Bílá o výpovědích v divadle: Když mi někdo kazí práci, tak se můžu zbláznit
48 fotografií
Měří jen 165 centimetrů, když ji ale někdo naštve, nenechá si to jen tak líbit. Od té doby, co je z Lucie Bílé (56) nejen zpěvačka, ale i divadelní ředitelka, musela se řadu věcí naučit. A někdy, když je na scéně, tak se to v ní trochu pere. Teď má před premiérou muzikálu Maminy a také tohle bylo téma našeho rozhovoru.
Lucie, jste ředitelkou divadla a herečkou v jednom. Není to schizofrenní?
„Někdy malinko jo. Ale když stojím na jevišti, umím to oddělit. Tam jsem ve své roli. Pak ale slezu, zhasínám v koupelnách a šatnách, dívám se, kde je odřený stůl a divím se, že někde není věc, kterou jsem dávno domluvila, že tam být má.“
Nemáte to jednoduché.
„Je pravda, že zatímco kolegyně už jsou doma, já tady zůstávám a řešíme provozní věci včetně toho, aby bylo dost toaletního papíru. Jsem hlavně komediant, který chce lidi pobavit, ale zároveň vím, že to, co umíme, musíme umět prodat. Chci, abychom měli plno a lidi se rádi vraceli.“
Umíte být jako šéfová i přísná?
„Když mě někdo namíchne, tak jsem prý jak dvoumetrový chlap! Vypadám, že ne, ale když mi někdo kazí práci, tak to se můžu zbláznit. To mi jde. Jednou asi z nejtěžších věcí pro mě je dát někomu výpověď. Protože toho člověka třeba máte rádi, o to je to těžší. Ale i to jsem se musela naučit.“
Lucie Bílá na rozloučení se Zagorovou: Odešel můj životní pilíř
V divadle působí i váš syn Filip. Neuvidíme ho někdy na jevišti?
„Nabízela jsem mu to, ale nakonec jsem zjistila, že se cítí líp, když je »za kamerou« než před ní. V zákulisí je radši, než na jevišti.“
Ale je vaší pravou rukou.
„To je. A můžu mu konečně nosit svačiny! Kdysi jsem to nestíhala, teď si to užívám. Třeba mu ráno volám: „Už jsi vzhůru? Tak pojď do divadla. Dneska je chleba s paštikou!“ (směje se)
Vzpomenete si, jakou jste bývala mámou?
„Vždycky záleželo na tom, jak mi to dovolovala situace. Moje maminka byla přesně taková, jaké by asi maminky měly být. Ale já jsem se ocitla v podmínkách, kdy jsem musela živit celou rodinu. Nejen syna, ale víc lidí okolo sebe. Ostatní to respektovali a některý věci dělali za mě.“
Například?
„Třeba vaření, to jsem nikdy moc nestíhala. Ale když se mi to někdy povedlo, něco jsem uvařila nebo nakrájela a dala do ledničky, ještě jsem to Fílovi vyfotila do MMSky a poslala mu, kde to najde.“
To jste měla promyšlené.
„Každý den to ale nebylo. (směje se) Na co jsem ale pyšná, je, že i přes těžkou situaci jsme s mými rodiči a Petrem Kratochvílem vychovali úžasnýho syna, skvělýho člověka, čestnýho a milýho. Když mám k sobě někdy výhrady, tak mě Filip vždycky zastaví a řekne: Jsi nejlepší máma na světě, nechtěl bych to jinak!“
To zní krásně. Jaký typ matky v novém muzikálu hrajete?
„Svobodnou matku Tinu. Ale nejdřív jsem měla hrát úplně jinou roli! Sarkastickou maminu pěti dětí, která mi vůbec nešla. Doma jsem si četla scénář a věděla jsem, že si z některých věcí, který tam říká, nechci dělat legraci. A pak jsem začala poslouchat písničku, která se jmenuje Každý druhý víkend, a zjistila jsem, že to je role, kterou chci hrát. Matka samoživitelka, která to nemá jednoduchý, ale chce dát ještě šanci lásce.“
V čem jste se v ní našla?
„Je veselá a neztrácí smysl pro humor i přes to, že je v docela těžký životní situaci. To se někdy stane. Jsem člověk, který si myslí, že by se lidi měli rozejít, když k sobě nepasují, nebo když nejsou šťastní. Taky jsem to zažila. Měli by jít svou cestou a najít štěstí jinde.“
Jaké téma je vám v muzikálu o mateřství ještě blízké?
„Třeba těhotenství. To jsem si neskutečně užila a považuju ho za jedno z nejkrásnějších období v životě. A vzpomněla jsem si, jaký to je, když dítě člověk poprvé uvidí, jak se o něj bojí, vůbec nic nestíhá, všechno se mu změní. Každý si tam najde svoje. Třeba můj Ráďa miluje písničku Minivan, která je o autech. Takže myslím, že se zavděčíme i mužům.“
Lucie Bílá: Nespokojenost je můj hnací motor
48 fotografií
