Ano, šéfe - Díky, šéfe! Zavíráme...

Deník Aha! zjišťoval, jaký je osud 12 restaurací z první série kuchařské reality show ● 8 podniků prosperuje, 3 málo a 1 naštvaně hlásí: Díky, šéfe! Zavíráme...

Změna jídelního lístku a negativní obrázek v televizi mnohé z nich připravil o tržby, o personál i o stálé zákazníky. Jeho první zásah se zaryl dokonce tak hluboko, že restaurace vyhlásila bankrot. Po 12 dílech se nyní chystá nová řada a deník Aha! pro vás zjistil, jak si jednotlivé »soutěžící« podniky nyní doopravdy vedou.

1. díl krachuje
Restaurace Hrádek, Litoměřice,
majitel Karel Vinař

Řekl mi, že jsem debil...

Pane Vinaři, jaký dopad na vás měla účast v »Ano, šéfe!«?
„V podstatě mě totálně zničili. Nyní jsme před kolapsem. Vydělávali jsme čtyři sta tisíc měsíčně. Nyní jsou tržby tak horko těžko padesát šedesát tisíc. Včera už jsem personálu oznámil, že na konci června zavíráme. Už nechci mít nic společného s jídlem a restauracemi. Nechci to úplně vzdát a prodat to tu, ale vytvořím zde něco jiného.“

Čekal byste, že díky tomuto pořadu můžete zkrachovat?
„Kdybych věděl, jak to dopadne, tak bych je hned, jak se objevili, vzal baseballovou pálkou po hlavě. Byla to snůška lží a ze mě udělali úplného hňupa.“

Co se u vás panu Pohlreichovi nelíbilo?
„U nás nenašel žádnou špínu. Nic. Ale jemu asi vadilo, že vaříme pro lidi, a ne pro snoby. To si může dělat on v tom svém pětihvězdičkovém hotelu, ale ať to necpe lidem z vesnic a menších měst. Nakonec jsme se pohádali a on mi řekl, že jsem úplnej debil.“

Zkoušel jste uposlechnout jeho rad?
„Udělal jsem rekonstrukci, která mě vyšla na osmdesát tisíc. Taky jsme měli sázku, jestli zvládneme za hodinu obsloužit třicet zákazníků i s jídlem. A když už to vypadalo, že vyhrajeme, tak nám najednou spadla síť. Což mi přišlo dost zvláštní, za dva roky se to nestalo a celej štáb z toho měl hroznou prču.“

Myslíte, že k vám přistupovali jinak než k ostatním, když jste byli první?
„Myslím, že si k nám dovolili víc. Servírku, která byla tři měsíce po vyučení, tak vydeptali, že odešla. A až teď se vrátila. A mně řekli, že se tomu vůbec nevěnuju, což mě hodně mrzelo.“

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Tohle to je rakovina český gastronomie. Je to, jako když si stará bába napatlá na obličej mejkap a doufá, že to zakreje dvacet proflámovanejch let.“ (o oblohách)
> „To je osm set gramů ňákejch sraček. Z toho slušný lidi nevařej.“ (o kečupech)
> „Co se dělá s holkama, když brečej?“ (o zhroucené servírce)

2. díl prosperuje
Restaurace People, Praha,
majitel Martin Horák

Pražská restaurace People změnila menu, ale jinak podle provozního nebylo s čím hýbat. „Byla to pro nás hlavně reklama, přišla se kouknout i hromada diváků,“ říká provozní restaurace. V tomto pražském podniku si návštěvu šéfa Pohlreicha pochvalují. Účast v pořadu přesně splnila jejich očekávání.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „No ta kytka má taky rýmu. Ta by potřebovala zalít.“
> „Jim nepatří nic jinýho, než aby šli pod kytky s tou hospodou.“

3. díl prosperuje
Restaurace Drak, Neratovice,
majitelka Eva Benešová

V této restauraci Pohlreich změnil jídelníček a přístup k nákupům. „Naučil nás kupovat výhradně čerstvé potraviny. A celé to bylo vlastně příjemné, i když je to divoch a párkrát jsem myslela, že ho přizabiju,“ říká majitelka Eva Benešová. V tomto podniku navíc nyní došlo i na personální změny.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „To není kuchyň, ty vole, to je panoptikum devadesátých let. Oni vaří patnáct let stejně. Tady se zastavil čas.“
> „Nemůžete tady sedět na prdeli a čekat, až to na vás spadne. Pojďme to udělat spolu, do prdele.“

4. díl prosperuje
Restaurace Slepá kolej, Benátky n. J.,
majitel Jan Bažant

Kompletní změna jídelníčku v této restauraci změnila hodně, především klientelu. „Přišlo nám hodně nových hostů, takže jsem spokojení. Navíc pan Pohlreich se o nás pořád stará, takže stále pokračujeme ve změnách,“ říká majitel restaurace. I zde byl kromě pokrmů vyměněn i personál.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Ten talíř je studenej jak prdel. Nedáse s tím něco udělat?“
> „Vem si gumu a vygumuj si to z hlavy.Tohle jídlo ne.“

5. díl má problémy
Hotel Hejtmanský dvůr, Slaný,
majitelka Naděžda Frolíková

Majitelka hodnotí pozitivně, jak Pohlreich přivál vítr do místní kuchyně. K dalším jeho postupům se ale staví negativně. „Už bych do toho nešla. Nelíbilo se mi, jak urá-žel majitele. Nám šlo jen o kuchyni, s ostatním jsme byli spokojeni,“ říká. Počet hostů se drží pořád ve stejných číslech.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Kulový hovno, tohle nechce jíst nikdo.“
> „Už mě nenávidíte aspoň trošku?“

6. díl prosperuje
Blue Point, Praha,
majitel Tomáš Hrazděra

Podnik prošel jednou z největších proměn z restaurací první série. Majitel si výsledek velmi chválí. „Byla to poslední šance, jak restauraci zachránit. Změnili jsme interiér, personál a hlavně kuchyň. Hodně jsme investovali. Dopadlo to lépe, než jsem si představoval,“ říká nadšeně Tomáš Hrazděra.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „To bych nevěřil, že ještě někde může takováhle věc existovat. To je návrat 20 let zpátky.“
> „Váš kuchař má rád sůl, to vám teda řeknu. Nebydlí náhodou ve Slaným?“

7. díl prosperuje
Motorest Lesní zátiší, nedaleko Plzně,
majitelka Jana Poddaná

V tomto podniku si Pohlreicha nemohou vynachválit. „Po odvysílání sem začaly proudit davy a ty tržby byly opravdu dardy. Něco takového jsme si od toho slibovali,“ říká majitelka. Kromě reklamy se dostalo motorestu radikálního zeštíhlení jídelního lístku a nyní to vypadá i na rekonstrukci budovy.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Hele, tady už si to holky šéfujou. A tahle je ještě mladá. A hele další, ty vole! Servírka asi...“
> „To není lesní, to je spíš bolševický zátiší.“

8. díl má problémy
Panský dvůr, Praha,
majitelé Eva a Roman Benešovi

Rodinná restaurace se podle Pohlreichových rad sice zařídila, ale nic dobrého jí to nepřineslo. „Změnili jsme všechno, co se dalo. Přesně podle toho, co nám řekl, ale způsobilo to akorát to, že nám odešli všichni stálí hosté,“ říká Eva Benešová.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Jinak u mě v kuchyni, kdo se dotkne hovězí svíčkový paličkou, toho čeká trest smrti.“
> „Dneska se podívám pořádně do kuchyně, připravte odpadkové koše.“

9. díl má problémy
Arter, Praha,
majitel Josef Rožánek

Majiteli se podle jeho slov nesplnilo očekávání ani z jednoho procenta. „Vyškrtal nám celý lístek a od té doby do restaurace nepřišla ani noha. Vracíme se zpátky k tomu, jak jsme to tu měli, a lidé se začínají taky postupně vracet. Jít do téhle show byl můj největší omyl,“ říká majitel.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Na první pohled tady se vaří, kdežto v Arteru se podává čerstvě ohřátá závodka.“ (když se byli podívat v konkurenční restauraci)
> „Člověk by chtěl vařit, ale místo toho jede slalom mezi těmahle sračkama.“

10. díl prosperuje
Mlýnský domov, Jinočany u Prahy,
majitelka Květa Szemková

Zúžili tu nabídku jídel a dokonce úplně zrušili oblohy. „Po odvysílání přišlo hodně lidí, byla to super reklama. Všechno děláme, tak jak nám pan Pohlreich řekl. Využíváme sezonních surovin, takže na zimu budeme muset změnit lístek, ale musíme vydržet,“ říká majitelka Květa Szemková.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Přece nejste Křováci, abyste se báli, že vám kamera sebere ducha.“
> „Ten tuňák mě zajímá, ten vypadá, jako by nešel ze solárka, ale z krematoria.“

11. díl prosperuje
Pí local club, Písek,
majitel Michal Grill

Majitel osobité restaurace byl doslova nadšen a svou účast v show Ano, šéfe! si velmi pochvaloval. „Upravili jsme nabídku jídla a ceny, ale k zásadním změnám tu nedošlo. Byl to super nápad. Teď nám to tu opravdu vzkvétá,“ říká majitel. Očekávání z velké reklamy a pomoci s kuchyní se zcela naplnilo.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Klucí, byl jsem v životě v kuchyních, kde sem tam něco chybělo. Ale ještě jsem nebyl v kuchyni, kde chybělo úplně všechno.“
> „Vypadám sice jako Mickey Mouse, ale se mnou se tak nebavte. Mickey Mouse se pozná podle toho, že má čtyři prsty.“

12. díl prosperuje
Rest. Fregatta, Měchenice,
majitelka Lucie Bahenská

Poslední díl se točil v měchenické restauraci, ve které Pohlreich pochválením kohouta způsobil úplnou hysterii. „Teď vůbec nestíháme. Všichni přijeli hned po odvysílání a chtějí si ho dávat. Ještě jsme se nestihli ani zastavit, “ říká nadšeně paní Bahenská. Jak dlouho tento zájem vydrží a zda se restaurace bude zodpovědně držet rad, to ukáže až čas.

Co v tomto dílu Pohlreich také řekl:
> „Tam nepůjdem, tam jsou příbory na řetízku.“
> „Tohle sem pasuje jak prdel na hrnec.“

5 otázek pro Zdeňka Pohlreicha

V jaké podniku se vám pracovalo nejlépe?
„Asi ve Slepé koleji a ve Fregattě. Tam nebylo ani moc co měnit a byli tam dobrý kuchaři. A nakonec i v Lesním zátiší, tam byl velmi talentovaný kuchař.“

Kde to bylo naopak nejhorší?
„Asi na diskotéce People (2. díl – pozn. aut.). Tam došlo k nejostřejší výměně názorů.“

Myslíte, že majitelům restaurací dokážete opravdu pomoct?
„Nemám patent na to, jak mít dobrou hospodu. Kdybych ho měl, tak s tím neplýtvám jen tak do televize. Restaurace je vysoce rizikový byznys. Abychom něco pořádného udělali, chtělo by to dva týdny. Čtyři dny jsou málo.“

Jaký byl nejtěžší moment při natáčení?
„Nejhorší to bylo asi v Blue Pointu. Tam jsem si myslel, že s tím opravdu nepůjde nic udělat. Odtamtud jsem chtěl rovnou utéct. Ale pak mě překvapil majitel a jeho snaživý přístup. A vlastně o tom to je. A taky mě tam fascinovali lidi, kteří si stěžovali na malé porce. Tak to jsem fakt nechápal.“

Jste s majiteli restaurací stále v kontaktu?
„Samozřejmě byli ti, kteří se chtěli přijít podívat. Každý z nich je vítán. Ale i tak se to snažím omezit na rozumné minimum. Potřebuju mít čas i na jiné věci.“