Překonal jsem rakovinu! Teď stříhám videa!

Herec Michael Hofbauer (44) se proslavil jako Osvald ve filmu Lucie, postrach ulice. Herectvím se však živil jen velmi málo. Začal dělat osvětlovače v Divadle na Vinohradech a také si tam střihl pár rolí. To ukončila až zákeřná rakovina, kterou Michael porazil.

Jak vám rakovina změnila život?
„Jsem v plném invalidním důchodu. Udělala se mi na krku taková struma a troufl si to operovat až pan doktor Tomášek na plastice, kterému jsem nesmírně zavázán. Když to vyndali, zjistili, že to je zhoubný nádor. Pevně doufám, že se to nevrátí. No a tím, že jsem doma a čekám na různé příležitosti, tak se snažím střídat různá videa a filmy, třeba i domácí videa a zakázky se zatím jen hrnou.“

Stále vás ještě lidé na ulici poznávají jako Osvalda? Jak jste se k téhle roli, která vás proslavila, dostal?
„Ano, poznávají mě. U Lucie – tam došlo k takové věci, že když mě pan režisér Polák, se kterým jsem předtím točil Pana Tau, oslovil s Lucií, já už jsem měl smlouvu s jinou produkcí na nějaký projekt do západního Německa. To mně bylo patnáct. No a celá věc se dostala až k panu řediteli Barrandovských ateliérů a mně jako patnáctiletýmu spratkovi dal pan režisér nůž na krk. Řekl mi, že prostě buď budu hrát v Lucii, a nebo tam. Ale obojí že nejde. My jsme byli s panem Polákem takový spřízněný duše, takže jsem se nakonec rozhodl pro Lucii a tu smlouvu zrušil. No ale rušte v patnácti nějakou smlouvu, že jo. Nicméně to jsem ještě vůbec netušil, že to bude mít takový úspěch.“

Prozraďte nám něco o počátcích své dětské herecké kariéry.
„Mě v páté třídě, což bylo v roce 75, objevil pan režisér Zelenka, tenkrát asistent režie, na film Páni kluci, což byl můj první celovečerní film, a pak už šly ty role jedna za druhou.“

Jak jste prožíval své dětství, jako filmová hvězda? Jak to bralo vaše okolí nebo spolužáci?
„Ty časy byly, jaký byly, kvůli natáčení jsem moc do školy nechodil a já se díky filmu dostal i na západ, což někteří těžko rozdejchávali. Tedy hlavně dospělí, kantoři, protože oni se dostali tak akorát nejdál do Jugoslávie. A já jsem tenkrát v sedmasedmdesátém poslal pohled ze západního Německa, čímž jsem je neskutečně naštval. A co se týče spolužáků, tak ti to tak nějak moc nevnímali.“

Sbalil jste na svoji kariéru nějaké slečny?
„Kdybych řekl že ne, tak kecám. Holky samozřejmě chodily do kina a viděly, že tam nějakej Hofbauer hraje... Ale nezneužíval jsem toho.“

Na jaké natáčení filmu nejraději vzpomínáte?
„Hezké natáčení bylo s Tomášem Tintěrou, film Hele, on letí, to bylo těsně před vojnou. Točilo se to na Moravě a to jsme si opravdu užili. Byl to měsíc úžasného života před vojnou. A vojna pak byl mazec. Z naprosté euforie na vojnu, to bylo hrozný. Ještě jsem tam přijel autem s nápisem Filmové ateliéry Gottwaldov, takže mi to pak dávali šíleně sežrat.“

Co se dělo poté, co jste se přestal pravidelněji objevovat v televizi?
„Po škole jsem se vyučil prodavačem potravin, stejně jako Michal Tučný, a dokonce pod stejnými profesory. Mám na to výuční list. A protože mě to strašně nebavilo, tak jsem to musel nějakou dobu vydržet a po vojně jsem se dostal do Divadla na Vinohradech jako osvětlovač. To bylo těsně před revolucí v roce 1989.“

Jak pokračovala vaše kariéra v divadle?
„No, osvětloval jsem a osvětloval jsem a pak jsem si dal rok pauzu, protože jsem si říkal, že jede zlatej kočár, a tak jsem začal dělat na sebe.“

A jak se vám jako podnikateli dařilo? V čem jste vlastně podnikal?
„No moc to nevyšlo, prodával jsem s kamarádem prášky na praní, dnes už si myslím, že i potupně, v Holešovické tržnici mezi Vietnamci. To moje podnikání ukončily po roce a půl finance.“

Takže v podnikání se vám nedařilo. A co jste tedy dělal potom?
„Naskytla se příležitost, že bych mohl jít zase dělat osvětlovače do vinohradského divadla, tak jsem to vzal, až se stalo, že sháněli do jedné hry černocha a pořád ho nemohli sehnat. Paní inspicientka pak odtajnila, že jsem herec, a tak mě natřeli na černo a už jsem zase hrál.“

Jaké to bylo se zase vrátit k hraní po dlouhé době?
„Já jsem nikdy nehrál divadlo, vždycky jsem byl před kamerou. Tam když jste něco zkazili, tak se jelo znovu. V divadle to takhle nefunguje. Ale zvládnul jsem to.“

Neuvažoval jste třeba, že byste si dodělal školu nějakého hereckého zaměření?
„Jednu dobu jsem o tom uvažoval, ale pak jsem od toho upustil, protože jsem strašně líný se učit. Navíc mistry, které jsem zažil já, jako byli Brodský nebo Bláha, ani školy neměli, a jací to byli herci!“

Michael Hofbauer

Michael Hofbauer se narodil 1. června 1964 v Praze. Je ženatý a má dvě děti – dceru Barboru (21) a syna Michaela (17). Vyučil se prodavačem potravin, živil se po neúspěšném podnikatelském pokusu jako osvětlovač. Nyní je v plném invalidním důchodu kvůli zhoubnému nádoru, který mu nedávno odstranili z krku, a stříhá doma nejrůznější videa. Ve filmech ho proslavily role ve filmech Páni kluci, Profesoři za školou, Tajemství proutěného košíku, Neříkej mi majore, Pan Tau, Lucie, postrach ulice, My všichni školou povinní, Hele, on letí.