Kyklop z MaximTurbulenc: Nás se jen tak nezbavíte!

Pavle, jak jste se vlastně dostal ke kapele Maxim Turbulenc?

„To by možná bylo i na knihu. Jako kluk jsem vždycky toužil mít kapelu a měl jsem exhibicionistický sklony. A to jsou přece nejlepší dispozice k tomu, aby se člověk stal hudebníkem a národním klaunem. Nejdřív jsem zkoušel muzicírovat se svým bratrem, kterého asi lidé znají jako Kamila Emanuela Gotta. On je ale víc umělecky založený, zatímco já se považuju spíš za hudebního baviče, takže se nám spolu nedařilo. Pak jsem ale jednou potkal Dana Valiho a Petra Panochu, slovo dalo slovo a už v roce 1994 nám vyšla první deska s názvem Turbulence Dance. Bylo to jak blesk z čistého nebe – začalo se nám dařit. S Danem jsme dnes nejlepší kamarádi, dál spolupracujeme, Petr Panocha už v kapele není.“

Maxim Turbulenc. Skupinu tvoří tři »maxíci«. Pavel Vohnout (Kyklop) začínal hudební kariéru s bratrem Kamilem Emanuelem Gottem. V roce 1994 založil v Klánovicích skupinu Maxim Turbulenc společně s Danem Vali (39, vpravo), který od té doby působí i jako její manažer. Třetí původní člen skupiny Petr Panoch alias Pancha zbylé členy před pěti lety opustil a nahradil ho Petr Novák (35) zvaný Ajfel. Jejich Čecho Decho je prodejně nejúspěšnější tuzemský hudební projekt letošního roku. Skupina vystupuje za 36 000 Kč za představení a cenu dopravy z hlavního města.

Kdy jste přišli na to, že lepší než zpívat vlastní věci je přebírat hity slavných kolegů?

„Ta první deska byla až na jednu věc čistě autorská. Pak jsme si ale řekli, že komerce by měla být především recese pro zábavu, a proto jsme začali aplikovat do tanečního stylu převzaté písně. Je fakt, že to, co děláme my, dělají i jiní celý svůj hudební život, třeba i takové hvězdy jako Karel Gott nebo Dan Bárta či třeba Lucie Vondráčková. A dělají to dobře. Myslím si, že člověk, který se chce bavit, nemá potřebu během koncertu analyzovat text nebo hudební zpracování. Maxim Turbulenc jsou ale přeci jenom trochu jiní. Těm totiž není svatý nic, ani opera Prodaná nevěsta, ani Ulice od Daniela Landy, ani české lidové písně, které jsme pro Čecho Decho nahráli v provedení ducinky duc.“

K vaší image patří jistá hřmotnost. Býval jste prostorově výraznější už jako dítě?

„Já si připadám tlustý celý život a do tanku bych se asi taky nevešel. Už jako školák jsem se nemohl moc projevovat. Byl jsem hned vidět. A i když jsem nic neprovedl, stejně jsem byl potrestán. Moc mě to posílilo do dalšího života, proto bych chtěl poděkovat učitelskému sboru za skvělou výchovu. Je mi ale líto výrobce pravítek. Hodně jich o mě zlomili. To je jedna z věcí, co dnes ve školách chybí.“

I přes občasné návštěvy posilovny si Pavel Vohnout drží pořád maxiváhu...

Jakou jste měl ve škole známku ze zpěvu?

„Jak kdy. Mám dojem, že ty horší známky nebyly za špatný zpěv, ale za věčné poučování paní učitelky, když hrála na piano. Byla příšerná, neuměla to a tahalo to za uši. Moji spolužáci do toho nezpívali, ale mutovali, i holčičky. No byla to hrůza! Nedivte se, že jsem do toho odmítal zpívat. Proto jsem dostával špatné známky. Paradoxně za nezpívání, a ne za špatné zpívání.“

Léta se Maxim Turbulenc drží na špici popularity. Jak k tomu podle vás došlo?

„Já si osobně myslím, že to je v celkovém přístupu všech členů – Dana Valiho, Petra Nováka alias Ajfela i Pavla Vohnouta alias Kyklopa, mé maličkosti. Děláme to rádi, baví nás to, rádi rozdáváme radost a smích všem, co o to stojí. Ti, co o to nestojí, mají tu smůlu, že to musí snášet! (směje se)

Rezignovali jste na vlastní písničky úplně, nebo sem tam nějaká »vlaštovka« přiletí?

„Máme jich svých dost a sem tam zařadíme na desku vlastní tvorbu. Ale přece není důležitý, jestli je to tvoje vlastní tvorba, ale jestli tou písní máš co říct. A hlavně: neděláme umění, ale čistou zábavu pro lidi. Má to pro ně i tu výhodu, že se alespoň nemusejí učit nové texty. Zpívají s námi už od prvních tonů.“

Když se rozhodnete přezpívat song někoho jiného, musíte jeho dílo vykoupit, nebo stačí platit autorské poplatky?

„Autory zastupuje Ochranný svaz autorský a ten uděluje souhlas s použitím díla. Někteří autoři mají ale smlouvy upravené jinak, a tak se to pak řeší individuálně. Připadá mi ale jako slušnost informovat původního autora – a my to tak vždycky děláme. Pro autory je ale nejlepší, když se jeho hity hrajou, stávají se nesmrtelnými, a navíc za to pobírá autorské poplatky. Jsou ale i takoví, kteří souhlas odmítnou dát.“

Dan Vali na vás prozradil, že jste rozvedený…

„Konečně teda vím, kdo to prásknul! (směje se) Senzace se ale nekoná. Rozvedený jsem, žiju se svou přítelkyní. Tedy vlastně se svou bývalou ženou, jedinou svou životní láskou, kterou miluju víc než předtím, než jsem se s ní rozvedl. Máme spolu dvě nádherné děti, které díky zažehnání manželské krize mají vlastního tátu a mámu pohromadě. Všem bych přál, aby v sobě našli tu sílu a zkusili problémy ve vztahu vyřešit jako my. Musí se začít u sebe a snažit se komunikovat s partnerem.“

Pavle, jak jste se vlastně s exmanželkou seznámil?

„Poznali jsme se rok předtím, než jsem začal být mediálně známý. Víme o sobě skoro sedmnáct let. Stáňa je v pořadí už moje druhá bývalá žena. Momentálně nepracuje, ale být ženou v domácnosti, když máte na starost péči o dvojčata, to je taky šichta na plný úvazek.“

Jak krizi vnímaly vaše dcery?

„Děti ji nesly statečně, nic jiného jim totiž v takových chvílích ani nezbývá. To ale neznamená, že by si k Vánocům nepřály u stolu celou rodinu. To jsme jim splnili a věřte mi, že holky byly moc šťastné!“

Řekněte nám ještě něco o vašich dětech. Jaké jsou?

„Malá Nikolka, to je takové moje miminko, co se pořád mazlí. Chtěla by být baletkou. Ráda tancuje a chodí dvakrát týdně cvičit. Sandra je docela hudebně nadaná, je jí šest let, ale už hraje na piano a krásně zpívá. Cvičí dvakrát denně, koupil jsem jí k Vánocům klávesy. Moc ji to baví. Z prvního manželství mám dceru Irenu. Ta je podnikatelkou, provozuje solárka a nehtové studio. Docela se jí daří, a to i přes negativní reklamu, kterou solárkům udělala média. Ta tenhle druh podnikání hodně poškodila.“

Momentálně získáváte jeden úspěch za druhým díky projektu Čecho Decho. Mimochodem: cítíte se být bohatý?

„Jsem bohatý díky životním zkušenostem, lásce. Obohacuje mě i to, že jsem spokojený se svou prací, s přáteli, kolegy, rodinou a zdravím. Co víc by si člověk měl přát?“

Nejprodávanější českou muzikou je teleshoppingový projekt Čecho Decho.

Výborně. A co to »přízemní« finanční bohatství?

„Nějaké peníze mám, ale ty nejsou v životě to nejdůležitější. Nikdy jsem na nich nebyl závislý, i když je mám rád, tak jako každý. A co se týče projektu Čecho Decho – ano, je hodně úspěšný, ale není to o penězích. Určitě ne až do té míry, že bych mohl konkurovat panu Bakalovi (uhlobaron, miliardář – pozn. red.). Asi mám zkrátka tolik peněz, kolik si jich za svou práci zasloužím.“

Je Čecho Decho hodně výnosné?

„Nejsme dobročinný spolek, takže ano. Pro nás, pro vydavatele a koneckonců i pro posluchače. Všichni jsme spokojeni.“

Vydělal jste si teď alespoň tolik, abyste si domů pořídil služku?

„Tak to opravdu ne. Jsem workholik a u domácích prací si odpočinu, chyběly by mi. Asi bych se pak i nudil a říká se přece, že kdo se nudí, tak většinou zlobí.“ (směje se)

Kolik se vlastně dodnes prodalo vašich nahrávek dechovky?

„Nemůžu sloužit. To může prozradit jen vydavatel Česká muzika. A abych pravdu řekl, ani nevím. Rádi se necháváme překvapit konečnými čísly při zúčtování daní za čtvrtletí.“

Jakou nejdražší věc jste si v životě pořídil?

„Děti stojí opravdu hodně. Ale vůbec toho nelituju. Jsou mým jediným Bohem v mém životě a jak se říká, Bohu dáš stejně jednou všechno, takže to jen dělám předčasně.“ (směje se)

Teď jste s kolegy králi teleshoppingu. Upřímně – když jste v něm předtím zahlédl Evu a Vaška, neohrnoval jste nad nimi nos?

„To zní hezky! Michael Jacson byl králem popu a Maxíci jsou králi teleshoppingu! (směje se) Co se týče hudebního zpracování, asi mám jinou představu než oni. Ale Eva a Vašek jsou dobří obchodníci a dali lidem to, co jim na českém trhu chybělo – písničky, které si obyčejní lidé zazpívají pokaždé, když se chtějí upřímně pobavit. Známe se, povídali jsme si na »Desce roku«. Oba jsou to příjemní lidé.“

Čemu přičítáte úspěch projektu Čecho Decho?

„Udělali jsme prostě něco, co mají lidé rádi. Rádi se baví, zpívají si a prostě jim dnes chybí taková ta lidová zábava. Vše je dnes vyumělkované, syntetické a tváří se to jako něco nóbl, přitom je to jen nafouknutá bublina. Lidi chtějí dnes víc srandy. Denně musejí přemýšlet, jak uživit své rodiny, a tak když přijde víkend, chtějí zapomenout na všechny strasti denního života. Chtějí popít s kamarády, zazpívat si, a ne analyzovat hluboké myšlenky anebo poslouchat nějaké poučné tlachy či prázdné fráze v nekonečných telenovelách.“

Jak dlouho z vás ještě budou dechovkáři?

„Máme už s Českou muzikou připravený další projekt a nejspíš budou ještě další. Dokud o náš styl bude zájem, budeme vydávat další desky pro zábavu všem, co se chtějí s námi bavit a zazpívat si.“

Chtěl byste někdy v budoucnu dělat nějaké serióznější hudební projekty?

„Nechtěl bych být smutným klaunem, to opravdu ne. Ani já, ani moji kolegové zatím nemáme ambice dělat jiný styl muziky. Není důvod k experimentům. Ale třeba se to ještě někdy změní.“

Stýkáte se s kluky z kapely i mimo koncerty, nebo mezi vámi už po letech funguje stoprocentní »ponorka«?

„Slovo ponorka neznám. Tu mívají jen egoisté, co se perou věčně se svou osobností. My jsme tým a spolupracuje se nám bezvadně. Chováme se k sobě jako rovný k rovnému. Přátelství rozhodí jen neupřímnost, podvod a lži. My jsme k sobě tvrdí, ale upřímní, takže no problem.“

Pavle, umíte na nějaký hudební nástroj?

„Chcete si mě vyzkoušet? Ovládám několik nástrojů, ale zase nejsem virtuos. Co potřebuji zahrát, to zvládnu. A harfistku si zaplatím. (směje se) Dan je na tom obdobně, navíc umí dobře aranžovat a má cit pro skladbu nástrojů.“

Zažil jste už také negativní stránku popularity? Ne všichni mají Maxim Turbulenc v oblibě…

„Je příjemné, když o vás má někdo zájem. Nedávno mi napsal jeden antifanoušek rozsáhlý email, ve kterém bylo, jestli už nechceme skončit, že jsme trapní a tak dále. Bylo to dlouhé a ostré. Ale ten pán musel vynaložit tolik energie na jeho vytvoření – no řekněte, není to krásný, jak mu na nás záleží? Taky jsem mu odepsal, že neskončíme, protože být trapní je naše jediná kladná vlastnost, a že bych ho nerad připravil o ten pocit hořkosti, když slyší naší hudební tvorbu. Naším koncem bychom mu sebrali smysl jeho života.“ (usmívá se)

Má vaše kapela kromě koncertování v kampani ČSSD ještě nějaké další aktivity, o kterých se veřejně moc neví?

„Hodně vystupujeme v dětských hudebních pořadech. S Besipem jsme taky například vydali desku Dopravní zpívánky. Vystupujeme v divadelním představení s názvem Dlouhý, široký a ještě širší aneb Z pohádky do pohádky. Jsou tam tři pohádky – jedna o zakleté princezně, druhá o třech čunících letících do vesmíru a třetí o čarodějích, co si popletli kouzla. Děcka se baví a my taky. Pak máme písničkový pořad s českými diskotékovými hity osmdesátých a devadesátých let Antiethanol Párty No. 1 a jezdíme už i s pořadem Čecho Decho, kde s námi vystupují sličné tanečnice v krojích. Rozhodně se nenudíme.“

Působíte jako pohodář, přesto ale lidé jako vy někdy bývají v soukromí nerudní bručouni. Jak je tomu u vás?

„Zeptejte se mého okolí. Přece nebudu hodnotit sám sebe. Je ale pravda, že sám se sebou bych těžko vydržel. Jsem hrozně nudný, nezajímavý, občas velmi trapný, málomluvný, nesportovní, poměrně obyčejný, lakomý a nezáživný chlápek, co si o sobě myslí, že je krásný, atraktivní, vtipný a neodolatelný tvor.

Jako kdysi měli Maxim Turbulenc úspěch s písní Jede jede mašinka a posléze uchvátili dětské publikum písní Polámal se mraveneček, nyní cílí hlavně na seniory.

Z Maxíků sálá pohoda...

Členové Maxim Turbulenc svou hudební kariéru založili na svých metrákových postavách, provokativních převlecích a švindlu, kdy předělávají slavné hity do jednoduchého diska. Jenže dělají to fakt dobře, na nic si nehrají a posluchači jim věří. A stejné je to i s nejstarším členem skupiny Pavlem Vohnoutem zvaným Kyklop.

I při rozhovoru z něj sálá pohoda a zároveň i pokora před tím, že jejich produkty nejsou nijak hudebně excelentní. Jako by ani on sám nemohl uvěřit tomu, že projekt Čecho Decho je nejprodávanější českou muzikou a že z teleshoppingu vytlačili populární dvojici Eva a Vašek. Přitom původně za Karlem Peterkou, majitelem vydavatelství Česká muzika, které sází na prodej přes teleshopping, přijeli na jih Čech s úplně jiným nápadem. Peterkovi se ale hodili do jeho přearanžování dechovek našich prarodičů do ducrytmu a nový fenomén byl na světě…