Rudolf Hrušínský nejmladší (39) vzpomíná na svoji nejznámější roli rebela Jirky - Peníze za Discopříběh? Nic moc...

Přelom dětství a dospělosti prožíval na place pod dozorem svého velkého vzoru Ladislava Potměšila a režiséra Jaroslava Soukupa. Jak se dnes s odstupem času dívá na stěžejní a největší roli v životě hlavní hrdina – rebel Jirka? Kolik si vydělal i jak probíhalo natáčení, na to vše Hrušínský odpověděl deníku Aha! v tomto rozhovoru.

Discopříběh byl vaší první velkou hereckou zkušeností. Vám ještě nebylo ani osmnáct, je to tak?
„Ano, bylo mi šestnáct. Mám zmatek v letech. Má první filmová role byla v komedii Vesničko má středisková. Ale je pravda, že stěžejní role přišla až v Discopříběhu.“

Táhne se s vámi role rebela Jirky dodnes?
„Ano. A nevím, jestli je to dobře. Prostě to ke mně patří, jako že jsem plešatý, opálený. S tím nic neudělám.“

Obtěžují vás fanoušci na ulici?
„To není obtěžování. Zájem diváků byl obrovský a je vidět, že se na to rádi dívají do dneška. Je zajímavé, že to opravdu sledují všechny věkové kategorie.“

Kolikrát jste film viděl?
„Já jsem ho viděl během premiér snad dvacetkrát, to bylo v tom roce 87. Ale teď se na to nějak cíleně nedívám.“

Smějete se sám sobě? Ta doba byla co se oblečení a účesů týče dost vtipná...
„Ani ne, já už ten film dneska nevnímám ani jako film, spíš vzpomínám na to, co mi to připomíná.“

Jak dlouho se točilo?
„Čtyři měsíce, možná dýl. Já jsem vlastně přelom mezi dětstvím a dospělostí prožil na place, užíval jsem si to pracovně. Najednou jsem byl sám, odtržený od rodiny. Čtyři měsíce v Plzni v hotelovém pokoji.“

To vám v šestnácti tolik chyběli rodiče?
„To ani ne. Není to o tom, že bych ležel večer na pokoji a stýskalo se mi po mámě. Spíš to byl takový zlom – najednou jsem musel být zcela samostatný. Ráno jsme vstal, šel do práce, točil jsem, večer jsem se vracel na hotel, kde jsem byl zase sám.“

PANÁK NAD ZÁKON

Vy jste neměl tendenci jít pít a řádit, když jste nebyl pod dozorem?
„Ano, bylo jen na mně, jestli zůstanu sám v hotelu, nebo půjdu s kolegy na panáka. A já jsem samozřejmě vyrazil do nočního života Plzně. Hranice mezi dětství a dospělostí byla zdolaná. Najednou jsem byl odpovědný jen sám sobě.“

Takže jste začal s alkoholem v šestnácti?
„Je to asi brzy, podle zákona jsem asi nesměl pít, ale vysvětlujte to někomu, komu je šestnáct.“

Vy jste v tom filmu rebel, revoltujete všemi možnými způsoby, bylo vám to blízké i v reálném životě?
„No... V podstatě asi ne. Nikdy jsem neměl tendence odcházet z domova a bouřit se proti rodičům. Měl jsem úžasné dětství a řekl bych, že i dospívání bylo celkem v pohodě. Neměl jsem chuť se proti něčemu doma vymezovat. Bral jsem to spíš jako práci, což jsem znal dobře z domova. Kdybych měl brát blízkost filmové postavy mé osobě, byla mi spíš dál než blíž, nevycházela ze mě.“

Ve filmu máte opravdu šílené kostýmy, tohle jste používal i v »civilu«?
„Bylo to samozřejmě nadsazené i tím, že je to film z prostředí diskoték. Co si budeme povídat, tenkrát tak chodili oblečení všichni. Třeba ta natužená vlna, ta byla součásti vzhledu té postavy.“

Seděla vám ta doba, hlavně tedy ten styl oblékání?
„Moc ne, když se na to podívám dneska, tak to je fakt legrační.“

HLÍDÁ POTMĚŠIL

Kdo vám nejvíc přirostl k srdci z řad herců?
„Láďa Potměšil. My jsme velcí kamarádi dodnes. Vídáme se už míň, ale určitě se spolu přátelíme. Tenkrát jsme spolu byli čtyři měsíce den co den. Víte, on mi nenahrazoval tátu, choval se spíš jako kamarád, ale zase měl nařízeno od mé rodiny, se kterou se velmi dobře znal, aby na mě dával pozor. Děda mu to kladl na srdce. Byly to spíš polorodinné vztahy. Nevychovával mě, ale snažil se na mě dávat pozor.“

Zakazoval vám něco?
„Ne, že by mi něco zakazoval. Ale naučil mě pít, a to způsobem, že nemám míchat a vždy se věnovat jen jednomu druhu alkoholu za večer. Toho se držím dodnes. Odpoledne jsme si vybrali alkohol a po zbytek dne ho nemíchali.“

Ve filmu jste měl několik dívek, v druhém dílu dokonce manželku. Víte, co se s nimi děje dnes?
„Já mám pocit, že tenkrát ta Jarka studovala na konzervatoři herectví. Prošla normálně konkursem, ale dneska vůbec netuším, co s ní je. Neviděl jsem ji.“

Taky se tam objevila Tereza Pergnerová?
„Já jsem ji znal, její tatínek napsal scénář. Byla to taková malá holka, se kterou jsem se znal ještě z dob před natáčením. V prvním dílu se tam jen tak mihla v nějakém davu. V druhém dílu pak hrála nějakou sestřičku nebo doktorku v nemocnici. Ale už mi vypadávají souvislosti proč. Jo, možná byla v té scéně u porodu.“

Jaké to v tom věku bylo stát se otcem?
„Moc jsem to neřešil, ale přijde mi, že v té době to byl vhodný věk na dítě. Bylo to hlavně běžné.“

PROTEKCI JSEM NEMĚL

Byl jste stejně jako ostatní herci vybrán v konkursu, nebo se o to zapříčinila herecká rodina?
„Myslím si, že určitě ne. Pan režisér (Jaroslav Soukup – pozn. red.) nás měl totiž pod čísly, vybral si nějaké numero a až pak zjišťoval, kdo je kdo. Myslím, že to tak dělá dodnes. Spousta potomků slavných a dětí známých jmen totiž chodí po konkursech.“

Vám bylo 16, řešili za vás pracovní smlouvy a honoráře rodiče?
„Tenkrát se to moc neřešilo. Byla tabulka, kde byly napsané výše honorářů, a podle tabulky jsem byl přidělený do nějaké třídy. Já ani netuším, jestli jsem smlouvu podepisoval já, nebo někdo z rodičů. Nepamatuju si to.“

Jaký byl váš honorář za Discopříběh?
„Tak to si fakt nepamatuju. Ale nebyla to závratná suma. Auto bych si za to v té době určitě nekoupil. Možná to bylo trochu lepší než tenkrát průměrný výdělek za měsíc, ale ne moc.“

Byly tam tehdy nějaké problémy se zákonem?
„Nepamatuju si. Spíš to bylo tak, že nás tam všichni znali a strážníci dobře věděli, kdy chodíme domů, takže nám byli nápomocní a doprovázeli nás na hotel. Ale zase nebylo za co, nedělali jsme výtržnosti. Nezapomeňte, že jsem chodil s Láďou. Navíc ten pracovní režim byl fakt drsný, začalo se točit v 7 ráno a končilo se v 7 večer, přiznám se, že já jsem byl dost unavený. Člověk ale v šestnácti snese hodně, takže se moc nespalo.“

Jaká byla reakce vašich nejbližších, což jsou velcí herci?
„Reakce byly veskrze pozitivní, protože ta role byla hodně velká. A byla i zajímavě napsaná. Dalo se na to koukat.“

ŽIVOTNÍ ROLI HRAJU NA HAITI

Vaše nejhorší scéna?
„Naháč na náměstí. Už jenom fyzicky to nebylo příjemné. Člověk běhá v tom horku celý den, už to není nic. A k tomu jsem byl zcela nahý.“

Co byl naopak zážitek?
„Asi to, že jsem mohl točit s Láďou Potměšilem. Vždyť já s ním byl celý den zavřený v bytě 1+1, do toho hromada lidí z natáčení, takže bylo příjemné, že tam byl člověk, kterého mám rád.“

Měl režisér nějaké požadavky ohledně vašeho vzezření, musel jste zhubnout, přibrat?
„Nic, já jsem mu vyhovoval tak, jak jsem byl. Samozřejmě ta role si něco žádala, ale šlo spíš o výtvarnou koncepci – oblečení a patka.“

Kdybyste měl srovnat podmínky natáčení v roce 1986 a dnes? Jak podstatné jsou tam rozdíly?
„To jsou obrovské rozdíly, už jenom proto, že to byl možná jeden z posledních filmů, kde se mohlo čekat na mrak. Tam to bylo jedno, bavíme se o socialistické kinematografii. Takže jsme třeba čtyři hodiny čekali na mrak. Dneska by to nepřipadalo v úvahu. Teď se mění scénář, předělávají se scény, finance prostě nic takového nedovolí.“

Byla pro vás role Jirky životní?
„Asi bych to tak nespecifikoval. Pro každého je životní role o něčem jiném. Třeba to může být jenom pět minut na plátně. Byla to určitě rozsahem, souhrou té doby a toho, jak to bylo divácky úspěšné, velmi zajímavá a významná role.“

Takže na životní roli čekáte?
„V tuto chvíli je pro mě důležitá pomoc lidem na Haiti, až budu mít za sebou tohle, bude důležitý film a na podzim bych rád viděl nějaké výsledky v postižené oblasti Haiti, tam totiž hraju životní roli.“

Co je to za film, který budete točit za pár měsíců?
„V létě budu točit s Mirjam a Danem Landou, ale zatím nebudu prozrazovat, o jaký film jde.“

Jak se točila nahá scéna na náměstí

Kam zmizela tahle blondýnka?

Pohlednou Evu, jejíž srdce se Jirka snažil v Discopříběhu získat, ztvárnila Slovenka Mariana Slováková. Ač pochází z umělecké rodiny, Discopříběh byl její jedinou filmovou zkušeností. V žádném dalším filmu si už nikdy nezahrála. Podle dostupných informací bydlí stále v Bratislavě a je úspěšnou golfistkou. Objíždí amatérské turnaje a vyhrává na nich...

Jak probíhal rozhovor

Rudolf Hrušínský nejmladší má momentálně tolik práce s charitativní pomocí přímo osobně na zemětřesením postiženém Haiti, že jen stěží našel místo ve svém diáři, aby mohl proběhnout rozhovor. „Nejblíže je Starbucks, budu vedle v Senátní ulici, sejdeme se tam. Počkejte na mě, určitě dorazím, ale obávám se, že to bude s nějakým zpožděním,“ omlouval se už předem do telefonu. A taky že jo, s další omluvou a velkým hrnkem kávy se malý velký muž zjevil u stolečku a hned spustil. Očima utíkal pořád někam k mrakům, musel se dlouze rozmýšlet, protože Discopříběh, který ho proslavil, natáčel před více než dvaceti lety. Limit, který si původně vymezil na rozhovor, a to 15 minut, se nám nepodařilo dodržet. Po čtyřiceti minutách se spokojeně usmál, poděkoval, nasadil si sluneční brýle a upaloval na další pracovní schůzku...