65. narozeniny Světlany Nálepkové: O novém životě po otoku mozku
33 fotografií
Říká se jí česká Marlene nebo Edith Piaf. Teď Světlana Nálepková (65) převzala štafetu i po další velké šansonové legendě Haně Hegerové (†89). A stejně jako v případě zmíněných dam, i Světlana má velký životní příběh, o který se její zpěv, pramenící v duši, může opřít...
O narozeninách člověk bilancuje, někdy je nostalgický. Jste typ, který spíše vzpomíná, nebo hledíte do budoucna?
„Byla jsem hodně vzpomínací typ, ale teď se to proměnilo. Spíš hledím do budoucna, mám nějaké vize, přání a sny, které bych si chtěla splnit. Snažím se žít v přítomnosti a příliš se neohlížet do minulosti.“
Co vás přimělo k tomu odklonu od vzpomínání?
„Dopomohla mi k tomu asi práce na sobě. V minulosti většinou máme nějaká traumata a strasti, na které neradi vzpomínáme, ale přetahujeme si je do přítomnosti, a proto nejsme schopni žít. Musíme se s minulostí rozloučit, nechat si z ní jen poučení a moudrost a opustit ty ošklivé věci, které už nechceme prožívat.“
Chtěla jste být vždy herečkou nebo zpěvačkou?
„Víc než já si to přála moje maminka, která milovala film a divadlo a rozhodla se, že porodí subretu. Velmi cílevědomě si za tím šla. Měla se mnou totiž těžké těhotenství. Musela ležet v nemocnici, protože se nakazila nemocí z kravského mléka, kvůli které ženy potrácely. Ale zatnula se a řekla, že to donosí, a když se dítě narodí zdravé, bude slavnou subretou.“
Kdy to chytlo vás?
„Když jsem šla do první třídy, dostala jsem jako třídní paní učitelku, která byla operní zpěvačka a zpívala ve sboru učitelů. Okamžitě z nás udělala sbor a od první třídy jsme jezdili po agitačních střediscích, soutěžích a všude jsme zpívali. Vybrala si mě, abych zpívala sóla.“
Světlana Nálepková: V Himalájích chytila covid!
Zřejmě rozpoznala talent.
„Velmi mě to potěšilo, protože jsem byla ctižádostivá, a na návštěvách jsem zpívala a recitovala. Dělalo mi to docela dobře. Ve druhé třídě mě přihlásila na soutěž ve zpěvu hlavního města Prahy, kde jsem s písní Traktor Frk po silnici získala druhé místo, a můj osud byl zpečetěn.“
Jste známá šansony Marlene Dietrichové nebo Edith Piaf. Byly vašimi vzory už od mládí?
„Poslouchala jsem hodně klasiku, i když je to neuvěřitelné. Zpívala jsem v Kühnově dětském sboru a jezdili jsme po světě. Zpívali jsme s nejlepšími tělesy a dirigenty, takže mě klasika hrozně bavila. Vedle toho jsem samozřejmě poslouchala i Rolling Stones a Beatles.“
Znaly jste se s Hanou Hegerovou osobně?
„Potkala jsem se s paní Hegerovou, když začala hostovat v Ypsilonce, kde jsem byla deset let. Byla přizvána do jednoho představení, kde alternovala s paní Hermannovou. Hráli jsme to třeba osm let. Pravidelně jsme se vídaly.“
Dokážete formulovat nějakou radu, kterou si od ní nesete?
„Měla filozofii nikdy nic nevzdávat. Přes příkoří, která se jí v životě stala, ať už s muži, nebo v práci, a přes spoustu překážek, měla v sobě pořád sílu jít dál a nenechat se srazit.“
|
Jak se měnilo moje myšlení aneb Začalo to otokem mozku! „Mám ráda východní kulturu a filozofii. V roce 2012 jsem začala jezdit do Himálaje. Poprvé jsem byla jako dobrovolník. Vrátila jsem se v děsném stavu, protože jsem šla na trek, kde jsem se dostala do výšky 5 700 metrů. Měla jsem výškovou nemoc a málem jsem tam umřela. Říkala jsem si, že se tam nikdy nevrátím. Přijela jsem opravdu ve zbídačeném stavu s otokem mozku a streptokoky. Myslela jsem si, že to je to nejhorší, co jsem kdy zažila. Ale najednou, po čtyřech měsících, se mi začalo stýskat. Zjistila jsem, že se tam se mnou něco stalo a že bych v tom ráda pokračovala. Začalo mi to dávat odpovědi na mé otázky. Koupila jsem si letenku do té nenáviděné země znovu a od té doby tam jezdím ob rok. Mám tam svého učitele meditace a buddhismu.“ |
33 fotografií
