Legendární televizní hlasatelka Marta Skarlandtová: Televize? Už nikdy!

Paní Marto, dlouho o vás nebylo slyšet. Čímpak se teď zabýváte?
„Momentálně píšu a překládám převážně z angličtiny divadelní hry ze současnosti. V divadle Ungelt jich hrají již několik.“

Deset let jste se neobjevila na obrazovce. Změní se to?
„Když jsem s televizí skončila, myslela jsem, že mi to bude chybět, ale kupodivu se to nestalo. Nabídky chodí, ale já je vytrvale odmítám.“

Proč jste vůbec ukončila televizní kariéru?
„Při povodních v roce 2002 jsme s rodinou museli z pražského Karlína do vyhnanství na chalupu. Dva roky nám trvalo, než jsme všechno opravili. Tak jsem se vlastně od moderování a televize odstřihla.“

Pamatujete se na den, kdy jste se rozhodla odejít ze světel reflektorů?
„Po povodních jsem postupně plnila dopředu nasmlouvané zakázky. Jednou jsem takhle přišla napucovaná na jeviště, rozhlédla se po lidech v publiku a řekla si v duchu pro sebe: »Vy asi ani netušíte, jak se vám ze dne na den může změnit život, aniž byste chtěli. Jste postaveni před hotovou věc. Ztratíte všechno. Začínáte znovu. A vy se tady tak ejchuchu juchuchu bavíte!« Připadalo mi to tak absurdní, že jsem si řekla: »Tak a dost!« To byl zlomový moment.“

Kolik peněz by vám museli nabídnout, abyste se vrátila?
„Nic. Žádná částka by mě nepřesvědčila. Říká se: »Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.« Jednou to skončilo a upřímně mi to vůbec nechybí. Už jsem se ukazovala dost, nemám pro to žádnou motivaci.“

Pozice hlasatele už v českých televizích neexistuje. Přesto: jak hodnotíte novou generaci televizních moderátorů?
„Jsou mezi nimi rozdíly. Vidím tam jak profíky, tak i absolutní amatéry.“

Prozradíte někoho z těch amatérů?
„Konkrétní jméno říkat nebudu, to by nebylo kolegiální.“

A jsou spíš v soukromých televizích?
„Bohužel i v České televizi je překvapivě hodně amatérů.“