Helena Vondráčková: Matuška nechtěl, aby ho litovali!

..

Heleno, kde vás ta zpráva zastihla?
„Dozvěděla jsem se to od kamaráda z Ameriky krátce po svém vystoupení na Blaníku. Olinka (Matuškova žena – pozn. red.) se nám nedovolala, protože Martin svůj telefon »utopil« a já byla na jevišti. Šokovalo mě to, přestože jsem věděla, že na tom Walda není dobře. Taková zpráva vždycky zasáhne. Hrozně mě to zabolelo...“

Jak budete na Waldemara vzpomínat?
„Odešel báječný a hodný člověk. Dnešní den je pro mě plný různých zastavení se a vzpomínek na něj. Poznala jsem ho jako mladá holka, bylo mi osmnáct, a já měla vystoupení na Libereckých výstavních trzích. Poprvé jsem zpívala s takovou hvězdou, a že Matuška byl obrovská hvězda!“

Jaké to bylo?
„Byl to duet, já měla trému, ale Walda mě uklidňoval a celou dobu vystoupení držel za ruku. Potkávali jsme se potom celý život, nazpívali řadu písní, třeba duet To se nikdo nedoví, za který jsme v roce 1968 získali v Bratislavě Zlatou lyru. Vystupovala jsem s ním pár let v divadle Rokoko v jeho pořadu Osm lásek Waldemara Matušky, kde jsem zpívala a hrála na kytaru. Setkali jsme se tam i ve Filosofské historii, poté v celé řadě televizních programů, prostě až do jeho emigrace jsme spolu pracovali velmi často.“

Co z něj udělalo podle vás takovou hvězdu a magnet na ženy?
„Zažila jsem jeho Kristova léta, byl to živel a bouřlivák, idol s krásným chováním k ženám. Byl galantní, měl ohromné charisma a nezapomenutelný hlas. A také, a to především, dar přirozenosti a spontánnosti, dar hovořit s lidmi, vtipkovat s nimi. Nikdy mezi ním a publikem nebyla bariéra. Musela jsem ho za to obdivovat i při jeho posledním turné v Čechách v roce 2007. Byl nemocný, ale nenechával to na sobě znát. Hrdý bojovník, který nechtěl, aby ho někdo litoval.“

Jaká s ním byla spolupráce?
„Po revoluci jsme se opět kamarádili intenzivněji, bylo to od jeho pětašedesátých narozenin. Jezdila jsem často za ním. Velmi dobře přijal i mého manžela Martina, nedal na řeči, které se o něm povídaly, a čekal, až se potkají osobně. A padli si do oka! Walda mého muže oslovoval brácho! Měla jsem radost i z toho, že když Walda přišel k nám do agentury, tak si pochvaloval, jak má všechno pěkně zařízené, klapalo to jako na drátku. Olinka nám dokonce kousek od nich na Floridě zařídila koupi domu.“

Kdy jste se viděli naposledy?
„Naposledy jsem ho viděla letos v dubnu. Už mu nebylo dobře, ale účastnil se Martinových padesátin, které se slavily na Floridě u společných přátel. Vidím ho před očima, jak přišel v bílém saku a sombreru. A na to, v jakém byl stavu, se zdržel velmi dlouho, nechtěl se loučit. Byl to frajer...“

Gott, Pilarová, Bílá a spol.:
Co řekli o jeho smrti...

Karel Gott (69),
zpěvák

„Ještě že mi to neřekli před představením, ze kterého zrovna jdu. Nedokázal bych vystoupit. Věděl jsem, že mu není dobře. Že to půjde takhle rychle, jsem ale nečekal. Člověk se vždycky zastaví a zamyslí se. Byli jsme dlouholetí rivalové, ale dobří přátelé. Vše, co zpíval, zlidovělo. Je to pro mě zastavení, jak se to najednou rozplývá a odcházejí dobří lidé. Jako byl Waldemar. Jedinečný člověk. Je mi smutno.“

Karel Štědrý (72),
zpěvák

„Je to rána z čistého nebe. Náš největší hit, který pořád zpívám, chtějí ode mne vždycky slyšet krajané v Kanadě, Americe, Austrálii. Vždy tím gestem naznačeným rukou říkají »Pane Štědrý, bude...?« A »Malý stan« zpívá se mnou celý sál. Zase mi ubyl jeden kamarád z té staré pěvecké gardy.“

Eva Pilarová (69),
zpěvačka

„Těžko se o tom mluví. Znali jsme se dlouho, od 60. let. Zpívali jsme spolu krásné hity. Dobře se na to vzpomíná, i když to nebylo nejrůžovější. Dneska jsem měla obdobný pocit, jako když mi Karel Gott kdysi řekl, že Walda emigroval. Tenkrát jsem myslela, že ho už nikdy neuvidím, i když tam byla malá jiskřička naděje. Dnes už není.“

Yvetta Simonová (80),
zpěvačka

„Je mi to nesmírně líto. Byl to vynikající zpěvák, kamarád a báječný člověk s obrovským srdcem. Dělávali jsme s ním a s Karlem Vlachem a jezdili na zájezdy.“

Yvonne Přenosilová (61),
zpěvačka

„Byl to nesmírně pozitivní člověk. Moje maminka, která mne vždycky hlídala, jemu propadla úplně. Byl často u nás doma a napravoval jí plotýnky. On ani sám pořádně nevěděl, kde a kdy se narodil... Pak se to náhodně dozvěděl někde na matrice.“

Kristian Kodet (60),
malíř

„Byl jsem u něj na Floridě od prosince do března. Bylo to skvělé, báječné, Walda vůbec nevypadal na to, že by měl zemřít. Byl plný síly, měl plány, chtěl koncertovat, i když věděl, že do Čech se asi nepodívá, ale byl úplně skvělý. Je to pro mne ukrutná rána, jen těžko nacházím slova. Netušil jsem, když jsme od nich odjížděli, že je to naposledy, co se vidíme. Bude mi neskutečně chybět!“

Lucie Bílá (43),
zpěvačka

„Je mi to nesmírně líto. Je to obrovská ztráta pro nás všechny.“