První zpověď Heřmánkové po smrti manžela: Babička Hanička
Od odchodu Karla Heřmánka (†76) uplynuly téměř dva roky, přesto je jeho absence pro Hanu Heřmánkovou (63) stále citelná. Sílu jí však dodávají především děti, vnoučata a práce v Divadle Bez zábradlí. O tom, co jí v náročném období pomáhá nejvíce, promluvila v rozhovoru pro deník Blesk.
Herecké geny se v této rodině nezapřou. Nejstarší syn Karel (37) i nejmladší František se rozhodli pokračovat v umělecké tradici rodiny, nespoléhají se přitom jen na talent zděděný po rodičích. „František se dostal na Královskou konzervatoř ve Skotsku. Splnil si svůj sen. Kája se vrátil na filmovou akademii v New Yorku, kde už předtím studoval, takže si taky plní sen a moc mu to přeji,“ uvedla Hana Heřmánková v exkluzivní zpovědi pro Blesk.
Poslední rozloučení s hercem Karlem Heřmánkem
Přestože dva ze tří synů momentálně pobývají v zahraničí, jejich vzájemné pouto zůstává velmi silné. „Musím říct, že jsem přešťastná, jaké mám děti. Opravdu mi dávají najevo, že mě mají rády a chrání mě. Co víc si můžu přát?“ svěřila se. Zároveň prozradila, že se synové i nadále aktivně podílejí na fungování rodinného divadla.
Právě Divadlo Bez zábradlí je pro ni stále důležitou součástí života. Ačkoli vedení před časem předala potomkům, okolnosti ji přiměly znovu převzít roli umělecké ředitelky. „Jsem tam jen do doby, než se mi vrátí Kája, protože ten je hlavním uměleckým ředitelem divadla. Doufám, že to bude už příští sezónu,“ přiznala Heřmánková.
Velkou radost jí ale nepřináší jen pracovní úspěchy dětí. Před čtyřmi lety se stala babičkou, když její prostřední syn Josef přivítal na svět dceru Medu. A právě vnučka je dnes jedním z největších zdrojů štěstí v jejím životě.
Nikol Kouklová o aktuálním vztahu s Karlem Heřmánkem: Manželé jsme stále. Připravená randit ještě nejsem
„Pro mě je to pochopitelně nejkrásnější holčička na světě. Jsem šťastná, že ke mně chodí na návštěvu. Samozřejmě si to užívám,“ řekla. Malá Meda navíc svou babičku brzy překvapila prvními slůvky. „Co mi dělá velkou radost, je, že mi říká – babičko Haničko! Tak to jsem nejšťastnější člověk na světě.“ A právě podobné okamžiky jsou pro Hanu Heřmánkovou důkazem, že i po těžkých životních ztrátách může mít člověk stále radost ze života.













