Lumír Olšovský: Panictví jsem ztratil dvakrát!

Z očí do očí s Miroslavem Graclíkem

Lumíre, kolik vám bylo, když jste přišel o panictví?
„Osmnáct. Tedy... jako které panictví myslíte?“ (smích)

To první. Bylo to se ženou, nebo s mužem?
„V osmnácti to bylo se ženou. S mužem se to stalo v sedmadvaceti.“

Jaké to vůbec bylo poprvé se ženou?
„Marně teď přemýšlím, kdy to nebylo krásné... Já v této oblasti nikdy nezažil nějaký trapas nebo kuriózní situaci, snad kromě dvou. Vlastně vždycky to bylo hezké.“

Jak jste se seznámil s manželkou?
„Jednoduše – v divadle. Byli jsme kolegové, takže jsme se vídali každý den dopoledne na zkoušce a večer na představení. Znali jsme se docela dobře ještě před tím, než jsme spolu začali žít.“

Byla to vaše první holka?
„Nebyla.“

A byla to láska na první pohled?
„Asi jo. Byla to taková ta láska na první pohled ze základní školy. Takové to, že když se holce líbí kluk, tak mu podrazí nohy. Když jsme se viděli poprvé, tak já jsem jí řekl takovou vyloženě debilní větu: »Proč jsi tak krásná?« No a ona to samozřejmě pochopila naprosto ironicky a řekla mi: »A proč ty jsi tak hnusnej?« No a pak jsme zjistili, že si navzájem konvenujeme, a už to začalo.“

Vaše desetiletá dcera Zdenička se narodila z velké lásky?
„Ano, z moc velké. Plánovali jsme ji, chtěli jsme ji a těšili jsme se na ni. A následně se z ní radovali.“

Kdy jste si začal uvědomovat, že vás víc než ženy přitahují pánové?
„V podstatě až v těch sedmadvaceti, kdy jsem to začal okamžitě řešit. Do té doby jsem nějak neměl čas se v sobě tak moc hrabat a všechno bylo v pořádku.“

Jak to vůbec začalo?
„Začal jsem prohlížet internet, protože jsem měl prvně k dispozici počítač na večer a na noc. Omylem jsem zabloudil tam, kam jsem původně vůbec nechtěl a čemu jsem se vlastně strašně dlouho bránil – na gay chat. Najednou jsem si to dovolil a uvědomil si, kolik už bylo v mém životě náznaků toho, že se mi líbí kluci.“

Co s vámi ta návštěva gay webu udělala?
„Bylo to takové lechtivé. Cítil jsem strašně zvláštní mravenčení, takový pocit zakázaného vzrušení, o kterém se nesmí nikdy nikdo v životě dozvědět. Taky jsem si sám lhal a říkal, že si to nikdy neřeknu, že si to nepřiznám, že se na to jenom podívám, pak vypnu počítač a budu ráno zase zdravý člověk. Jenže bylo to hezké a druhej den jsem se na to těšil znovu. Potom jsem si uvědomil, že sice mám doma štěstí, ale že bych ho mohl začít zadupávat tím, že v sobě objevím něco nepravdivého a nesprávného a začnu to v sobě uměle zabíjet. Ono by to totiž někde vyhřezlo a začalo to ubližovat ženě a dítěti, kterému bych zkazil dětství. Nakonec jsem se rozhodl, že jim sice taky zkazím život a dceři na chvíli dětství, ale nabídnu jim včasné řešení a možnost hledat další pokračování života. Říkal jsem si, že čím dřív to udělám, tím líp pro všechny.“

Jak dlouho to trvalo od okamžiku, kdy jste se poprvé koukl na internet, až do momentu přiznání?
„Poměrně brzy jsem se zamiloval. Po internetu jsem začal brouzdat někdy kolem března a v květnu jsem už měl kluka a doteď s ním žiju. Po dvou měsících jsem si to přiznal a v srpnu jsem to přiznal ženě. Celkem pět měsíců vnitřního souboje a velké lásky k Pavlovi.“

Jak jste to sdělil manželce?
„Jeli jsme autem… Bylo to hrozné, strašné... Jako když někoho zabíjíte. Jako říznout do něčeho živého. Měli jsme za sebou dovolenou, která byla hrozně krásná, ale pro mě hodně mučivá, takže to muselo ven, musel jsem to řešit. Musel jsem s tím něco udělat, protože jsem to už nemohl dál tajit. Nemohl jsem chodit každých pět minut na záchod, zamykat se tam a telefonovat Pavlovi.“

Jak na to žena reagovala?
„Společně jsme probrečeli hodně dní a nocí. Střídavě jsme se dohadovali o tom, jestli je to vůbec možné, jestli se nám to jenom nezdá. Manželka mi chtěla hodně pomoct. Hádali jsme se, brečeli a ona mi říkala, že udělá všechno pro to, aby se mi vedle ní nežilo špatně.“

Měl jste někdy s manželkou problémy se sexem?
„Ne. Řekl bych, že jsem takzvaně tělesně zdravý.“

A jak jste to řekl dceři?
„S kým žiju, nebo nežiju, se dozvěděla brzy, už v těch třech letech, když jsem se odstěhoval a ona pak ke mně chodila. Byla bez problémů a ptala se, zda je Pavel doma. Věděla, že tatínek a maminka už spolu nejsou, ale jestli si uvědomovala, co to znamená pro mě, nevím. Každopádně se chovala jako každé dítě, které si myslelo, že něco provedlo, ale že neví co, ale že je na vině. Můj i ženin hlavní úkol byl jí pořád naznačovat, že ji máme rádi a že se máme rádi navzájem.“

Dnes je jí deset, tak asi ví, jak to funguje, říká vám na to něco, nelíbí se jí to?
„Neříká. Myslím, že nemá důvod k tomu, aby se jí to nelíbilo, protože jí tím doufám nijak neubližujeme. Nezanedbává ji její maminka, a když přijde o víkendu ke mně na návštěvu, myslím, že se má taky jako u vlastního táty.“

Má vaše exmanželka nyní nový vztah?
„Má. Prožila si kruté měsíce, které pro ni byly zoufalé, ale naštěstí si poměrně brzy našla nový vztah.“

Zažívá dcera kvůli vaší homosexualitě posměšky třeba ve škole od spolužáků nebo od kamarádů?
„Nevím, ale žena se toho hodně bojí, že by mohla zažít peklo, a proto není moc ráda, že se to publikuje. Teď najednou vznikla strašná senzace a všichni chtějí vědět, jak dcera vypadá, a její spolužáci ze základní školy už asi vědí, že Zdenička je moje dcera. Asi to nebude lehké. Na druhou stranu si říkám, kdy má přijít ta doba, kdy to bude lehké? Pokud si na to zvykne nebo se dokáže obrnit už takhle brzy, bude to fajn.“

Nepřemýšlel jste, že byste se pokusil udržet rodinu kvůli dceři?
„Zaslechl jsem příklady lidí, kteří to tak udělali, ale já věřím na to, že když se něco nevysloví nahlas, tak je to prostě znát na psychice, na tom dusnu, které potom doma je. A ten neustálý tlak se někde provalí. Navíc nejsem člověk, který by chtěl žít někde v ústraní, jsem rád vidět, takže bych si neuměl nalhávat, jak jsem šťastně ženatý, a přitom hledat večery, kdy bych se sešel s klukem, kterého mám rád.“

Jaké byly vůbec reakce rodičů a vašich přátel, když jste jim oznámil, že se budete rozvádět, protože jste gay?
„U rodičů to bylo hodně těžké. Zhroutil se jim ideál šťastného domova, takže to nesli strašně špatně. Kamarádi zase naopak až neuvěřitelně lehce.“

Přerušili s vámi rodiče kontakt?
„Spíš já s nimi, než si na tu věc zvyknou.“

Jak dlouho jim trvalo, než si zvykli?
„Něco přes tři měsíce. Cítil jsem to ale, jako by to byl rok. Pamatuju si, jak mi maminka denně volala a nadávala, plakala a zkoušela všechny možné metody různého kalibru. Po dobrém, po zlém, vyhrožovala mi, že ztratím dítě, že ztratím kariéru, kamarády, že se ode mě všichni odvrátí a podobné věci. Doufám, že nic podobného se ani v budoucnu nestane.“

A co kolegové v divadle?
„Vzali to úplně jednoduše. Tam nebyl vůbec žádný znatelný problém, že by třeba byli odtažití, to vůbec ne. Myslím, že hodně pomohlo to, že mě znali se vším všudy, a když jsem jim řekl, s kým momentálně chodím, řekli jen: »Tak jo.« Prostě si zvykli, že můj partner je Pavel, a hotovo.“

Jak dlouho vám vůbec trvalo, než ve vás dozrálo rozhodnutí, že se rozvedete a že svou sexuální orientaci nebudete skrývat a veřejně ji přiznáte?
„Jakmile jsem to přiznal ženě a rodičům, začal jsem to přiznávat kamarádům a věděl jsem, že se to brzy dozví i nekamarádi, ale to jsem risknul. Řekl jsem si, že když budu upřímný a nebudu lidem škodit, že to bude mnohem lépe přijaté, než když se budu někde potutelně schovávat.“

Co si vůbec myslíte o lidech, kteří svou homosexuální orientaci tají?
„Někteří takoví mi píší emaily, zkušenosti a své poznatky na můj web. Spousta lidí to nemá tak jednoduché jako já. Pohybuji se v pracovním prostředí, které je ke gayům velmi tolerantní a přátelské a žiji ve městě, které je takovým vztahům maximálně nakloněné a otevřené. Navíc v době, která je k tomu také pozitivní. Nedovedu si to ale představit v jiném století nebo na malém městě. Sám jsem z malého města a moc dobře si uvědomuju, co mě od mládí táhlo do Prahy. Do velkoměsta, kde si lidi žijí po svém.“

Poté, co jste veřejně přiznal, že jste gay, velmi často dostáváte role homosexuálů. Nevadí vám to, že vás teď režiséři obsazují takto jednostranně?
„Teď je to jen více vidět. Začalo se to stupňovat po Kameňáku, což je film, který běží každý rok v televizi. Potom přišel homosexuál v seriálu Letiště a poté další homosexuál v divadelním muzikálu Producenti. No a teď ten nejznámější v »primáckém« seriálu Ošklivka Katka. Takže je to víc na očích než ty ostatní role, které jsou naštěstí pořád normální.“

Právě v seriálu Ošklivka Katka hrajete neuvěřitelně »vykroucenou buzničku«. Nemyslíte, že tím spíše homosexuálům škodíte, že se pak na ně lidé dívají právě takto?
„U nás je herectví velmi spojené s veřejným životem, takže všichni vědí, za koho je provdaná Dana Morávková a jak se přibližně chová v civilu, a taky ji nikdo neodsuzuje za to, že v Rodinných poutech, nyní ve Velmi křehkých vztazích, hraje takovou zlou potvoru. Každý ví, že to je jen role. Myslím, že u mě to je podobné, a když mě lidi poznají, zjistí, že nejsem vykroucená buzna, jakou hraju v Ošklivce Katce. Je fajn, že ten seriál sledují, ale věřím, že jej nezaměňují s civilním životem. Navíc cítím, že tím mohu lecčemu pomoct, protože zjistí, že jsou homosexuálové jako Lumír Olšovský, a ne jako Hugo Pipinka Vágner z Ošklivky.“

Už sedm let máte partnera, jak jste se seznámili?
„Na chatu. V takzvané místnosti, kde se schází kluci, kteří by rádi kluka.“

Jak to pak probíhalo, jak jste poznal, že je ten pravý?
„Šlo to samo. Byly to řeči, jaká máme rádi jídla, pití, kytky, barvy, v kolik chodíme spát a jaké předměty nás bavily v mateřské školce… Prostě jsme probrali úplně všechno včetně barvy očí či velikosti bot. Všechno bez toho, abychom se potkali a mluvili spolu. Takže jsem si vytvořil obraz o tom člověku, takový jakoby nejpravdivější. Znal jsem ho, aniž bych ho viděl a slyšel jeho hlas.“

Nebál jste se, že si vymýšlí?
„Samozřejmě ti, co chatují, vědí, jak se dá krásně lhát, že si vymyslíte takovou identitu, která je neprůstřelná. Mám ale něco neuvěřitelného, což bych přál každému, že po několika větách jsem absolutně ztratil jakékoliv zábrany a pocit se představovat. Najednou jsem si začal s tím sympatickým člověkem na druhé straně psát a sledoval jsem, kde píše velká písmena, jaké píše vykřičníky a kolik teček za nedokončenou větou, a tyhle nuance mi byly každou minutou bližší a bližší. Nakonec z toho bylo několik prochatovaných nocí, kdy jsme si povídali třeba osm devět hodin v kuse.“

Jaký potom byl ten první osobní kontakt? Nebyl jste zklamaný?
„To není zklamání, ale potkáte se s úplně jiným člověkem. Musíte ho přiřadit k té osobě, kterou už důvěrně znáte. Najednou potkáte někoho, koho neznáte důvěrně, a potřebujete se k té důvěrnosti zase nějak vrátit. Musel jsem si třeba zvyknout na to, jaký má ten chatující člověk hlas.“

Co na Pavlovi nejvíc obdivujete?
„Spoustu věcí. Třeba toleranci, fantazii, věrnost, spolehlivost.“

Kolik mu vůbec je let?
„O deset míň než mně, tedy čtyřiadvacet.“

Jak moc je pro vás důležitý sex?
„Sex je ve vztahu hodně důležitý. Věřím tomu, že to je tak padesát procent úspěšnosti na trvanlivosti toho vztahu. A v našem vztahu si myslím, že těch procent je ještě více.“

Jste mu věrný?
„Tak to je »tělovka«… Jak se takovéto odpovědi vyhnout, co myslíte?“

Stačí odpovědět ano, nebo ne...
„Tak... Snažím se o to...“

Jak moc úspěšně?
„Po určité stránce jsem mu věrný stoprocentně.“

A která stránka to je?
„Maximální láska. A trvalá duševní závislost.“

Takže umíte oddělit lásku a sex?
„Ano.“

Myslíte, že on to taky takhle má?
„Myslím si, že to má taky tak.“

Takže jste si občas vzájemně nevěrní a neřešíte to?
„No, řešíme to…“

A k čemu pak dojdete?
„Dojdeme ke shodě v tom, že se nevyměníme za nic na světě.“

Souhlasíte s názorem, že homosexuálové jsou víc promiskuitní než heterosexuálové?
„Strašně moc jsem o tom přemýšlel, protože jsem svojí ženě byl za devět let vztahu stoprocentně věrný a ani pohledem jsem o jinou ženu ani muže nezavadil. U vztahu dvou mužů je to hrozně zvláštní. Muž se snaží pořád lovit, imponovat a poznat něco nepoznaného. Nevím, jestli to dělá genetika, nebo co.“

Kolik jste měl vůbec v životě sexuálních partnerů?
„Já je nechci počítat. Třeba by to potom se mnou někdo srovnával a přemýšlel o tom, zda to je správné, nebo jestli je to už zvrhlost.“

Neříkejte mi, že to ani odhadem nevíte…
„Asi do dvaceti.“

Kolik z nich bylo žen a kolik mužů?
„Asi tak půl na půl. I když, těch kluků bylo víc.“

Poté, co jste poznal Pavla a rozvedl se s manželkou, měl jste nějakou holku?
„Ne.“

Takže holky byly jenom před manželkou?
„Hm, jenom jako tělesné zkušenosti, abych zjistil, jestli jsem už dospěl, nebo jsem ještě v pubertě, a jestli založím rodinu. Když jsem potom poznal holku, se kterou mě bavilo žít, po pěti letech jsme se rozhodli, že založíme rodinu a budeme se starat o dítě a byt. To jsem už žádné ženské nepotřeboval.“

Lumír Olšovský mýma očima

Potkali jsme se v Branickém divadle v Praze 31. března večer po představení. Tak pevný stisk ruky, jaký má Lumír Olšovský, se hned tak nevidí, nebo spíš necítí! Než jsme si začali povídat, vyřídil několik telefonů s účetní, která mu dělala daňové přiznání. A taky volal jeho přítel Pavel, kdy přijde domů, že jej už čeká s večeří. Pak jsme si povídali. Lumír odpovídal velmi klidně, věcně a přitom nebývale otevřeně. Dokonce rozhovor nechtěl ani autorizovat. Když jsme se po hodině v půl jedenácté v noci loučili, jel k účetní pro daňové přiznání a poté ho odeslat na hlavní poštu, protože byl poslední den pro jeho podání. A až po půlnoci se jej dočkal Pavel s ohřívanou večeří. Tomu se říká láska…

Lumír Olšovský (34)

• Narodil se 3. 7. 1973 v Hlučíně a vystudoval hudebně-dramatický obor na ostravské konzervatoři.
• Divadla: Největší úspěchy získal v pražském Hudebním divadle Karlín (Sny z Nového Yorku, Někdo to rád horké, Klec bláznů, Anděl s ďáblem v těle, Zpívání v dešti, Řek Zorba, West Side Story, Limonádový Joe aneb Koňská opera, Noc na Karlštejně, Producenti). Je držitelem prestižní Ceny Thálie za Cosmo Browna ve Zpívání v dešti.
• Televize: Začínal jako moderátor Prima jízdy televize Prima, na Nově zazářil ve Scénkách na scénu.
• Seriály: Letiště, Pojišťovna štěstí, Ošklivka Katka (každé pondělí a středu na Primě). Rovněž dabuje (několik let mluvil každou neděli kohoutka Edu v České televizi).
• Film: Kameňák 3, Účastníci zájezdu.
• Lumír Olšovský je rozvedený, s herečkou Kateřinou Petrovou má dceru Zdenku (1998). Posledních sedm let žije se svým přítelem Pavlem a přemýšlejí o registrovaném partnerství.

Když muž se ženou a poté s mužem snídá…