Příběh fotografa France: Snímky visí v americkém Kongresu!
8 fotografií
K focení se prý dostal až na střední škole. Do té doby stiskl spoušť spíše jen rekreačně jako každý jiný. „To když jsem snímal západy slunce, spolužačky a školní výlety. Fotografování jsem propadl naplno ve dvaceti letech, kdy jsem skončil s aktivním sportováním,“ vzpomíná Roman Franc.
Do ruky vzal tehdy foťáky značky Flexaret (dvouoká zrcadlovka na svitkový film) a Praktica (kinofilm). Těmto formátům zůstal věrný dodnes. Digitální foťák použije opravdu jen výjimečně. „Nejsem typ fotografa, který sleduje lidi a při nějaké činnosti je snímá. Pozoruji situace, a když se mi nějaká líbí, tak se jí začnu věnovat. Fotím skupinky a portréty lidí, které potkám nebo je už znám. Když mám pocit, že je z nějakého důvodu musím zvěčnit. Abych je ale byl schopný fotit, tak s nimi musím dobře vycházet.“
Fotografování dočista propadl během studia na Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Snímal divadelní hry v Huse na provázku. Mohl se tehdy pohybovat na jevišti během představení, kde hledal zcela jiné záběry, než vidí běžný divák. A právě v brněnském divadle se začal odvíjet jeho zajímavý příběh. Na začátku tak stála šťastná náhoda. „Přijel tam tenkrát představit svoji hru Odcházení už bývalý prezident Václav Havel. Při jeho čtení jsem byl na jevišti, a to v roli fotografa, který do hry taky patří. O přestávce představení vyvolali kamarádi snímky z flexarety v provizorní fotokomoře. Naskenovali je a po skončení hry se rozdávaly divákům.“
Po představení zašel za Martinem Vidlákem z Kanceláře Václava Havla a požádal ho, zda by exprezidenta mohl fotit i nadále. „Začal se tomu smát, prý by to chtěl asi každý. Vzal si ode mě vizitku s tím, že se možná ozve. Za čtrnáct dnů opravdu zavolal s tím, že se mu moje fotky líbí, a s Václavem Havlem jsem tak mohl spolupracovat prakticky až do jeho smrti,“ líčí Roman Franc.
Auta našich prezidentů. Čím jezdil Masaryk, Havel nebo Zeman?
A potom přišel další milník a s ním úspěch. V únoru 2020 uplynulo 30 let od projevu Václava Havla v americkém Kongresu. Roman Franc byl členem delegace, která se na počest výročí do zámoří vydala. „Na ambasádě mi řekli, že Knihovna amerického Kongresu, která má ve svých sbírkách přes patnáct milionů snímků od samých počátků fotografie, projevila zájem o moje snímky Václava Havla pořízené během představení. Vezl jsem tehdy jeho snímky o velikost 30 × 30 centimetrů do Washingtonu. Z fotografií byli nadšeni. A současně mi tak dovolili udělat v Kongresu společný snímek všech zúčastněných,“ vybaví si jedinečné okamžiky Roman Franc.
Předloni potkal při pobytu v Americe světoznámou kurátorku, které se Francovy skupinové snímky líbily. A přišla s myšlenkou, že by se i takové fotografie mohly hodit do sbírky Kongresu. Tamní knihovnu tedy oslovil a poslal jim na výběr 250 skenů. Knihovna si vybrala 34 různých fotek, z toho jen čtyři barevné. Témata si zvolila Knihovna Kongresu sama. Šlo o skupinové portréty ze Skotska, Tichomoří nebo anonymní ukrajinské a romské dělníky na Brněnsku. Snímky lidí, které nikdo nezná.
Uplynulo 45 let od smrti Jana Patočky. Mluvčí Charty 77 podlehl následkům po výslechu StB
8 fotografií
