Mistr etikety Ladislav Špaček: Moje nejlepší studentka? Taťána Kuchařová!
PRAHA – V oblékání se už Češi dávno zbavili zažitých zlozvyků. Nenosí červená saka, ani bílé ponožky. Ovšem ve společenském chování mají pořád co dohánět.
V oblékání se už Češi dávno zbavili zažitých zlozvyků. Nenosí červená saka, ani bílé ponožky. Ovšem ve společenském chování mají pořád co dohánět. „Největší problémy máme se stolováním. Tady máme co dohánět,“ přiznává LADISLAV ŠPAČEK, mistr etikety a bývalý mluvčí exprezidenta Václava Havla. Špatné návyky pozoruje každý den v restauracích, které navštěvuje. Na co bychom si měli dávat pozor? Kdy se společenskou výchovou začínat? A od koho si brát příklad? I o tom je následující rozhovor...
Jste původní profesí učitel, jak vy sám jste se k etiketě dostal?
„Nejprve doma v rodině, kde jsme obědvali v jídelně na moltonu, což je plstěná podložka na stole, aby o něj příbory a sklenice neklepaly a nevznikal zbytečný hluk. Etiketou jsem se ale vážně začal zabývat až ve funkci mluvčího prezidenta Václava Havla.“
Jak jsou na tom Češi se společenským chováním?
„Relativně docela dobře. Máme totiž skvělý základ z období první republiky, kdy jsme byli vzorová země. Co se týče odívání, musíme umět odhadnout, co si při jaké příležitosti obléci. Do Národního divadla je hloupé jít v džínách. A když přijdu do žižkovské čtyřky v černém obleku a kravatě, budou se na mě dívat jak na blázna.“
Co dělá Čechům největší problémy?
„Určitě stolování. Jak už se říká ve filmu Světáci, u stolu nejlépe osvědčíme vybrané způsoby. Stolování totiž vyžaduje určitou zručnost a dlouhodobou praxi. Už na první pohled je pak vidět, kdo na tom je dobře a kdo ne. V oblékání jsme se hodně zlepšili, podnikatelé už nenosí červená saka a bílé ponožky, ve správném stolování ale máme co dohánět.“
Kdy bychom měli se společenskou výchovou začínat?
„Na pískovišti! Už tam je vidět, zda a jak je které dítě ohleduplné, nebo ne. Nedostatek ohleduplnosti je totiž nejhorší prohřešek proti etiketě. Od ní se odvíjí učení dalších dovedností.“
Jak se změnila pravidla od doby slavného Gutha Jarkovského?
„Výrazně. Ženy mají úplně jiné postavení ve společnosti, mohou muže pozvat do restaurace a dokonce za něj zaplatit! To dříve neexistovalo. Také dnes ženy správně chodí do schodů před mužem. To bylo za Jarkovského nemyslitelné, protože ženy začínaly nosit krátké sukně a hrozilo, že by muži viděli něco, co vidět neměli.“
Jak k sobě jde feminismus a etiketa?
„Ženy si stěžují, že jsme málo galantní. Často nám k tomu ale nedají šanci. Na mužskou pomoc do kabátu i otevírání dveří od partnera rezignovaly a obslouží se samy. Kdyby chvíli počkaly, i méně vnímavému muži leccos dojde a ženě do kabátu pomůže nebo jí ty dveře otevře. Ženy by galantnost měly vyžadovat, mají na ni právo.“
Zcestoval jste svět. Jaká pravidla chování vás nejvíce překvapila?
„Asi na Novém Zélandu domorodí Maorové. Na uvítání se přitisknou čely a třou si nosy o sebe. Když vás takhle vítá stokilový bojovník se zbraní v ruce a za ním čeká dalších dvacet mužů, je to velmi nepříjemné. Šílení jsou v lecčems i Japonci. Když vás zdraví nebo s vámi mluví, nedívají se přímo do očí, ale stranou. Navíc na všechno neustále přikyvují, což ale znamená pouze zdvořilost. To, co říkáte, je jim ale jedno.“
Mají z našeho evropského pohledu ještě jiný zlozvyk?
„Bohužel nesmrkají na veřejnosti. Takže když s nimi obědváte a nedejbože mají rýmu, stojí to zato. Nad talířem horké polévky jim z nosu teče nudle, kterou oni klidně dvě hodiny obratně vtahují zpátky do nosu a neustále popotahují. V tom jsou mistři!“
Pojďme zpátky do Česka. Byl jste mluvčím Václava Havla. Na co si exprezident potrpěl?
„Václav Havel je velký švihák a fintil. Nejprve si sice myslel, že na Hradě vystačí se svou bundou a džínami, pak ale na oblečení velmi dbal. Několikrát za den si měnil kravaty, aby vypadal zajímavěji. Přesně si pamatoval, kterou kravatu dostal od Billa Clintona a rok nato při návštěvě Bílého domu ji měl na sobě. Clinton byl dojatý.“
V čem vám naopak dělal největší starost?
„Strašně rád nosil mokasíny a bylo těžké mu vymluvit, že k obleku nejdou. To byla dřina. Také hrozně nerad jedl. Obvykle jedl až večer a trpěl, když musel na oficiálních akcích třeba obědvat. Jednou zvukař při přípravě novoročního projevu neustále slyšel podivné zvuky. Hledali jsme, odkud by mohly jít, a po chvíli prezident plaše přiznal, že mu kručí v břiše. Nechtěl pak ale sníst ani rohlík, aby ho to přešlo.“
Učil jste etiketě i Taťánu Kuchařovou. Jaká byla žačka?
„Naprosto vynikající! Určitě nejlepší, jakou jsem kdy měl. Na soustředění před soutěží Miss World jí bylo jeden den strašně špatně a musela ležet. Ostatní konkurentky se těšily, že se nezúčastní večeře s polským prezidentem. Ona ale večer vstala, nacpala se léky a dala do pořádku. Během večera pak seděla vedle prezidenta a doslova zářila. Všem spadla čelist. Táňa je mimořádně nadaná.“
Jste mistr etikety. Máte taky někdy slabší chvilky a zažil jste na vlastní kůži nějaký trapas?
„Tak tepláky doma nemám, ale v obleku nespím! Ve společnosti se vyhýbám špagetám, protože vždycky se nějaká vymrští a košile dostane zásah. V restauraci hotelu Four Seasons jsem na sebe vylil džus. To mám asi od osudu za to, že pořád někde někomu radím, jak se chovat. Naposledy včera v tramvaji jedné paní, která nechtěla přijmout uvolněné místo.“
Co ve svém volném čase děláte nejraději?
„Volného času mám velmi málo. Nejraději vysedávám po restauracích, kde se bavím s přáteli, čtu nebo pozoruju chování ostatních hostů.“
K čemu ten příbor je?
Scéna jako z filmu Pretty Woman. Číšník vás v luxusní restauraci usadí ke stolu, na kterém jsou rozloženy příbory hned na několik chodů, a vy najednou nevíte, jak a kdy je vhodně použít. Nezoufejte! Existuje totiž jedno skvělé pravidlo. Příbor, který je nejdál od talíře, používáme jako první!
