Jana Bobošíková týden po kandidatuře na prezidentku: Politici se mi nejdřív posmívali!
V posledních dnech na sebe strhla veškerou pozornost veřejnosti. Nejprve šokovala tím, že přijala od komunistů kandidaturu na úřad prezidenta České republiky, teď se pro změnu objevily zprávy o tom, že si brousí zuby na místo generální ředitelky České televize.
...ale pak jim došlo, že jsem konkurence!
Řeč je o europoslankyni Janě Bobošíkové (43), která se do povědomí lidí vryla především jako televizní moderátorka politické talkshow Sedmička. Co ji vlastně vedlo k tomu, že se bez velkých možností na úspěch vydala bojovat o Pražský hrad?
Co vás vedlo ke kandidatuře na post prezidentky ČR?
„Kandidaturu jsem viděla jako příležitost promluvit do proudu špíny, který se na lidi ze Španělského sálu při první volbě vyvalil. To byl hlavní důvod, proč jsem nabídku přijala.“
Nelitujete teď svého rozhodnutí?
„Rozhodně ne. Pocity mám velmi dobré, protože druhá volba hlavy státu proběhla důstojně a efektivně, bez zbytečné zdržovací taktiky. Volitelé přestali plýtvat nejen duchem, ale hlavně penězi daňových poplatníků a chovali se náhle tak, jak by se chovat měli. Odpadla tahanice o způsobu volby, ti, co nechtěli veřejně volit, volili, nezněla sprostota ani výhrůžky, poklesla nemocnost. Efekt možné konkurence dokázal alespoň pro tuto chvíli obrátit pozornost zákonodárců k tomu, co je podstatné. Výsledek této volby se nám nemusí líbit, ale její způsob už nepřipomínal mafiáské tržiště a byl hodný evropské země na prahu třetího tisíciletí.“
Je něco, co vás na prezidentské volbě zklamalo?
„Že část politiků zajímaly jen jejich bolístky, jako třeba náboj v policií hlídané parlamentní poště, nebo výhružné SMS. Lidé se svými každodenními starostmi někam z těch uplakaných sebelítostivých projevů zmizeli...“
Komu jste nakonec přála vítězství? Švejnarovi, nebo Klausovi?
„To si opravdu nechám pro sebe.“
Dříve jste byla úspěšná moderátorka politické talkshow, nestýská se vám po moderování?
„Nechci, aby to vyznělo špatně, ale momentálně se mi po moderování nestýská. Před kamerami se v Česku řadu let »točí« stále stejné tváře a co hůř, stále tytéž myšlenky. A to je nuda... Zpravodajství se ale stále snažím sledovat, i když k časovému zaneprázdnění spíš na internetu, kde je obrovský výběr celých relací a šotů.“
V těchto dnech se objevily zprávy, že byste chtěla šéfovat České televizi. Co je na tom pravdy?
„To je sen, který se opravdu nerozplynul. Jestli bych přijala nějakou zajímavou nabídku z televize na moderování nějakého politického pořadu – to záleží na okolnostech. Rozhodně se ale žurnalistiky a moderování do budoucna nezříkám.“
Máte z doby, kdy jste byla moderátorkou, nějaký zážitek s politiky?
„Zážitků je samozřejmě spousta. V paměti mi utkvěl například rozhovor s Michailem Gorbačovem, který hned po příchodu do studia ČT sháněl telefon a volal manželce. Nebo charizmatický Frederik de Klerk, nositel Nobelovy ceny míru, který zbavil Jihoafrickou republiku apartheidu. Měl pevný stisk ruky. Vladimír Pucholt ze Starců na chmelu ve studiu zase vzpomínal na mládí a téměř plakal.“
Politici vás dobře znali jako redaktorku, moderátorku, která proti nim stojí na opačné straně. Jak vás vnímali poté, co jste vstoupila do politiky?
„Nejprve se shovívavě usmívali. Pak pochopili, že roste konkurence. A to dost nepříjemná.“
Jeden čas jste spolupracovala s bývalým ředitelem Novy Vladimírem Železným. Proč jste se rozešli ve zlém?
„Šlo o pomluvy, které na sobě nechci nechat, vedu soudní spor.“
Má to žena v politice těžší než muži?
„To si nemyslím. Pokud si žena uvědomí, co opravdu chce, domnívám se, že ji nemůže zastavit téměř nic. Tedy pokud má v pořádku děti, ty jsou klíčové. Jiná věc je, proč se ženy do politiky moc nehrnou. Patrně v ní nespatřují až takovou možnost seberealizace, protože výsledky mnohdy nejsou hned vidět. Tomu rozumím, ale je to škoda. Ženy do politiky patří!“
Působíte jako europoslankyně v Bruselu. Jak často se dostane domů?
„Jeden týden v každém měsíci trávím ve Štrasburku na plenárním zasedání Evropského parlamentu, ve zbývajících třech týdnech trávím v Bruselu jeden až tři dny, podle toho, jak jednají výbory a jaké akce se konají. Jinak trávím čas v České republice, jezdím mezi starosty, přednáším na školách, organizuji konference. Myslím, že poslanec má hodně pracovat tam, kde byl zvolen.“
Nevyčítá vám rodina, že na ni máte málo času?
„Manžel také hodně cestuje, i mé dvě dcery, stejně jako já, takže si nic nevyčítáme. S rodinou a domácností nám hodně pomáhají rodiče. Bez nich by to asi vážně nešlo.“
Co dělají vaše dcery?
„Dcerám je 21 a 15 let a obě studují. Jestli půjdou v mých stopách, to vážně nevím, a ani to neřeším. Jako každá matka si přeju jediné, aby mé děti byly šťastné.“
Když jste doma u rodiny. Vaříte?
„Vařím pořád a ráda. Najdete u nás svíčkovou, roštěnky, bramborák, lasagne nebo jehněčí. Ale i saláty, spoustu sýrů a ovoce. Oblíbený je štrůdl a vánoční cukroví.“
Co je pro vás nejlepším odpočinkem?
„Mám to štěstí, že mým koníčkem je práce. Jinak si také odpočinu s knížkou, se svými blízkými, na masáži nebo ve vířivce. Rádi také cestujeme.“
Příští rok vám skončí funkční období europoslankyně. Budete chtít i nadále působit v politice?
„Určitě ano. Liberální strana Politika 21, kterou jsem založila a jsem v ní předsedkyní, už nyní jedná s možnými kandidáty do Senátních a krajských voleb 2008. Příští rok budu obhajovat svůj europoslanecký mandát. Uvidíme, jak to nakonec dopadne.“
