Manželé Luděk a Adriena Sobotovi zatčeni ve Venezuele: Manželku považovali za prostitutku...

...a chtěli nás zavřít kvůli sexu na veřejnosti!

Tehdy je totiž zcela nečekaně zatkla tamní policie! Nakonec ale byli oba propuštěni a před pár dny se vrátili domů. I přes děsivý zážitek překvapil Luděk Sobota redaktora Nedělního Aha! nápadem, že by se do Venezuely s manželkou odstěhovali natrvalo!

Co dramatu posledního dne ve Venezuele vlastně předcházelo?
„Už po odbavení jsme v letištní hale čekali na letadlo, které se však při přistávacím manévru porouchalo. Stalo se něco s podvozkem a přistávalo za asistence hasičských a sanitních vozů. Nejdříve jsme asi tři hodiny čekali, co se bude dít, potom nám oznámili, že odlet bude o den odložen. Vzhledem k tomu, že asi před čtrnácti dny zatkli nějaké Čechy kvůli pašování drog, neměli to naši turisté zrovna lehké. Celníci přišli se psy a dvěma Čechům dokonce rozřezali kufry a ještě museli na rentgen žaludku. Z dalšího odbavování jsme tedy radost neměli.“

Kam jste šli z letiště?
„Přijel si pro nás jeden Čech, se kterým jsme se skamarádili, a který tam má malý hotýlek. Ten nám nabídl ubytování.“

Už jste ho znali, nebo jste se seznámili až tam?
„Neznali. Na ostrově žije asi pětadvacet Čechů, kteří o sobě vědí. Ten náš kamarád se od delegátů naší cestovky zřejmě dozvěděl, že jsme přiletěli, a pozval nás na večeři do svého hotelu. Tam jsme si padli do oka a stýkali jsme se během celého pobytu.“

Co se stalo pak?
„Poté, co jsme přespali v hotýlku, jsme se šli před odletem ještě projít po okolí a na jedné skále nás upoutal rozestavěný objekt. Nedokončená budova prý patřila drogovému bossovi, který byl momentálně ve vězení, a byla prázdná. Vlezli jsme na staveniště a za chvíli se přiřítili dva příslušníci Národní gardy na motorkách, v čele se štěkajícím psem. Bohužel jsme byli jen na lehko a neměli jsme s sebou doklady, ani mobil. Zadrželi nás, chtěli nám nasadit pouta a byli značně nepřístupní. Zkoušeli jsme komunikovat anglicky, ale uměli jenom španělsky.“

Proč vás vlastně zadrželi?
„To jsme se dověděli až později. Mluvili něco o sexu, pravděpodobně si mysleli, že jsme tam za tím účelem vlezli do opuštěné budovy. Sex je totiž ve Venezuele mimo bydliště nepřípustný.“ (smích)

Kdy vás pustili?
„Trvalo to už skoro půl hodiny a stále jsme nevěděli, co s námi bude. Čas odletu se blížil a hlavou se nám honily představy, že letadlo odletí bez nás. Také mi došlo, že čekají nějaké peníze, ale nic jsme u sebe neměli. Potom jeden z nich navrhl, že pustí Adrienu a mě si ponechají jako rukojmí. Možná si mysleli, že je to nějaká prostitutka. (manželka Adriena se tázavě podívala za Luďka) Naznačoval jsem, že nám brzy poletí letadlo a potom Adriena začala hystericky křičet, což nás asi zachránilo. Když nás propustili, doslova jsme prchali ze skály dolů. Měli jsme stejný strach jako při té předešlé plavbě na rozbouřeném moři.“

Tam jste se ocitli jak?
„Pluli jsme na pustý ostrov právě na lodi toho kamaráda Čecha, se kterým jsme se na Isla Margarita seznámili. Měl to být ostrov, kam se turisté vůbec nedostanou. Byl vzdálený asi pět hodin plavby z přístavu. Líčil to jako něco nádherného průzračné moře a obrovské mušle. Měli jsme tam přespat s tím, že by nám rybáři půjčili sítě na zavěšení a deky. Jenže, dopadlo to úplně jinak, během plavby jsme se doslova třásli o život.“

Co se stalo na moři?
„Podmínkou úspěšné a dlouhé plavby na ostrov bylo klidné moře. Předpověď tomu nasvědčovala, a tak jsme se i s patřičnými zásobami jídla a pití nalodili. Na motorové lodi nás bylo celkem šest a zpočátku probíhala plavba podle představ majitele lodi. Potom se však moře rozbouřilo a loď se doslova zmítala v pětimetrových vlnách. Část posádky zvracela. Museli jsme si obléct vesty a drama na otevřeném oceánu se stupňovalo. Zda jsou v těchto končinách žraloci, jsme raději nechtěli vědět. Vlny se valily přes palubu, byli jsme promočení a jen jsme se křečovitě přidržovali pevných částí lodi.“

Jak dlouho to trvalo?
„Asi po dvou dramatických hodinách, kdy i ostřílený kubánský kormidelník zvážněl, jsme museli od plánovaného cíle cesty upustit. Zakotvili jsme v jedné klidnější zátoce na malém ostrůvku, kde jsme se dali trochu dohromady a večer jsme se již na klidnějším moři vrátili zpět do přístavu.“

Když odhlédneme od těch hororů, jinak se vám pobyt líbil?
„Bylo to krásné. Dokonce jsem dostal nabídku bydlet tam třeba celou zimu.“

Takže půl roku v Čechách a druhou půlku ve Venezuele?
„Začal jsem o tom vážně uvažovat. Jednak nemám rád zimu a druhý důvod jsou poměry v našem showbyznysu. Pro člověka, který dělá komiku tady není zkrátka vhodné klima. Jsou tu samé intriky a pořád vám někdo brání v práci. Nehledě na to, že i z našeho Směšného divadla jsme museli odejít. Z těchto důvodů přemýšlím o tom, jestli bych se do té Venezuely neměl odstěhovat na stálo. Zdravotnictví je tu zadarmo, nádrž benzinu stojí dolar, alkohol je levnější než voda a za bydlení včetně elektřiny se tu také skoro nic neplatí.“

Luděk Sobota - zabavený řidičák: