Režisér Jiří Sequens (+85): Poslední slova »otce« majora Zemana

Právě seriál, který byl poplatný době, byl příčinou, proč po roce 1989 Sequens prakticky zmizel ze světa filmu. O posledním setkání s Jiřím Sequensem si s Nedělním Aha! povídal Luboš Zbořil, který se z fanouška poctivé filmařské školy stal občasným řidičem Jiřího Sequense a nakonec i jeho blízkým přítelem.

Kdy jste se naposledy s panem Sequensem viděl a co bylo tématem vašeho rozhovoru?
„Viděli jsme se dva dny před Novým rokem, kdy jsem mu byl popřát štěstí a zdraví. Už byl v nemocnici přeložen na jiné oddělení, protože trpěl horečkami. Zdravil mě slovy: Luboši, ahoj, už je to se mnou špatné.“

Smrt pana Sequense pro vás tedy nebyla překvapením?
„Ne. Odcházela mu fyzická schránka. To bylo věkem. Podle mého názoru se s tím už nedalo bojovat. Začalo to problémy s chůzí. Byl tři čtvrtě roku upoután na lůžko. Z toho ho žádný trénink nedostane, to mu naopak spíš přitížilo. Potom přišly záněty do nohy a musela mu být na přelomu října a listopadu amputována až nad kolenem. Když jsem za ním byl dva dny po amputaci, muselo ho to hrozně bolet, ale zároveň se mu ulevilo. Ty dva dny po amputaci dokonce žertoval, že nám už neuteče. Ale uběhl týden, a zase rezignoval.“

Navštěvovali ho kolegové z branže?
„Hodně ho navštěvoval Zdeněk Zelenka, měli spolu velmi blízký vztah. Telefonoval si se Zdeňkem Troškou, s Vladimírem Brabcem, s Rudolfem Jelínkem nebo s Radkem Brzobohatým. Tam přátelství zůstala do dneška.“

Kdyby se postavil znovu za kameru, rozuměl by si s novou technikou?
„Od Zdeňka Zelenky dostal velkou televizi, aby se mohl dívat na své filmy. On ale říkal, že nemá to VDV, čímž myslel DVD. Koupili jsem mu proto DVD přehrávač k narozeninám. Potom se díval na ta dévédéčka a říkal: Takové malé? Co je to dneska za dobu? My tahali v kufrech to, co jsme natočili. Tam se vejdou dva díly na takovou malou placku? Vždyť to vypadá jako pivní tácek! Oceňoval, jak to jde dopředu.“

Jak se díval na to, že se Třicet případů majora Zemana znovu vydává?
„Pozitivně, byl za to rád. Cítil, že o to znovu mají lidi zájem. Na to se nás často ptal, na reakce lidí. Zajímalo ho i v jakém nákladu se to vydává a jak se to prodává. A ještě v listopadu nám namluvil na kameru takový krátký pozdrav pro všechny, kteří to dělají. Byl moc šťastný, že seriál mohl v dnešní době vyjít. Když to předtím nešlo osmnáct let.“

Když jste spolu vzpomínali na natáčení Zemana, byly to konkrétní vzpomínky?
„Byly to konkrétní vzpomínky na herce, kdo co tenkrát provedl, vzpomínal na konkrétní scény. Jak se natáčely, kde, s kým, co tam bylo za problémy. Vzpomínal si konkrétně, kdo třeba nemohl ten který den točit a kdy se to dotáčelo. Vybavoval si naprosto všechno. Do poslední chvíle měl výbornou paměť.“

Na co ještě rád vzpomínal, kromě práce?
„On hrozně rád vzpomínal na kuchyni své ženy. Jak k němu Pepík Vinklář chodil na knedlíky. Jak byla omáčka s knedlíkem, tak prý Vinklář zvonil u dveří. Po roce 1989 pan Vinklář najednou zvonit přestal, což ho do poslední chvíle hodně mrzelo.“

Nesl těžce, že ho lidé po převratu kritizovali?
„Trápilo ho to. On chtěl vysvětlit, že psal scénáře na zadané téma, a že on sám se politickou realitou neinspiroval, ale nikoho to nezajímalo. Vždyť on osmnáct let neudělal žádný rozhovor do novin!“

Měl ještě nějaké sny a touhy? Na co se těšil?
„On byl příliš chytrý a příliš realista. Nikdy neřekl, že se na něco těší. On si moc dobře uvědomoval, jaký ten jeho stav je. Ale svou bolest neventiloval, zajímal se o to, co se děje venku. Vždycky jen pronesl: Já bych s vámi tak rád jel do Roztok. Tam totiž vymýšlel při procházkách scénáře na Hříšné lidi. Já bych tak strašně rád jel… On to takhle řekl a už věděl, že to nepůjde a já taky. I po té operaci mluvil o tom, jak by rád dostal tu protézu, aby mohl domů. Ale sám věděl, že už ji asi nedostane.“

Jaká byla poslední slova, která jste od Jiřího Sequense slyšel?
„Když jsem říkal, že se těším až v novém roce bude lépe a těším se, jak si u něj na zahradě dáme dvojku červeného, řekl mi velmi pochybovačně: Nevím, jestli bude lepší, nevím, jestli se tam ještě dostanu, nevím, jestli ještě uvidím svého psa Janka, ale každopádně by to bylo fajn.

Krátky dokument o filnu Atentát kde mluví i Jiří Sequens: