Marika Gombitová: Hádky se Žbirkou! Prý použil jejich duet bez souhlasu a nedostala ani korunu!
Marika Gombitová (52) je už skoro 30 let největší slovenskou pěveckou hvězdou. Přestože je již málem osmadvacet let po vážné autonehodě upoutaná na kolečkové křeslo, její sláva nehasne.
Nyní dokonce o ní vyšla první kniha nazvaná MARIKA Gombitová – neautorizovaný životní příběh legendy československé pop music, ze které je náš seriál. Marika autorům knihy poskytla před časem obsáhlý rozhovor, z něhož vybíráme několik zajímavých odpovědí.
Jak se vámi neschválená verze duetu s Miroslavem Žbirkou »Nespáľme to krásne v nás« dostala před lety na jeho cédéčko?
„Vůbec jsem nevěděla, že ta písnička vyjde na cédéčku. To jsou věci... Někteří lidé jsou zkrátka hrozně drzí a nevěřil byste, co všechno si dovolí. Nezeptají se, nedají vám smlouvu, prostě nic… A to jen proto, že Marika je doma a neoběhá si to. Nemám svého manažera. Pan Šuhajda není můj manažer. Je to můj spolupracovník, který mě odveze na koncert, zprostředkovává mi některé telefonáty, poštu a podobně, ale není to v pravém slova smyslu manažer.“
Nechce se mi věřit, že by vám to mohl udělat zrovna Žbirka, se kterým jste kdysi začínala v Modusu…
„Tenkrát jsme měli díky té písničce velký problém. Pár měsíců jsme se spolu ani nebavili všichni tři – textař Kamil Peteraj, Meky a já. Už bych nechtěla, aby se o tom psalo.“
Když se ale nebráníte, může vám něco provést příště a třeba to bude ještě horší...
„Máte absolutní pravdu. I to se stalo, ale o tom už opravdu nebudu mluvit...“
Poslal vám Žbirka své album s tímto duetem?
„Představte si, že ne. Pochopíte to? Někdo natočí desku, na kterou dá společnou píseň a pak mi nepošle ani jeden kus? Vždyť na té desce zpívám a mám na ni nárok jako interpretka. Nakonec jsem si ji musela koupit.“
Opravdu?
„Je to tak, nic jsem si nevymyslela ani nepřidala. Není to hezké, ale je to tak.“
Proč si myslíte, že to tak je?
„Hřeší na to, že nikam nechodím, s nikým nemluvím, nic se nedozvím a ani já nikomu nic neřeknu. Jenže vždy se všechno dozvím. Ono to tak v životě je, i když nechci. Všechno se ke mně krásně dostane. A já mám zájem o život jako takový, o věci a dění okolo mě. Pak o takovýchto lidech pochybuji.“
Teď z trochu jiného soudku. Jak se díváte na zkrášlovací plastické operace a podstoupila byste nějakou?
„Šla bych. Plastické operace vůbec nezavrhuji, a pokud to někdo potřebuje, ať jde. Pokud by to bylo nevyhnutelné, taky bych šla. Myslím si, že dobře vypadat je v naší profesi důležité. Já mám ale nyní úplně jiné problémy, takže na plastické operace opravdu nemyslím.“
Prozraďte, jak dnes žijete, jak vypadá váš den?
„Pro mě je velmi důležitý odpočinek, spánek, relax, ale i práce. Každý den je jiný. Záleží na tom, zda přijímám návštěvy, nebo zda zpívám a skládám písničky. Každý den dvě hodiny cvičím a posiluji, protože je pro mě důležitá fyzička. Doma posiluji i sama s činkami. Taky mívám zkrášlovací dny, kdy mám kadeřníka a kosmetiku.“
Kdo se vám stará o chod domácnosti? Vaříte, perete a žehlíte si sama, nebo máte pomocnici?
„Mám. Střídá se tu moje sestra s jednou paní. Je to fantastické, protože při mé diagnóze bych to sama nezvládla. Byla bych ráda, kdybych to sama zvládnout mohla.“
Kolik jste prožila velkých lásek za život?
„Říká se, že opravdová láska se za život prožije jenom jedna. A já na ni stále ještě čekám. Velké lásky jsem měla dvě a byly krásné.“
O veselce jste tenkrát nepřemýšlela?
„O svatbě jsem tenkrát nepřemýšlela, protože jsem se nechtěla vázat, ale ten druhý o ní přemýšlel. A taky jsem nechtěla brát tomu druhému svobodu, protože vím, co obnáší život, který žiji. Je to velmi těžké zůstat sám a být sám, ale myslím si, že v životě má všechno své místo a čas.“
Zpíváte si každý den?
„Snažím se. Občas mi to ale nevyjde a po osmé hodině večer nezpívám. Bydlím v obyčejném paneláku a nechci rušit sousedy. “
