Zkrátka neuvěřitelný příběh, který měl nádech nefalšovaného thrilleru, za nějž by se nemuseli stydět ani scenáristé v Hollywoodu. Aktéry totiž byli slavní lidé, v příběhu nechybělo násilí ani sex a řada okolností byla zahalena rouškou tajemství. Co na celou kauzu říká po dvanácti letech od osvobozujícího rozsudku Roman Tříska? S novináři nekomunikuje a rozhovory nedává. Přesto se pro knihu Odhalená pravda rozhodl udělat výjimku a po letech promluvit.

● Pane Třísko, byl jste aktérem nejen největšího skandálu Ivety Bartošové, ale i největšího skandálu v našem showbyznysu. Můžete nám sdělit, jak to bylo podle vás?
„To je na delší povídání. Iveta měla dlouhodobé problémy ve vztahu se svým tehdejším partnerem Ladislavem Štaidlem. V době, kdy jsme se spolu nějakou dobu stýkali, odcestoval do USA a Iveta se měla dozvědět, že místo ní vzal údajně s sebou nějakou krupiérku z kasina. Rozzlobilo ji to tak, že se rozhodla od něj odejít. A jelikož věděla, že na jejího partnera nemám žádné osobní ani profesní vazby, požádala mě, zda bych jí v tom mohl pomoci. Po návratu Štaidla z USA totiž očekávala velmi negativní reakce.

Časem mezi námi vznikl vážný rozpor a Iveta se ve zmatku rozhodla vrátit. Ona se během té doby, co od něj odešla, začala vůči němu chovat z mého pohledu až drsně. Výčitky a takový výsměch, že bych to mnohdy na jeho místě považoval až za urážky. Myslím si, že mu potřebovala nějak odůvodnit svůj odchod a následné chování tak, aby ji nevyhodil, a proto asi zvolila tu nešťastnou variantu o únosu. Asi nedomyslela možné následky. Celou pohádku oznámil prvotně policii Štaidl, nikoliv ona. Iveta byla najednou postavena do své vymyšlené role oběti únosu a setrvala na svém, zaplétala se, a rozjelo se vyšetřování. Neúplné informace pronikly do tisku a na světě byl pořádný skandál. Tisk se chytil například toho, že uváděla, jaký měla strach z toho, že ji někdo sleduje laserovým zaměřováním a jak prý jsem jí řekl, že svléknutím a sexem tomu zabrání. Ve skutečnosti je tato citace záměrně zkreslená. Na její obavy ze sledování kýmsi, koho její partner najal, jsem jí řekl, ať si raději dopřeje sexík, bude jí líp a přejdou ji myšlenky na nějaké sledování a podobně. Ivetě se to prostě vymklo z ruky a ve snaze to nějak otočit ve svůj prospěch to vlastně ještě více skandalizovala.“

● Jak se díváte na celou kauzu údajného znásilnění dnes?
„Kauza údajného znásilnění nikdy neexistovala, jelikož mě policie z tohoto činu neobvinila. Vše, co se mezi námi stalo, bylo z její strany dobrovolné a chtěné. Ani z únosu a omezování osobní svobody jsem nebyl obviněn. Prvotně mi policie sdělila obvinění z poškozování cizích práv. Tehdy šlo o okolnosti vstupu a pobytu v jejím bytě. Následně se policie zabývala okolnostmi údajného znásilnění, únosu a podobně. Důkladně a opakovaně to od června 1994 do března 1996 prošetřovali, a to pod obrovským mediálním dohledem. Při zastavení obvinění z poškozování cizích práv jsem tehdy veřejně uvedl: ,Myslím, že Iveta bude mít nadále problémy v partnerských vztazích.‘ S odstupem času zjišťuji, že tomu skutečně tak je.“

● Z dobového tisku plyne, že jste Ivetě pomáhal zbavit se závislosti na Ladislavu Štaidlovi a vymanit se z jeho dosahu, bylo to tak?
„I tato věc hrála v té záležitosti významnou roli. Vycházel jsem z jejích informací a snažil se jí pomoci alespoň radou. Nedokázala si podle mě sama poradit, cítila se na něm profesně, a tím i finančně hodně závislá. Bydlela v jeho domě, kde měla sice svůj byt, ale moc soukromí v něm nepociťovala.“

● Jak na vás působila celá těžko uvěřitelná kauza, když se rozeběhla? Cítil jste se podveden?
„Spíš jsem byl ze začátku Ivetiným podáním kauzy překvapený a znechucený. Dost mě i zarazilo, že její partner těm báchorkám o únosu a znásilnění věří. Poté jsem si uvědomil, že jí asi uvěřit mohl, a když se to celé rozjelo, tak zvolil přístup, jaký zvolil. Na druhou stranu jsem se místy doslova smál.“

● Kdy například?
„Ve stejné době, kdy jsem ji měl unést, znásilnit a podobně, byla sama několik hodin na jednání v České televizi s generálním ředitelem či s obdobně vysoce postaveným člověkem. Vyšetřovatelka se jí ptala, proč neodešla z bytu nebo nezavolala pomoc v době, kdy jsem například v bytě celý večer nebyl, když jsem jí podle ní tak ubližoval. Takových věcí k zasmání tam bylo mnoho. Ale ve své podstatě to k smíchu není.“

● Soud vás ve všech případech zprostil obžaloby, přesto jsou dodnes na veřejnosti dokola opakovány věci, kterých jste se nedopustil. Je možné těmto dezinformacím předcházet?
„Stálé omílání věcí, kterých jsem se nedopustil, je nerespektováním policejních i soudních rozhodnutí a přisuzuji to neprofesionální práci některých novinářů. Lépe se prodává asi původní verze o únosu a znásilnění než vyvrácení této verze. Dovolím si zde citovat část prohlášení vyšetřovatelky příslušného úřadu vyšetřování: ‚Jako zcela nepravdivé se ukázalo tvrzení zpěvačky Ivety Bartošové, že Roman Tříska poškozoval její práva, unesl ji, znásilnil a dopustil se na ní psychického a fyzického teroru.‘ Ovšem dezinformacím předejít, jak je vidět, nejde ani uveřejněním oficiální zprávy. Prostě lépe je prodejná původní verze, a kdo na jejím opakování může mít asi tak zájem, je celkem logické.“

● Před lety se psalo o jiné vaší kauze, kdy jste měl zabít tátu, můžete nám přiblížit váš pohled na tento případ?
„K tomu řeknu pouze to, že moje maminka je hodná ženská, která se v domácnosti o mě a o něj starala velice dobře. Nezasloužila si, aby s ní doma jednal jako s kusem hadru, tyranizoval ji i mě, i když navenek nic vidět nebylo. Moc málo lidí mohlo toto zahlédnout, na to si až na výjimky dával velmi dobrý pozor, kazilo by mu to jeho oblíbenost u soukmenovců a jako funkcionář KSČ a Lidových milicí by si tím mohl zkazit kádrový profil. Napětí se stupňovalo a pod vlivem alkoholu v opilosti nás fyzicky napadal. Z jeho strany došlo i ke střelbě. Tehdejší režim nepřipouštěl s tím něco dělat, protože byl částí jejich ozbrojené pěsti KSČ, jak v oblibě o svém působení v Lidových milicích říkal. Bylo jen otázkou času, kdy v opilosti někoho zabije. To už ale nestihl. Je mi jedno, co si o tom tehdy mysleli soudci, jeho někteří soukmenovci nebo lidé, kteří přímo v naší domácnosti nežili. Nikdo z nich to neprožil na vlastní kůži, neměl možnost to vidět, tak je pro mě jejich názor nepodstatný, jelikož to nemohou objektivně posoudit ani částečně.“

● Čím se zabýváte dnes?
„Zabývám se alternací sociálních služeb.“

● Jste ženatý, máte děti?
„Mnoho let žiji s mladší partnerkou. Mám dvě děti – syna a dceru.“

● Jak se dnes díváte na Ivetu Bartošovou, co si o ní myslíte?
„Je pro mě cizí člověk, kterého jsem kdysi osobně znal. Její život mě nijak zvlášť nezajímá a ani nijak mě nepřekvapují události v jejím životě, včetně demonstrativních pokusů o sebevraždu. To už zkoušela i na svého tehdejšího partnera. Co si o ní myslím, raději říkat nebudu. Nelíbí se mi, že ze svých problémů viní jiné lidi. Podle mnoha lidí je to u ní nekritický postoj k vlastní osobě.“

O co vlastně tenkrát šlo?

Trojnásobná Zlatá slavice nejprve na jaře roku 1994 záhadně zmizela, aby se zanedlouho za ještě tajemnějších okolností objevila. Co dělala a kde celou tu dobu byla? Existují dvě naprosto odlišné verze. Iveta tvrdí, že se stala obětí psychopata, který ji týral a zneužíval. Měl jí namluvit, že kdosi usiluje o její život, a podařilo se mu ji přesvědčit, že neznámý útočník je vybaven speciální laserovou zbraní, před kterou se může ubránit pouze tehdy, když se svlékne donaha. Toho pak měl zneužít a Ivetu znásilnit. Celý příběh má ale jeden háček, nic z toho se nepodařilo před soudem dokázat. Podle rozhodnutí soudu z 11. března 1996 byla všechna tvrzení Ivety Bartošové o únosu a psychickém i fyzickém teroru zcela nepravdivá...

Více o Ivetě čtěte také zde!

Zítra čtěte: Co si o Ivetě myslí její kolegové?

A pozor! Již v neděli začíná v Nedělním Aha! seriál vycházející z rukopisu knihy Odhalená pravda!

Autor: VÁCLAV NEKVAPIL
Foto Miloš Schmiedberger