Šokující zpověď Simony Chytrové: Vážila jsem 29 kilo
Lépe než před kamerou se cítí za ní – třeba jako průvodkyně cyklů České televize 13. komnata či nově na obrazovkách TV Barrandov v pořadu Den s osobností. Simona Chytrová (63) na něm spolupracuje s manželem, legendárním Vítem Olmerem (83), v jehož filmech se proslavila. Jaký je manžel a jak bylo jí, když měla před kamerou vyprávět o svých bolestech?
Jak složité bylo rozhodování, když se zeptali, zda svou 13. komnatu otevřete i vy sama?
„Přišla za mnou režisérka Dáša Smržová a řekla: Natočím o tobě 13. komnatu. Já jsem říkala, že žádnou nemám. A ona: Ale máš. Nakonec jsme se dostaly k anorexii. Přemýšlela jsem o tom asi půl roku. Pak jsem si řekla, že to bude moje psychoanalýza a že to navíc může pomoct ostatním dívkám, kterých je opravdu hodně. Spolupracuji s Centrem pro poruchy příjmu potravy, s paní profesorkou Papežovou. Nedokážete si představit, kolik mladých dívek, chlapců, ale i šestiletých holčiček tím trpí. Je to celosvětový problém.“
Vy jste si původně nepřipouštěla, že máte s anorexií problémy?
„V době, kdy jsem tím procházela, nikdo netušil, co to je za nemoc. Až když jsem měla devětadvacet kilo a byla jsem na umření, můj strýc řekl, že musím do nemocnice. Tam byl doktor Hadrava, který už o tom měl povědomí, protože byl v Americe. Diagnostikoval mi mentální anorexii. Říká se, že vyléčení neexistuje, ale dá se s tím žít. Mně pomohlo, když jsem si to sama sobě přiznala a pochopilo to i mé okolí.“
Chytrová o Olmerovi: Jejich manželství zachránil film?
Co pro vás bylo spouštěčem?
„Bylo víc věcí dohromady. Když mi bylo dvanáct, vzali mě jako nejmladší členku do střediska vrcholového sportu. Bylo to vytržení z rodiny, dvoufázové tréninky a velké nároky. Byla jsem dokonce nominovaná na olympiádu v Montrealu, jenže by mě museli ostaršit, což neudělali. To mě v těch třinácti letech hodně vzalo.“
A to vedlo k tomu, že jste s gymnastikou skončila?
„Nemohla jsem pokračovat, protože jsem začala hubnout. Trenéři nás sice nutili k hubnutí, ale já to vzala tak poctivě, že jsem šla s váhou pořád dolů a oni nevěděli proč. Nabízeli mi deset korun za každých deset deka, jenže už to nešlo vrátit. Nikdo nevěděl, co mi je. Zkoumali mi ledviny, myslela jsem, že mám rakovinu. Teď se to hodně řeší, až moc. Zatímco za mé doby se s tím nikdo nepáral.“
Co pro vás bylo odrazem ode dna?
„V nemocnici jsem strávila půl roku. Jednoho dne, když jsem se ploužila po chodbách, jsem si u záchodu uvědomila, že nechci umřít. Najednou se ve mně něco zlomilo. Zavolala jsem tátovi a on přijel. Doktor mu řekl, že musím změnit prostředí. Táta mě vzal na výlet do Španělska. Tam jsem se pomalu začala stavět na nohy a uvědomila si, že kromě gymnastiky existuje i jiný, třeba hezčí svět.“
Hana Vagnerová: Porazila anorexii, ale přesto jí kila navíc starší!
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Deníku Aha! (20.9.2025)







