Stříbrný SuperStar Miro Šmajda: Projekt Moodboard a těžká bouračka!

Miro, nový projekt, sérii videoklipů nazýváte Moodboard. Co to znamená?
„Je to paleta nálad. Když se připravuje nějaké velké focení nebo natáčení, dělá se k tomu v rámci přípravy tzv. moodboard. Slouží k zachycení atmosféry, emocí.“
Vycházejí z vašich zážitků, takže třeba i z nehody, kterou jste měl loni ve Vietnamu?
„Ano, jel jsem z Hanoje k čínským hranicím, kde jsem měl vymyšlený pěkný fotoprojekt. Ale taxikář mi nedal přednost a než abych to do něho napálil, položil jsem motorku na zem. Hodně jsem se pochroumal.“
Samotná nehoda byla jen začátek nepříjemností.
„To rozhodně. V ten moment je člověk plný adrenalinu, tělo funguje v takovém »Terminátor módu« a bolest nevnímá. Spoušť nastala, kdy jsem se dostal domů a absolvoval vyšetření v Česku. Kolaboval jsem a ležel deset týdnů, na začátku jsem si sám nedokázal dojít ani na záchod. Měl jsem čtyřicítky horečky a týden v kuse šílené bolesti.

Zpěvák Miro Šmajda změnil profesi! Co teď dělá? 

Co všechno se vám stalo?
„Měl jsem vykloubené rameno, potrhané svaly, kolenní vazy, pochroumaná žebra a vylámané zuby, které už mám dnes samozřejmě opravené. Ale dopadl jsem ještě dobře.“
Převezli vás tam vůbec do nemocnice?
„Nemocnice byla vybavená slušně, srovnatelná například s pražskými Vinohrady. Problém byl v přístupu a v jazykové bariéře personálu, jediný lékař uměl anglicky jen přes překladač, ostatní ani slovo. Zkrvaveného na vozíčku mě nechali hodiny čekat na chodbě. Když mi pak rány zavázali se štěrkem, pískem a hlínou, věděl jsem, že tam nesmím zůstat.“
V takovém stavu jste odletěl do Prahy?
„Znám případ, kdy měl kluk motorkář banální zranění, ale kvůli špatné dezinfekci se mu do rány dostala bakterie a museli mu amputovat chodidlo. Když tohle všechno víš, utečeš.“
Vietnam je ale poměrně daleko.
„Vyhodnotíš to tak, že raději zatneš zuby, najedeš na osmatřicet hodin na ten »Terminátor mód« a přežiješ transport, protože víš, že za dva dny budeš v péči, kde ti všichni rozumí. Pak se teprve můžeš v teplotách zhroutit.“
Další písnička se jmenuje Insomnia, tedy nespavost. Což je také z osobní zkušenosti?
„Zasadil jsem ji do prostředí nočního Tokia. Dlouhá léta trpím nárazovými problémy s nespavostí a Tokio mi k tomu koncepčně ladilo. Japonci jsou proslulí brutálním workoholismem, pořád jim šrotuje hlava a jsou závislí na prášcích na spaní. Ten klip staví na kontrastu reklamních neonů chaotického Tokia, kterým procházím jako osamělý nespavec.“
Co znamená nárazový problém s nespavostí?
„Přichází to ve vlnách, hlavně když tvořím nebo mám starosti. Někdo tlumí hlavu alkoholem, ale já alkohol v podstatě nepiju a paradoxně po něm spím ještě hůř. Drogy mě minuly úplně, když nepočítám jedno potáhnutí z marihuany v životě. A k práškům na spaní mám respekt, těm jsem se taky vyhýbal.“
Takže raději nespíte?
„Prostě jsem to přijal jako svou součást. Letos na jaře slavím šestnáct let s insomnií. Když to kolem mého dvacátého roku začalo, byl to extrém. Jel jsem třeba měsíc nebo dva v kuse na hodině až dvou spánku denně. Tím jsem si totálně zničil spánkový rytmus.“
Ve dvaceti to tělo ještě nějak zvládne, ale později je to problém.
„Tohle už nedělám, spíš je to nárazový problém. Ale říkám, že insomnie mě přijala jako svého »temného pasažéra«. Přijde to na tři až pět dní, kdy spíš hodinu denně, ale dokážeš s tím fungovat. A nejlepší je, že většinou usnu hodinu před budíkem.“

Umělecké bydlení Šmajdy ze SuperStar: Ateliér v ložnici a pomalovaná kuchyň

Co bylo tím hlavním spouštěčem nespavosti?
„Ve dvaceti vletíš rovnýma nohama do showbyznysu, samozřejmě nepřipravený. Na Slovensku, v Česku, ocitneš se v šílené bublině, kde tě všichni chtějí a všude tě tahají. Stres, pořád se přesouváš z místa na místo, vnímáš tisíce podnětů a nemáš žádný prostor pro psychohygienu.“
Na to nikdo z manažerů a promotérů nemyslí.
„U někoho se to podepíše depresemi, někdo sklouzne k alkoholu nebo k drogám, u mě se to projevilo poruchou spánku. Vlastně to byla ještě ta lepší varianta, protože se u mě nikdy nerozvinuly žádné vážné psychické problémy. A za ty roky mi nejvíc pomohlo se s tím prostě smířit.“
Třetí písnička prý také vychází z jednoho silného zážitku.
„Písnička Prší, prší. Vznikla v Nepálu ze situace, kdy jsem šel po ulici s kamarádem z Austrálie, což je dvoumetrový chlap. Proti nám jdou dvě místní holčiny a u nich zabrzdí dodávka. Vyskočí tři chlapi, začnou řvát a jednu z holek násilím strkají do té dodávky, zatímco ta druhá utíká. Jelikož je můj kámoš takový Bud Spencer, vlétli jsme mezi ně. Ti chlapi naštěstí ozbrojení nebyli, lekli se a situace se uklidnila. Dodnes netušíme, o co tam šlo. Holku ale nechali být.“