MARIKA GOMBITOVÁ: Pravda o bouračce, která ji upoutala na vozík - Sténala ve vraku a přátelé nepomohli! Proč?

Její desky se stále dobře prodávají a nestárnoucí dvojnásobná slovenská »Slávica« získává jednu prestižní cenu za druhou. Nyní o ní dokonce vyšla první kniha nazvaná MARIKA Gombitová – neautorizovaný životní příběh legendy československé pop music. A právě z ní čerpá i náš seriál.

Tragická osudná havárie

V momentě, kdy byla Marika na vrcholu a měla na svém kontě stříbrnou i zlatou Bratislavskou lyru, vítězství na festivalu v polských Sopotech, bronz a stříbro ve Zlatém slavíkovi, postihla ji neuvěřitelná tragédie. Když se vracela z Brna z posledního koncertu Modusu, tak vůz Renault 5, v němž ji vezla její jednadvacetiletá kamarádka Andrea B. ze Spolkové republiky Německo, havaroval! Andrea dostala smyk, přejela do protisměru a po několika kotrmelcích skončil vůz na střeše v poli. Zatímco řidička byla jen lehce zraněna, Marika na tom byla mnohem hůř. Poraněná mícha, polámaná žebra, zlomená prsní kost a malíček, vysoké horečky, ke kterým se záhy přidal i silný zápal plic… To byla smutná bilance oněch několika tragických sekund nezvládnuté jízdy, které Mariku navždy připoutaly na vozík.

Očitý svědek nehody

„Tu osudnou noc byla tak hrozná sněhová vichřice a fujavice, že jsme do Bratislavy jeli většinu cesty jen dvacetikilometrovou rychlostí. Marika odjela s přítelkyní Andreou, která byla myslím Švýcarka, ale jezdila v autě s německou espézetkou, dřív, a my technici vyjeli až o několik hodin později, až když jsme naložili aparaturu. Jeli jsme stejnou cestou jako ony a dokonce jsme jejich rozbité červené auto viděli v poli za dálnicí. Leželo na střeše, mělo otevřené zadní dveře a na kraji dálnice stál policejní vůz s blikajícím majákem. Proto jsme u té havárie ani nezastavili, abychom se zeptali, zda nepotřebují pomoc. Tenkrát byla dálnice nová a ještě neměla uprostřed svodidla, a když jejich auto dostalo smyk, přelétlo do protisměru přes celou dálnici a zastavilo se až na střeše v poli. Naštěstí v tu chvíli v protisměru nikdo nejel, takže do žádného vozu nenarazily. Vypadalo to, jako by havaroval někdo, kdo jel z Bratislavy do Brna a ne obráceně, proto nás vůbec nenapadlo, že by to mohla být Marika. Ostatně, těch nehod jsme té noci viděli víc,“ vzpomíná v knize na osudnou havárii Andrej Andrašovan, který tenkrát dělal ve skupině Modus zvukaře.

Dlouhé měsíce po nemocnicích

Těžce zraněnou Mariku převezla sanitka do nemocnice v Hustopečích a po pár dnech byla převezena do bratislavské nemocnice na Kramároch. Tam dostala silný zápal plic a několik dnů doslova bojovala o život. A na nemocničním lůžku, když se její stav stabilizoval a začal lepšit, převzala začátkem roku 1981 i stříbrného Zlatého slavíka za rok 1980. Po třech měsících na neurochirurgii a interně v nemocnici na Kramároch Mariku odvezli do věhlasného rehabilitačního ústavu v Kladrubech.

Nitro jí krvácelo,ale usmívala se

„Ona je těžký introvert. Na sobě to ale nenechala nikdy znát, že by se trápila. Byla sama na pokojíku, a když jsem tam dělávala vizitu, tak se prostě usmívala, ale vevnitř její nitro plakalo,“ vzpomíná na Mariku MUDr. Štelclová, která ji v Kladrubech ošetřovala. „Například ji tam navštívila Eva Pilarová i její kamarádi z kapely, ale trvalo dost dlouho, než jsme ji přesvědčili, aby vůbec komunikovala. Ona se totiž trápila tím, jak vypadá, že je teď na vozíčku, “ říká lékařka.

Návštěvy nepřijímá,komunikuje málo

Marika se začala uzavírat do sebe, veřejné vystupování omezila na minimum a od roku 2002 nevystupuje vůbec. A jako těžký introvert komunikuje pouze s několika málo přáteli a se sestrou Helenou, která jí dělala několik let ošetřovatelku. „Povím vám jednu krutou pravdu. Když se někdo neohlásil alespoň tři dny dopředu, nepustila ho. Ani vlastní mámu. Její máma pak u mě plakala, “ říká manželka Maričina bratrance Helena Čarná.