Zdeněk Svěrák: Láďu vzali do nebe...
Byli jako dvojčata. Když se vyslovilo jméno Ladislava Smoljaka (†78), každý si hned vybavil i Zdeňka Svěráka (75). Právě toho také zpráva o skonu nejlepšího kamaráda nejvíc zdrtila. Na přítele, s kterým hrál divadlo, psal divadelní hry a filmové scénáře, včera Svěrák vzpomínal takto.
O jejich spolupráci
„Znali jsme se spolu víc jak padesát let a byli jsme nejenom kamarádi a naše rodiny se přátelily, ale hlavně jsme spolu psali. To psaní bylo opravdu společné. Ani řádku těch divadelních her jsme nenapsali každý zvlášť… Takže jsme spolu udělali řadu filmových scénářů a těch patnáct představení pro Divadlo Járy Cimrmana.“
O Smoljakově dýchání
„Jako by nám něco říkalo, že ta hra České nebe je poslední. A taky byla. A byla Láďovou poslední, ve které hrál… Hrál doslova do posledního dechu, i když trpěl velkými bolestmi. On už celé představení neudejchal, takže ta poslední tři představení, která měl, to bylo 25., 26. a 27. května, a hrálo se České nebe, už nebyl v Semináři, ale celého Komenského odehrál.“
O houževnatosti
„On byl především pracovitý, až skoro dříč, a to nejen pokud jde o duševní práci, ale i o tu tělesnou. Když stavěl dům, tak si ho také sám postavil vlastníma rukama. Uměl spoustu řemeslnických prací. On byl nezmar. Skoro všechno vydržel.“
O jeho posledním slibu
„Třetího jsem ho byl navštívit v kladenské nemocnici, kde byly i všechny jeho děti. Ještě říkal: neboj se, ty to nemusíš táhnout až do konce, koncem června to zase přeberu. No… a už to nepřebere.“
O nebi
„České nebe, to byla naše poslední spolupráce. My jsme vytušili, že by bylo dobré přestat. A Láďa už tenkrát, když jsme ji psali, na tom nebyl nejlíp. Ale pořád jsme doufali, že se z toho vykřeše. Ta hra České nebe byla symbolická. Myslím, že tam Láďu už teďka vzali.“
Ze hry České nebe.
Sobota 21:30, Zlín: Tehdy už věděl, že Smoljak umírá...
Zdeněk Svěrák v sobotu ve Zlíně na filmovém festivalu přebíral cenu za celoživotní přínos dětské kinematografii, přitom už ale věděl, že jeho příteli Ladislavu Smoljakovi zbývá posledních pár hodin života. Tak smutného bývalého pana učitele ještě nikdy nikdo neviděl…
Přeskakoval mu hlas. Diváci v sále mysleli, že je dojatý z ceny a z vřelého uvítání (dokonce měl potlesk vestoje), nikdo z nich ale netušil, že sám se sebou sváděl vnitřní boj. Přes ohromnou bolest v duši přednesl vtipný projev, přesto to ale nebyl on. Všiml si toho i režisér televizního přímého přenosu Jiří Adamec.
„Znám ho dobře, a tak mne velmi překvapilo, že se choval velmi neobvykle. Přes hledáček kamery jsem viděl naprosto jiného Zdeňka Svěráka, než kterého jsem zvyklý vídat. Dumal jsem nad tím, ale až teď zpětně si uvědomuji, že byl asi dobře informován o zdravotním stavu svého přítele, věděl, že bojuje o život a v myšlenkách byl s ním. Obdivuji ho, že se v takové chvíli byl schopen večera zúčastnit, a dokonce hovořit,“ řekl deníku Aha! Adamec.
Během dne se nejdříve Svěrák dozvěděl potěšující zprávu o zlepšeném zdravotním stavu svého kolegy, aby pak patrně přišla zpráva oznamující: blíží se konec. Když pak Svěrák vstoupil na jeviště, slzy v očích ještě neuschly…
Nejsmutnější večer Zdeňka Svěráka. Už věděl, že se blíží poslední hodinka jeho celoživotního přítele.
