Intimní zpověď Petra Pavla: Tohle o prezidentovi málokdo věděl
Prezident Petr Pavel (64) v rozhovoru pro Reflex překvapivě otevřel dveře do svého soukromí. Bez dlouhých diplomatických formulací odpovídal na otázky o rodině, ženách, vlastních slabostech a dokonce i zkušenosti s marihuanou.
Ačkoli by se od člověka jeho formátu, jehož kroky se už navždy zapsaly do českých dějin, dalo očekávat bilancování vojenské kariéry, působení v NATO nebo prezidentského mandátu, Pavel svůj největší životní úspěch vidí úplně jinde. Odpověděl až odzbrojujícím způsobem skromně: „Že máme slušné děti.“
Rodina se jeho odpověďmi ostatně prolínala opakovaně. Velkou radost mu dnes přinášejí vnoučata, o poznání bolestnější byla vzpomínka na člověka, který v jeho životě sehrál zásadní roli. Na otázku, kdy naposledy plakal, prezident bez přetvářky odpověděl: „Když zemřel můj otec.“
Překvapivě otevřený byl i ve chvíli, kdy přišla řeč na lásku. Na dotaz, co cítil, když mu žena poprvé řekla, že ho miluje, přišla odpověď, kterou by od ženatého prezidenta čekal asi málokdo. „Nevzpomínám si, že by mi to nějaká řekla,“ přiznal.
Nahlédnout nechal také do fungování svého manželství s Evou Pavlovou. Zvlášť výmluvná byla odpověď na otázku, jak zvládá partnerské neshody a zda umí ustoupit. Tady se podle jeho vlastních slov ozývá povaha jeho znamení zvěrokruhu. „Jsem ve Štíru, tak je těžké ustupovat,“ prozradil s nadhledem.
Recept na dlouhé soužití ale zjevně přesto našel. S Evou Pavlovou se vzali v prosinci 2004 a letos tak oslaví už dvaadvacet let manželství.
A k partnerskému klidu podle Pavla někdy může přispět i trocha diplomacie. K takzvané milosrdné lži se staví překvapivě shovívavě. „Některé lži jsou milostivé. Zkuste manželce odpovědět na otázku, jestli náhodou neztloustla, pravdu,“ poznamenal s humorem.
Bez zbytečných vytáček odpovídal také na otázky týkající se drog. Tvrdé drogy podle svých slov nikdy nezkusil, zkušenost s marihuanou však má. Už dříve vzpomínal na návštěvu Nizozemska, kde dostal ke kávě brownies s konopím.
O jeho povaze mnohé napověděla i odpověď na otázku, kterou lidskou vlastnost snáší nejhůře. Bez váhání vybral zbabělost. Možná proto mu je sympatický právě medojed, kterého si zvolil jako zvíře povahově nejbližší. Oceňuje na něm jednoduchou vlastnost – že se „nikoho nebojí“.
Pavel přitom ani ve čtyřiašedesáti letech nemá pocit, že už se není co učit. Kdyby si mohl osvojit jeden talent, rád by se naučil hrát na harmoniku.
































