Bývalý snowboardový šampion Matyáš Kulich: Surfování bez vln
30 fotografií
Surf, vodní skútr či vodní lyže jsou tradičním adrenalinem letních radovánek u vody a každý víme, o co jde. Mlhavé představy ale asi máme o jetsurfu. Jde vlastně o malý surf poháněný spalovacím motorem, který nepotřebuje k funkci vlny! Jen plnou nádrž, přehradu nebo moře a trochu šikovnosti. Zajímavostí je, že jetsurf je českým vynálezem.
Jetsurf spotřebuje 3,5 litru na 45 minut, váží asi 22 kg a dosáhne rychlosti až 70 km/h! Jetsurfing je dnes oficiálním světovým sportem, jehož popularita stále roste. V roce 2008 ho přivedl na svět z Brna pocházející vizionář sportovec, Ing. Martin Šula 37). A mezi úspěšné jetsurfery patří i Matyáš Kulich (21), který se v minulé sezoně probojoval do světové top desítky! Tolik kostce...
Matyáš svou sportovní kariéru začal na snowboardu, dařilo se mu, ale chtělo to změnu. Dal šanci tehdy poměrně neznámému sportu a dobře udělal. Talentem získal zakladatele jetsurfingu během chvíle byl členem jedné nejlepších stájí v Česku. Nejraději trénuje ve Valticích, ale navštěvuje i další tréninková místa. Čechách jsou pro jetsurf určené pouze tři vodní plochy a zajezdit si třeba na Slapech může být komplikované, máte vyhrazený určitý prostor, abyste si nepřekáželi s plavci či majiteli jachet.
S Matyášem jsme jízdu na prkně s motorem vyzkoušeli a u toho jsme také povídali. Jen pro upřesnění, tykáme si, neboť jsme bývalí spolužáci.
Role z protekce? Marek Adamczyk a snowboardistka Samková ve filmu
Jak často trénuješ?
„Razím pravidlo, že chci být alespoň čtyřikrát týdně na vodě a třikrát týdně v posilovně. Chodím ale i častěji a občas ještě trénuji bráchu, který s jetsurfem začíná.“ Závody se na jetsurfu jezdí podobně jako F1 na okruhu. Trasu vytyčují nafukovací bóje a závodníci ji musí projet třeba dvanáctkrát (podle druhu závodu). Okruh projíždějí co nejrychleji a najednou je na trase až 12 závodníků, musejí si tedy dávat pozor, aby se nesrazili. Nosí helmy, nicméně v rychlosti až 70 km/h je srážka děsivou představou. Dvakrát za závod zastavují v jakémsi depu, kterému se říká »jokerboy«. Kdy v něm zastaví, rozhoduje jezdec sám, nebo záleží na týmové strategii.
Matyáši, není to nebezpečné? Bál ses někdy?
„Můžeš se srazit, to se stane, je to prostě extrémní sport a tohle k tomu patří. A můžeš z toho i spadnout a někdo tě třeba i přejede. Jedeme sedmdesát v hodině a nemáme brzdu, takže se s tím dá počítat. Pád v té chvíli bolí jako spadnout na beton. Nastupovat do závodu se strachem je ale špatně. Někdy trénujeme i padání, kdy třeba jeden z nás schválně spadne a ostatní se musejí postarat, aby mu neublížili. Taky se snažíme, aby při pádu zůstalo prkno nastartované a soupeři neujeli. Je to o přípravě.“
Stíháš v té rychlosti vnímat vše, co se v závodě děje?
„Musím, ale je to proces, do kterého dojdeš po mnoha letech tréninku, řešíš rychlost, zatáčení, stabilitu, soupeře i trasu. Je toho dost technicky, reakčně i na kondičku. Závod trvá asi patnáct minut, ale dá se to.“
Vzkaz Evy Samkové po návratu do Prahy: Jdu den po dni
Celý článek naleznete v tištěné podobě nedělního Aha! (14.8.2022)
30 fotografií
