Miss Lucie Váchová: Malá prsa mě netrápí!

A na rozhovor pro deník Aha! si to v celé své kráse přifrčela už v devět hodin ráno – to má většina jiných modelek ještě půlnoc...

Jste ranní ptáče. Člověk by u modelek spíš čekal, že budou vyspávat.
„Mám takový zvyk už od školy. Nepotřebuju si ani nařizovat budíka, vždycky se budím kolem sedmé. I když o víkendu si ráda přispím – třeba do devíti. (smích) Navíc jsem při práci pro televizi Nova musela vstávat třeba i v půl čtvrté. Den je pak delší a mám radost, že toho víc stihnu.“

Jak vůbec modelky tráví den?
„Ráno si dám velkou snídani, a když se nemusím učit nebo pracovat, tak se válím s knížkou. Ale učit se musím skoro pořád. Studuju druhý ročník na právech a pořád dělám spoustu zkoušek.“

Takže vás za pár let budeme vídat v soudních síních?
„To bych byla ráda, ale zatím je k doktorskému titulu daleko. Chtěla bych se zabývat obchodním právem, snad mě tam cestička dovede. Ještě pár let to snad v modelingu vydržím, ale až budu doktorka, tak s tím seknu.“

Jak vypadá velká snídaně v podání modelky? Müssli a mrkvový salát?
„Když vám povím, kolik toho za den sním, tak mi stejně nebudete věřit. (smích) Mám dobrý metabolismus a hodně sportuju. Můžu sníst cokoli, a není to na mě poznat. Moc ráda se třeba přecpu vepřovou se zelím.“ (smích)

O modelkách se přitom traduje, že jsou to všechno anorektičky...
„V Čechách to tak neplatí. V cizině bych třeba s mojí váhou ani modelku dělat nemohla. Tam chtějí holky do pětapadesáti kil, já mám o sedm víc.“

Tomu se při pohledu na vaší postavu nechce ani věřit!
„To je tím, že jsem docela vysoká a mám svaly ještě z doby, kdy jsem hodně sportovala.“

Jaký je pro vás pocit, když předvádíte spodní prádlo a očima na vás visí desítky mužů?
„U mě je to trošku jiný, protože nemám velký prsa. Mám vysportovanou postavu, a je to určitě něco jinýho, než když jde vedle mě Katka Průšová, která má umělý trojky. (smích) Takže u mě asi pánové na prsa moc nekoukají. A taky jsem exhibicionista, takže mi to nějak extra nevadí. Jako gymnastka jsem měla taky obtažený dres.“

Mimochodem – co chlapi? Modelky a missky mají kolem sebe vždycky požehnaně nápadníků.
„Jak kdy. Někdy si to užívám. Ale od mužů, kteří nejsou gentlemani, se držím dál. Navíc jsem typ, který se nedá zdolat. Mám svého přítele Marka a všichni ostatní mají smůlu. Jsme spolu už víc než tři roky. Je to normální kluk, pracuje s autama. A není to žádný bohatý podnikatel, jak si všichni myslí.“

Nedávno jste si v Příbrami společně pořídili byt. To už vypadá vážně!
„Je mi jednadvacet a rozhodně se nikam do svatby neženu. Příteli říkám, že se vezmeme až budu doktorkou. Mám spoustu kamarádek, které mají děti. Občas si nějaké půjčím, ale pak jsem ráda, že je zase vrátím. (smích) Nedokážu si představit, že bych se o něj teď musela starat natrvalo. Mám dost práce se postarat o svoje zvířectvo.“

Vždyť taky máte doma přímo zoologickou zahradu!
„Jo, boloňskýho psíka Damiána, dva pískomily, osmáka degu, pavouka a křečka Jáju.“

Pavouka bych tedy u vás nečekala!
„Sklípkana Páju jsem koupila příteli, myslela jsem, že bude mít radost. A on mě s ním málem vyhodil. Před měsícem jsem se vrátila domů a pavouk nikde, utekl z terárka. Už jsme se chtěli stěhovat k mámě. (smích) Nakonec jsme ho náhodou objevili.“

Dá se srovnat práce modelky u nás a v zahraničí?
„Nedá. V zahraničí se o vás mnohem víc starají. A jsou tam i jiné peníze. Ale já přesto cizinu moc nemusím. Dělám tam jen občas, nejela bych někam na půl rok obcházet castingy. Mě nečeká dráha supermodelky. Na to nemám a hlavně by mě to vůbec nebavilo.“

V modelingu jste si našla nejlepší kamarádku Radku Kocurovou. Jste obě hodně podobné typy.
„Jsme obě »nepařiči«, nerady chodíme do velké společnosti. Ale občas zajedeme k nám na chalupu, a to pak zajdeme na místní diskotéku. To je ale úplně o něčem jiným, tam jsou lidé, kteří si na nic nehrajou.“

Nevzbudí dvě královny krásy na vesnici příliš velký rozruch? Aby se chlapy nepoprali!
„To ne, tam mě všichni znají.“ (smích)

Kdysi jste se závodně věnovala gymnastice, dnes vedete oddíl malých gymnastek.
„Jsou to moje žabky. Občas je sebou beru i na přehlídky, takže mají památníčky plné podpisů známých lidí. Pořád se vyptávají, jaké je to být modelkou a nacvičují správnou chůzi.“

A co radíte holčičkám, když mají sen stát se slavnou modelkou?
„Říkám jim, aby hlavně studovaly. Nesnáším názor, že by měly odjet ve čtrnácti někam do Francie. To je hrozná hloupost. Tam uspěje jedna z tisíce, možná desetitisíce. Holka ve čtrnácti navíc ještě neví, co je dobře a co je špatně. Může se snadno nechat zlákat na zcestí.“

Co říkáte plastickým opravám zevnějšku? Šla byste do toho taky?
„Nedávno jsem někde viděla soutěž o nejhezčí prsa a polovina těch holek je měla umělé. To bylo legrační. Ale já to neodsuzuju. Spousta holek měla z malých prsou mindráky a do podprsenek si pak cpaly obrovské vycpávky. Teď, když si je můžou nechat uměle zvětšit, jsou naprosto spokojený a šťastný. Mě ale malá prsa netrápí. No, když stojím vedle Katky Průšové a koukám se na to, co tam mám já, říkám si, že by se tam ještě něco vešlo. Ale mindráky z toho fakt nemám.“ (smích)

Nejste večírkový typ, nestřídáte chlapy, ani alkohol moc nepijete. Máte vůbec nějaké neřesti?
„Jídlo! Neměla bych moc jíst mastné a tučné, protože mi v patnácti vyoperovali žlučník a dost mě to trápí. Ale když se dělá prasátko nebo něco podobně dobrého, tak prostě neodolám. Občas pak skončím v nemocnici na kapačkách. Jinak moc neřestí nemám, to je asi dané výchovou.“

Rodiče byli přísní?
„To je spíš tím, že jsem měla od malička spoustu zájmových kroužků. Takže jsem neměla čas vyvádět. Na první diskotéce jsem byla v sedmnácti, a to jsem musela být v jedenáct doma. Jsem za to asi i ráda, že jsem se nezkazila.“ (smích)

Máte o tři roky staršího bratra – jak se s ním vyrůstalo?
„On mě za všechno mlátil. A já zase byla žalobníček. Typická mladší sestra, která každý průšvih vyzvoní. A on mi to strašně rád oplácel. Dupal mi na panenky a dělal samé naschvály. (smích) Dneska se ale máme strašně rádi.“

Byla jste jako dítě princeznička, nebo raubíř?
„Vyrůstala jsem s bráškou a většinu víkendů a prázdnin jsme trávili na chalupě. Takže jsem se nekamarádila s holkama, lítala po lesem a se staršíma kamarádama bráchy jsme hráli bojové hry nebo fotbal. To mě postavili do brány, takže mám i pár vyražených zubů. Těch úrazů jsem zvládla docela dost, ze sportu jsem měla čtyřikrát zlomenou nohu, prokouslou pusu, skoro jsem si uřízla na táboře prst...“

Udělala jste i nějaký pořádný průšvih?
„Udělala. Maminka nechce, abych to říkala, ale jako malá holčička jsem ukradla v obchodě čokoládu. Byla to strašná ostuda! Volali mamince do práce, ta si pro mě musela přijet a zaplatit pokutu. Tenkrát o mě zlomila vařečku.“

Je něco, co vás spolehlivě potěší?
„Čokoláda! Mí blízcí už mě znají, takže když jsem smutná nebo se mi nedaří, vždycky mi přinesou čokoládu. Mě nikdo nemusí kupovat drahé dárky. Když mě vezmete na dobrou večeři, tak jsem nejšťastnější.“

Vzpomínáte si na první lásku?
„Já neměla jenom jednu... Ve školce jsem se chodila s klukama pusinkovat na pískoviště. Oni se o mě vždycky sázeli. (smích) Ale první láska byla až na základce. Vydrželo mi to až do osmé třídy.“