Ladislav Ondřej (18), mladý Jakub Mázl z Ordinace: Když jsem byl nejvíc ožralej...
Loni mu bylo osmnáct, a i když vypadá mladší, v restauraci si klidně může legálně poručit pivo i panáka něčeho tvrdého. Upřednostňuje prý plzeňské pivo a irskou whisky. Herec Ladislav Ondřej (18) studuje střední hotelovou školu, hraje na kytaru v kapele Roach a je jednou z nejmladších hvězd nováckého seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde hraje poměrně paličatého Jakuba Mázla. Nedělní Aha! Láďu velikonočně vyzpovídalo.
Co se vám vybaví při slově Velikonoce?
„Pohoda v rodinném kruhu ve vesnici jménem Žabonosy. Jako malý kluk jsem chodil na koledy a měl radost ze sbírky vykoledovaných vajíček.“
Teď byste už asi moc vajíček nedostal. Starší koledníci dostávají jako výslužku panáky tvrdého alkoholu. A kdy jste se vlastně vy poprvé opil?
„Při oslavě mých narozenin. Slavili jsme s klukama z kapely po koncertě v jednom klubu.“
Jak se to na vás projevilo?
„Byla to jízda. Během večera mi bylo celkem fajn a ani druhý den mi nebylo nijak špatně. Jen jsem se cítil trochu unavený.“
Nedávno vám bylo osmnáct. Kolik jste vypil za večer nejvíce piv?
„Asi devět plus nějaký tvrdý alkohol. To bylo právě při oslavě těch mých narozenin. Ale proboha – nejsem žádný alkoholik. I když tohle vlastně říkají asi všichni alkoholici (směje se). Ale já to opravdu normálně nepřeháním.“
Jak jste se tenkrát vlastně dostal domů?
„S pomocí kamarádů. Navzájem jsme si cestou domů pomáhali a různě se podpírali. Nakonec jsem ale domů šťastně dorazil. Doma naštěstí nikdo nebyl.“
V seriálu Ordinace v růžové zahradě máte dramatický vztah se starší ženou, navíc učitelkou. Jak jste na tom se ženami v reálném životě?
„V současné době nemám stálou partnerku. A docela mi to vyhovuje.“
V Ordinaci jste měl doposud dvě milenky, obě tmavovlásky. Jaké typy dívek se vám líbí? Blondýny, nebo spíš brunetky?
„To je těžká otázka. Blondýnky jsou hezké, ale černovlásky... ty vlastně taky. Já bych to raději ani neškatulkoval.“
Studujete na kuchaře. Pustí vás někdy doma k vaření?
„Vařím si většinou sám. Rád si dělám například kuřecí prsíčka s hranolky.“
Jakým receptem byste se jako student střední hotelové školy pochlubil?
„Znám jich tolik, že zrovna teď si na žádný nevzpomenu. Rád improvizuji s tím, co je zrovna po ruce. Například si udělám vaječnou omeletu podle vlastní fantazie, která je omezená právě dostupným materiálem. Je to osvědčená rychlovka. I když nevím, jestli je zrovna vhodná k chlubení. Zkrátka rozklepnu vajíčka na pánvičku a do toho přidám, co zrovna dům dal. Uzeniny, sýr, rajské...“
Jak zvládáte dohromady studium a natáčení Ordinace?
„Občas to dá zabrat. Doufám, že to snad bude lepší a lepší.“
3 nejdrsnější hádky primáře Čestmíra Mázla a jeho syna Jakuba:
Čestmíru Mázlovi se nelíbí vztah jeho syna Jakuba s učitelkou angličtiny Evou. V nemocnici se snaží Jakubovi promluvit do duše.
Absolutní nepochopení
Syn: „Potřebuješ něco, táto?“
Otec: „Rádi bychom tě už měli doma. Psycholog s tím souhlasí.“
Syn: „Jenomže já čekám na Evu.“
Otec: „Jakube, Eva nepřijde.“
Syn: „Prosím tě, jak ty to můžeš vědět?
Otec: „Ona ví, že ti nemůže zničit život.“
Syn: „Život jsem zničil já jí.“
Otec: „Očekávám, že bude mít víc rozumu než ty.“
Syn: „Prosím tě, nepoučuj mě. Ty jsi s ní snad mluvil?“
Otec: (Přikývne)
Syn: „Ale to je věc jenom mezi mnou a Evou. To ty v životě nemůžeš pochopit, jasný?“
Otec: „Já se snažím, Jakube. A rád bych, abys alespoň připustil, že to s váma oběma myslím dobře. Že už taky o životě něco vím.“
Syn: „Zkušenost je nesdělitelná. To mi říkala Eva.“
S odstupem času
Syn si nedá říct
Otec: „Kde jsi byl, jak to, že jsi utekl z nemocnice? Zase jsme o tebe měli starost.“
Syn: „Byli jsme s Evou v garsonce. Přišel tam majitel a vyhodil nás. Eva nemá kam jít.“
Otec: „Snad nechceš, aby bydlela tady?“
Syn: „Šla to zkusit na intr. Na ubytování od školy má snad právo.“
Otec: „Ale tam s ní být nemůžeš.“
Syn: „To vím taky. Obvolám kámoše, jestli by nebyl nějaký privát. Prostě se o ni musím postarat.“
Otec: „Já už se v něm nevyznám. Jinej na jeho místě by to už vzdal.“
V dalších dílech
Pokus o smír
Otec: „Ahoj, Jakube.“
Syn: „Čau.“Otec: (Připravuje jídlo) „Už se to ohřívá, pojď ke stolu.“
Syn: „Ale to není jen tak, že ne? Bude přednáška.“
Otec: „Jo. Zažil jsem hezký večer. Každopádně jsem si uvědomil, že já svoji lásku žiju naplno, zatímco tobě pořád jen nadávám.“
Syn: „Tati?“
Otec: „K tomu jídlu by se samozřejmě hodilo víno, ale já musím do práce. Zkrátka bych byl rád, Jakube, kdybys mi přestal lhát. Ponižuje to mě i tebe. Řeknu ti jedno. Zažil jsi toho ve svých šestnácti letech víc než dost. Jsi sice ještě dítě, ale zkušenosti máš jako dospělý.“
Syn: „Takže můžu kouřit doma a chodit do práce?“
Otec: „Hlavně mi můžeš věřit. Takže odteď já míň zákazů a ty více přemýšlení o tom, co jak má být. Myslím to vážně.“
Syn: „To zní fér.“
Otec: „Tak fajn.“
Syn: (Po otcově odchodu) „A já myslel, že přednáška už skončila.“
