Naďa Urbánková bojuje o život: Nevzdávám se!

● Už za ni sloužili mši
● Exmanžel: Je to satan, ale… Odpuštění!

Deník Aha!, který se zpěvačkou komunikuje od začátku její nemoci jako jediný v zemi, navštívil nemocnou interpretku hitů, jako je Závidím, Vilém peče housky nebo Vím, že přijdu do nebe a vyzpovídal ji! V Karlových Varech naši reportéři v tu chvíli pohovořili také s jejím bývalým manželem, Čechošvýcarem Josefem Havlíkem (77). S ním měla na přelomu tisíciletí zpěvačka tak zuřivé spory o majetek, že ji dokonce lékař Havlík označil za vyslance z bran pekelných. „Je to satan, který musí být nemilosrdně potrestán. Nechala mě vyhodit ochrankou z mého bytu, ten pak vyloupila. Připravila mě o deset let života a dva miliony,“ řekl Havlík před lety v Blesku.

I když mu prý Naďa Urbánková zničila existenci, čas obrousí i ty nejostřejší hrany a i přes velmi pokročilý věk stále ordinující doktor naznačuje, že nastal čas odpuštění. ,,Dnes jsem se to dozvěděl. Já nejsem mstivý člověk, ale ona mi strašně ublížila! Už je to naštěstí všechno za mnou… A i přesto, co mi udělala, jí přeju brzké uzdravení,“ svěřil se deníku Aha! Josef Havlík.

Za svou bližní, která nejspíš kvůli očekávané chemoterapii přijde o svou pověstnou bujnou hřívu, už dokonce odsloužili mši premonstráti z kláštera v Želivu na Vysočině, kde zpěvačka bydlí. Jako by tak vyslyšeli prosby její dcery Jany Fabiánové, aby se ti, kteří ji mají rádi, za maminku pomodlili. Želivští duchovní na ni v těchto dnech myslí v každém svém rozjímání. „Nadi si velmi vážíme, máme ji nesmírně rádi a snažíme se pomoct našimi modlitbami. Ona je nyní vlastně už čtvrtým rokem součástí našeho kláštera,“ řekl jeden z bratrů premonstrátů.

A co čeká pětinásobnou Zlatou slavici nyní, když má po operaci? Pokud se jí nevrátí kritické potíže, mohla by už brzy podstoupit chemoterapii, která může zabít všechny další případné zárodky nádorů v jejím těle. Na ve své podstatě jedy – cytostatika, která se při chemoterapii používají, reaguje každé tělo jinak, Urbánková se však chtě nechtě bude muset rozloučit se svou po-věstnou bujnou hřívou. Tu má přitom i přes vysoký věk ve výborném stavu. Hlavní je ale žít. Vždyť vlasy znovu narostou…

Exkluzivní rozhovor s Naďou Urbánkovou z nemocničního pokoje
Chce žít!

PRAHA – Zpěvačka nás přijala ve svém nemocničním pokoji jen na krátkou chvíli. Po amputaci prsou kvůli rakovině musí stále odpočívat, přesto si ale našla čas a odpověděla nám na pár otázek. Její klid hlídá v pražské nemocnici U Apolináře »bodyguard« – dcera Jana Fabiánová. „Nechci, aby ji tu někdo rušil. Ale maminka si s vámi popovídá,“ řekla nám Nadina dcera. A pak se otevřely dveře a my stanuli tváří tvář sice unavené, ale pořád skvěle vypadající bojovnici, která se s nádorovým onemocněním hodlá poprat ze všech sil!

Paní Naďo, jak se cítíte?
„Já už se cítím právě docela dobře. Jsem třetí den po operaci. I když vám vyfiknou slepý střevo, tak se člověk necítí zrovna extra, ale já zaťukám (ťuká), že mi je teď dobře.“

Prozradíte, jak probíhala operace?
„To bych nerada nějak rozmazávala, protože to jsou takové ty senzacechtivé otázky. Ale je tu senzační, báječný personál a doktoři. Jsem tady jak u maminky, a navíc sem za mnou chodí moje dítě milovaný, který mě zahrnuje vším možným…“
Dcera Jana: „Třešněma… Nosím mámě všelijaké vitaminy.“ (smích)
Naďa: „Zaprvé nemám ani nijak extra na nic chuť. A potom na léčení těchto věcí je opravdu základní věc, kterou by člověk měl jíst, zelenina a ovoce. Prostě vitaminy a sem tam nějaká ta bílkovina. Naštěstí mi to nevadí a cítím se dobře.“

Takže jste velký bojovník?
„No, bojovník… Samozřejmě že chci žít, a když už jsou na to lidi, kteří mi jsou schopní a ochotní pomoct, tak bojuju. Ale slovo bojuju patří spíš do červené knihovny. Prostě se chci vyléčit. Buďto mi Pánbůh dopřeje, abych bojovala, nebo nedopřeje. A s tím já nic neudělám. Já jsem především životní optimista, takže si to, jak vy říkáte, vybojuju. (smích) Chtěla bych vás ještě poprosit, abyste vybrali nějakou hezkou fotku a ne nějakou, na které člověk vypadá, jako by se chystal umřít.“ (smích)

Plánujete, že byste třeba už na podzim zase zpívala?
„Samozřejmě, proč bych neměla zpívat? Já zpívat chci a budu.“