla Fialu vyzpovídal.

BOJ O ŽIVOT

Jak se vám podařilo získat vaši životní roli?

„Já o ni neusiloval, našli si mě, tak to bylo vždycky se vším. Já měl kliku, že maminka Jirky Kodeta, paní Steimarová, mě měla jako chlapa ráda, doslova po mě jela. (smích) Potkala režiséry Lipského a Brdečku před Karlínským divadlem a mluvili o tom, že chystají Limonádového Joea jako film. I Jirka už byl na zkoušce a měl scénář. Ona mě doporučila, dala jim lístky a druhý den už mi volali, ať se dostavím na Barrandov. Ještě ten den jsem podepisoval smlouvu, že točím Limonádníka já. Jirka Kodet na ni tenkrát byl naštvaný, změnila mi život.“

O tu roli usiloval i Karel Gott. Proč vás jako Limonádového Joea přezpíval, když vy sám byste to zazpíval také skvěle?

„To je asi tisícíprvní otázka. (smích) Když jsem dostal tu smlouvu, tak jsem byl v euforii. Režisér mi říkal, že je to celé nahrané, orchestrální i pěvecká část, a jestli bych se nezlobil, kdyby mě zpíval Gott, protože tam chtěl všechny hvězdy od pana Menšíka, Kopeckého, Fialové, Šoberové až po Gotta. A já blbec, šťastný, že mám takovou roli, jsem to přijal. Pak jsem toho ale litoval.“

Jak vzpomínáte na natáčení?

„Měli jsme šatnu s panem Kopeckým, vedle nás měly šatnu Olinka Šoberová a Květa Fialová, které na nás hrály, že jsou lesbičky. My jsme tam za holkama vždycky vtrhli a Olinka seděla Květušce na klíně a objímaly se. Kopecký povídal: »Pojď pryč, Karle, na to se přece nebudeme dívat, jdeme na whisky.« Celé natáčení bylo nádherné. Ráno nás líčili už od půl sedmé, vedle mě v maskérně seděl Kopecký, Menšík a Deyl a ti mě tak rozesmívali, že jsem doslova řval smíchy a maskér Jenda říkal: »Jděte do prdele, já toho Fialu nenalíčím.« (smích)“

Postava Limonádového Joea byla jeho životní rolí. Na snímku s Olgou Schoberovou.

Často jste ve filmu byl na koni, uměl jste na něm jezdit už před natáčením?

„Můj první kontakt s koněm byl na gymnáziu v kvartě, kdy nás ředitel poslal pomáhat zemědělcům. Odměnou za celodenní dřinu bylo, že jsem kobylu Šárku mohl splavit v rybníku. Pak jsem ji slámou vyhřebelcoval a měl jsem možnost si na ní dvacet minut zajezdit. Jezdil jsem bez sedla, držel jsem se její hřívy. Koně jsem tedy ovládal, ale při natáčení Limonádníka mě ten hajzl málem zabil.“

Co se přihodilo?

„Režisér mi totiž říkal, že je to parodie a chce, abych na koně naskakoval zezadu. Přivedli starou, asi pětadvacetiletou herku, třásla se, z huby jí tekla nazelenalá pěna a za zadkem měla pérovací gymnastický můstek. Zkoušeli jsme to snad čtrnáct dnů a já se vždycky odrazil od jejího zadku a spadl jsem na zem. Jednou se mi to ale podařilo a tak jsme natáčeli. Jenže místo té staré herky mi přistavili plnokrevníka Omena, který měl žhavé oči a nozdry a já na něj hleděl s hrůzou. Nicméně jsem tedy k němu přistoupil zezadu, chtěl jsem už skočit, ale on do mě kopnul těma zadníma nohama. Proto ve filmu nakonec na koně lezu normálně.“

Prý se ale při natáčení filmu neustále někdo zraňoval.

„Ano, spousta vojáků, kteří hráli bandity, se při natáčení zranila. Střílel jsem po nich a museli padat z koní, takže měli zlámané klíční kosti, nohy, ruce. Na jednoho z nich dokonce kůň spadl.“

Často prý tekla krev i u vás v divadle, byl jste doslova postrach.

„Ano, pan režisér Vedral totiž napsal do programu »V našem divadle se bojuje s ostrými zbraněmi«, aby natáhl lidi. A my vážně měli ostré zbraně, tam furt někomu tekla krev. Buďto z nohy nebo z ruky, bez legrace.“

Vaše filmová kolegyně Tornádo Lou Květa Fialová má chatu kousek od vás, už tu za vámi letos byla?

„Květa teď na chatě není, ale je tu její dcera Zuzanka. Byl jsem za ní v nemocnici, abych věděl, jak jí je a pozval ji na moje narozeniny. Objali jsme se, ona byla jak věchýtek. Tři týdny po té návštěvě měla mít představení v Rokoku Fialové květy štěstí. Byl tam i Havel a já tam měl původně přijít, než onemocněla se srdcem. Myslel jsem, že to po té operaci neodehraje, že po tom, jak málem umřela, bude tak do září ležet, ale pak mi volali z produkce, že se opravdu hrát bude. My jsme to tam spolu tak rozdováděli, že lidi řvali smíchy.“

ÚTĚK PŘED HITLEREM

Jak vzpomínáte na své dětství?

„Bylo nádherné, tatínek byl kominík v Ostravě a maminka v domácnosti. Vyběhala mu ale místo hlavního kominíka v Chuchelné, takže jsme z velkého města šli do malé vesničky, která byla těsně na hranicích s Německem. Tam měl kníže Lichtenštejn zámek a každý podzim přijížděl s jinou milenkou. A my děti dostaly pětikorunu a úkol. Vzali jsme klacky do ruky a v lesíku za loukou jsme tloukli do stromů, takže zajíci a bažanti běhali přes louku do druhého lesíka a oni je stříleli. Byl to pro nás neuvěřitelný zážitek, ne kvůli té pětikoruně, což byl tenkrát velký peníz, ale kvůli těm baronům, baronkám a hrabatům.“

Vždy to ale nebyla idylka, zažil jste druhou světovou válku a museli jste před Hitlerem dokonce utíkat.

„Němci okupovali Hlušínsko a chodili k Poštůlkovi, kam tatínek chodil na marijáš, kde po těch pivech někdy ani nedošel domů a spal se spoluhráči v příkopě. (smích) Jednou hospodský tátu varoval, ať okamžitě zmizí, že nás chtějí oběsit. Neustále jsme totiž dávali najevo své češství. Hospodský poradil tatínkovi, aby utekl zadem přes záchod a ten nečekal a utekl do Ostravy. Druhý den pro nás poslal a odvezli nás k němu. Ale ta noc byla hrozná. Místní neuměli německy ani prd, ale hajlovat to jo, no děs. Když si na to vzpomenu, tak mám husí kůži. Tak jsme odešli do Ostravy, kde jsem nastoupil do kvarty na gymnáziu a pak jsem se stal kominíkem.“

Jaký jste byl kominík? Vymetal jste si i svůj komín?

„Já byl levej kominík, takže ne. Byl jsem v kvartě na gymnáziu, ale jelikož jeden kluk organizoval skupinu proti Hitlerovi, tak školu zavřeli. Spousta lidí musela jít do Německa. Tak jsem se čtyři roky učil kominíkem a mám výuční list. Revír jsem měl ve středu Ostravy, kde byla hudební škola, televize a klášter. Já si u toho pokaždé zpíval a v té hudební škole byl pan profesor Ševčík, který mi řekl: »Synku, nechceš se učit zpívat. Poslouchám Tě tady už druhý měsíc.« A tak se také stalo. Mezitím jsem zjistil, že jeptišky v klášteře dávají zadarmo hodiny klavíru, tak jsem se stihl naučil i na klavír. Já to tak miloval, že jsem dřel a zvládl to. Pan profesor mě tedy připravil na zkoušku na konzervatoř, ale pak už jsem si všechno musel zařídit sám. Maminka a tatínek mi dali peníze a já se sám vydal do Prahy. Zazpíval jsem árii Lukáše z Hubičky a oni mě přijali. V tu ránu se svět změnil.“

Jak jste se z konzervatoře dostal do divadla?

„Vybral si mě dirigent Národního divadla Jaroslav Kromhoc a stal jsem se najednou elévem Národního divadla. Z ničeho nic! A s platem, který jsem měl větší než sboráci! (smích) Těm to ale vadilo a za rok a půl napsali řediteli. »Jděte do háje, ten Fiala tady prd dělá a bere větší peníze než my. Ať tady něco předvede! « a vzápětí mi v pondělí přišel telegram. »V sobotu odpoledne hrajete Jeníka v Prodané nevěstě.«.

Jak to dopadlo?

„Na premiéru přišel ředitel, všichni důležití a byli zvědaví na smrada, který bral víc než sboristi. (smích) A při věrném milování to přišlo. Rozklepala se mi noha a na té dřevěné podlaze mi dupala mimo rytmus. Já byl mokrý až na zadku, jak to zvládnu. Pustil jsem Mařenku a držel si tu nohu, aby nedupala. Dozpíval jsem, hrůza, běs a utekl jsem do šatny. Tam jsem se rozbrečel, že jsem všechno zkazil. Chodili za mnou, co se to děje, že mě slyšeli zpívat v Karlíně a teď tohle. Dali mi grog, který byl ve skutečnosti pouze ohřátým rumem, a druhé jednání už jsem zas dal levou zadní. Druhý den mi ale přišel telegram, že to asi zatím nepůjde s tím angažmá. Měl jsem ale zas štěstí, představení viděl Oldřich Nový a Lébl a ti mě chtěli do Karlínského divadla. Nakonec jsem tam vydržel osmatřicet let.“

NÁVRAT DO KARLÍNA

Před dvěma lety jste se do Karlína vrátil v Limonádníkovi, kde jste nyní hrál jeho otce. Jaké to bylo?

„Všichni mě tak krásně přijali, až se mi u srdíčka udělalo hezky. Na derniéře lidé řvali na ředitele, proč Limonádníka stahuje, když to má takový úspěch a je stále narváno. Jenže byl problém s termíny, všichni jsme byli v divadle hosty a ten měl tři divadla, ten ještě dvě televize... Jen já jsem měl stále čas, protože jsem už penzista. Měl jsem alternaci, ale toho jsem nikdy nepustil na plac.“ (smích)

Jak si svou penzi užíváte?

„Buďto mě kluci vezmou na tenis, hraju kdykoliv je příležitost a soupeř. Třeba teď v sobotu jsme měli turnaj. Nebo dělám něco na zahrádce. Prostě se hezky flákám. Skočím si tady do svého rybníčku a zaplavu si, ale jedině na Adama a sousedky pak na mě volají.“ (smích)

Nezlobí vás kolena při tenise? Koukám, že máte na obou kolenou i na rameni jizvy. Copak se vám stalo?

„To rameno mám, protože jsem šel trochu namazanej z představení a spadl jsem. A v kolenou mám dvě totální endoprotézy, takže mě nezlobí, mám je opravená. Jako nová.“ (smích)

85. NAROZENINY

Se svou třetí ženou jste již pětačtyřicet let, vzpomenete si ale ještě na svou první lásku?

„Byla to Židovka. Jako kominík jsem hrál na tanečních hodinách. Tenkrát jsme si vydělali slušné penízky. Na tancovačkách bylo tolik koček! Mně se líbila Liana, odložil jsem harmoniku a vzal ji tančit. Zjistil jsem si, kde bydlí, a chodil jsem jako trouba kolem jejího baráku. Bylo mi šestnáct roků, jenže ona už měla chlapíka, co věděl o světě. Takže to skončilo velmi brzy.“

Viděli jste se ještě od té doby?

„Potkali jsme se v Praze, když jí bylo pětatřicet a byla rozvedenou matkou, ale ve mně už žádný cit k ní nebyl. Mile jsme si popovídali.“

Za pár dní vám bude pětaosmdesát, jak budete slavit a co ještě plánujete? Co chcete určitě stihnout?

„Slavit budeme tady na chatě, přijede rodina a přátelé. Budeme grilovat a zpívat, už se moc těším. Jinak už nic neplánuju. Leda, abychom se zase podívali k moře, chceme znovu do Řecka.“

„Už tu mám namalovanou pětku na oslavu, osmička je ale pět let stejná.“

Máte samé syny, nebylo vám líto, že nemáte dceru?

„Teď mám vnučku Andulku. To je první holka v rodině, tak si na ni dost potrpím. Chodím s ní třeba někdy i na nákupy, a to za ní pluju jak vůl po těch obchodech. To je furt: »Dědo, tohle a ještě támhleto. Teď něco ještě do uší.« No hrůza vždycky...“ (smích)

Jak vznikal rozhovor?

„Každé léto si dopřávám relax na chatě,“ libuje si Karel Fiala. A právě do Chřibské, kde má chatu i jeho jmenovkyně a kolegyně z Limonádového Joa Květa Fialová (80), jsme se za ním vydali spolu s jeho vnukem Borisem. „Děda je hrozně v pohodě,“ ujišťoval nás Boris, který po svém dědovi zdědil nejen nohy do »o«, ale i hudební talent. A měl pravdu. Čekal na nás opálený, čiperný a skvěle naladěný optimista, který doposud hraje tenis a se svou manželkou, taktéž zpěvačkou a herečkou Věrou Vlkovou (68), tvoří doslova idylický pár.

„Jsme spolu padesát roků,“ pochvaloval si. „I prd, prosim tě, čtyřicet pět! Ale slavit to v říjnu beztak budeme a chci půl kila zlata a pár diamantů,“ žertovala hostitelka, která nám připravila báječnou zapečenou cuketu. Jen pověstné kolaloky jsme se nedočkali. „Vždyť chutná příšerně. I Menšík, když ji poprvé ochutnal, zařval fuj a vyhodil ji z okna,“ zavzpomínal Karel Fiala, který mě okouzlil svou vitalitou a radostným přístupem k životu, a získal si tak mé sympatie, ačkoliv mě i přes mou fobii hodil do svého rybníčku. „A hned je ti líp, to je osvěženíčko, viď?“ smál se.

Rozhovoru s Karlem Fialou asistoval i jeho vnuk Boris.

Nedostatek hřebíků a soud o 150 000 Kč! aneb Co třeba o Limonádovém Joe nevíte...

• 4 556 352 je celkový počet diváků, kteří film zhlédli v kinech.
• Maketu dřevěného filmového městečka filmaři postavili na prostranství za barrandovskými ateliéry. Z úsporných důvodů byly postaveny pouze čelní stěny domů, neboť v kritické době nebyl k dispozici dostatek hřebíků.
• Řada exteriérů byla natáčena ve velkém vápencovém lomu u Mořiny (Velká Amerika) poblíž Karlštejna.
• Čeští kaskadéři tento film označují jako úplný prvopočátek českého profesionálního kaskadérství. Ti se objevili při rvačkách, soubojích na pistole a jezdeckých scénách.
• Film nadchl westernového herce Henryho Fondu.
• V roce 1996 použila Česká televize fotografii z filmu pro svoji kampaň proti neplatičům koncesionářských poplatků. Karel Fiala Českou televizi a Český rozhlas zažaloval a vysoudil 150 000 tisíc korun.

Zdroj: csfd.cz, wikipedia.cz