Farna na terapii: Přiznala trable s Chobotem
Na pódiu zářila před více než sto tisíci lidmi, doma už jí ale síly nezbývaly. Ewa Farna (32) zažila tři obří koncerty v pražském Edenu a dosáhla jednoho z největších úspěchů své kariéry. Za velkolepou show se však skrýval rok extrémního nasazení, přehlcení a snahy zvládnout současně práci, děti i manželství. Zpěvačka otevřeně přiznala, že není v pořádku a pomoc hledá také na terapiích.
Tři večery, přes sto tisíc prodaných vstupenek a stadion zaplněný fanoušky. Farna v červnu oslavila dvacet let na scéně způsobem, o kterém si většina českých interpretů může nechat jen zdát. V Edenu vystoupila 13., 14. a 16. června a stala se první českou zpěvačkou, která na stadionu uspořádala vlastní show hned třikrát.
Přípravy ale spolykaly prakticky celý rok. Farna musela přeskakovat mezi zkouškami, natáčením, propagací a péčí o děti Artura (7) a Ellu (4). Ani v největším pracovním zápřahu totiž nepřestávala být mámou, která musí dorazit do školky a školy včas.
Už před koncerty přiznávala, že si připadá jako nezastavitelné perpetuum mobile. „Mě opravdu strašně baví moje práce, ale někdy to připomíná až hon. A já se ptám: Za čím se ženu? Proč?“ svěřila se v rozhovoru pro Deník N. Popsala také, že se cítí přehlcená a přepracovaná.
Zatímco na veřejnosti působila jako žena, která má všechno pevně v rukou, v soukromí už začínala narážet na vlastní limity. Podle jejích slov nebyla schopná fungovat tak, jak by chtěla, ani ve vztahu k manželovi Martinu Chobotovi (37), ani jako matka.
„Nejsem v pořádku, děje se toho moc,“ přiznala podle webu VIPživot s tím, že začala pravidelně docházet na terapie.
Když poslední koncert skončil, místo další oslavy přišel tvrdý návrat do reality. Farna zveřejnila snímek z postele a popsala svůj první volný večer po koncertním maratonu.
„Uspala jsem děti, dala jsem si mraženou pizzu a maliny obalené v čokoládě. Na tohle jsem se těšila třeba půl roku. Teď je mi akorát tak blbě a jdu spát,“ napsala s nadhledem.
Na terapii proto nepohlíží jako na známku slabosti. Naopak ji považuje za cestu, jak se v pracovním i osobním kolotoči neztratit. O psychologické pomoci mluvila už dříve a nyní ji shrnula stručným heslem: „Vivat terapie.“

































