Alena Štréblová měla být psycholožkou: Herečkou, aby naštvala bráchu!
30 fotografií
Tvář, na kterou se nezapomíná. Tajemný a uhrančivý pohled se vryje do paměti snad každému, kdo měl možnost spatřit tuto herečku na jevišti nebo v seriálové roli. V poslední době téměř denně i v nekonečném seriálu Ulice. Přitom není tajemstvím, že Alena Štréblová (56) chtěla být původně psycholožkou a na jevišti se objevila jen díky náhodě.
Po letní pauze vás mohou diváci vidět v seriálu Ulice, kde hrajete Milenu Pumrovou. Původně jste však měla hrát jinou roli. Jakou?
„Kdysi dávno, jsem opravdu dělala casting na jinou postavu. Jak se ta role jmenovala, si už ale nepamatuju. Vím, že ji tehdy nakonec hrála kolegyně Petra Jungmanová. V té době jsem zrovna točila seriál na Slovensku, a technicky se to nedalo zvládnout.“
Jak jste se tedy v seriálu nakonec ocitla?
„Po letech se mi z produkce ozvali znovu s tím, že pro mě napsali roli, která byla původně naplánovaná zhruba na půl roku. No a nakonec točím už několikátou sezonu, což mne samozřejmě těší.“
Diváci si vás pamatují také z nekonečného seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde jste si zahrála manželku Petra Rychlého. Tam jste, bohužel, i předčasně zemřela.
„Ano, hrála jsem Mázlovu první manželku. Nejdříve jsem byla taková paní Columbová, protože se o mně vždycky jen mluvilo a v seriálu jsem se objevila až později. O tom, jak skončím, jsem dopředu nevěděla, takže když jsem si to ve scénáři přečetla, bylo mi to pochopitelně líto. Ale tak už to prostě v seriálech chodí. Nikdy nevíte dopředu, jak se věci vyvinou. Ostatně, stejně jako v životě.“
V Ulici hraje i váš bratr Jiří. Setkali jste se spolu někdy na jevišti nebo před kamerou?
„Společně jsme začínali v amatérském souboru A studio Rubín a později jsme spolu hrávali i na jevišti divadla Komedie. Občas jsme se ocitli i v nějakých jiných projektech, kde se nám jednou podařilo hrát i manželský pár. Ale opravdu jen jednou. Byly to dvě alternace a jednou to prostě tak vyšlo.“
Co čeká hrdiny v Ulici: Nové lásky, pokus o sebevraždu, šikana, rozchod i velké návraty
Musel to být asi divný pocit, když sourozenci hrají manžele?
„Nebylo to nic moc, ale ztvárnili jsme to po svém. V covidové pauze jsme nazkoušeli jednu inscenaci v Rubínu, kde hrajeme pro změnu sourozence. Premiéra se bohužel zatím kvůli všem možným změnám, které probíhaly, uskutečnila jen pro kamarády. Pak se všechno zase zavřelo a rok se nic nedělo. Od začátku sezony se snažíme najít volné společné termíny, ale nějak nám to nevychází. Snad se nám to zase podaří na podzim vzkřísit.“
V Ulici jste se před kamerou setkali?
„Nemáme společnou linku. Jen díky tomu, že moje postava pracuje v hospodě, tak jsme se mohli letmo potkat. Takže tam proběhl takový interní vtip, kdy on jen tak mezi řečí prohodil, že prý jsem mu nějaká povědomá, a že mu připomínám jednu příbuznou. Já jsem zase odpověděla, že mi také není úplně nepovědomý.“
Sourozenecký vztah spolu máte dobrý?
„Ano, normálně jako starší brácha a mladší ségra.“
Toužila jste být herečkou už jako malá?
„Já jsem o tom takhle asi nepřemýšlela. Pamatuju se, že jsem kdysi, tuším asi ve čtrnácti, říkala, že budu režisérka. Nevím, jak mě to tenkrát napadlo a jestli jsem si vůbec uvědomovala, co to vlastně znamená. Ale určitě vím, že jsem později chtěla studovat psychologii, což bylo moje základní téma.“
Přesto jste se nakonec ocitla na jevišti. Jak k tomu došlo?
„Říkala jsem to již mnohokrát, stalo se to vlastně náhodou. Svoji spolužačku z gymnázia, která chtěla být herečkou, jsem doprovázela na konkurz do A studia Rubín, kde už tenkrát působil můj bratr. Když jsem viděla, jak se brácha zatvářil, jakmile jsem se tam objevila, na místě jsem se rozhodla, že se toho konkurzu také zúčastním.“
Vasil Fridrich: Lidé mi říkají, že jsem opravdu odporný
Celý článek naleznete v tištěné podobě nedělního Aha! (21.8.2022)
30 fotografií
