Lou Fanánek Hagen: S chlastem jsme dobří kámoši! A řeknu vám proč...

Je také uznávaným textařem, který spolupracoval i na posledním muzikálu Golem, ke kterému skládal muziku tragicky zesnulý Karel Svoboda († 68). Právě včera vyrazily Tři sestry na čtrnáctidenní turné po vlastech českých, které ukončí dva dny před Štědrým dnem v Praze. Jen pár hodin před odjezdem jsme zpěváka kapely vyzpovídali…

Kdy vám někdo naposledy řekl: pane inženýre?
„Různě na úřadech a v takovém tom oficiálním styku. V té textařské a hudební branži ne.“

Jak vznikl váš pseudonym Lou Fanánek Hagen?
„To jsou moji oblíbenci ze zahraniční sféry a Fanánek je zdrobnělina jména František. Takhle jsem to vymyslel a poskládal. I když… Fanánek mi říkala také babička.“

Doma na dveřích máte jaké jméno?
„Moravcovi. Bydlím na malé vesnici, kde mě znají, takže mi chodí pošta na Fanánka i na Moravce. Vše se hází do správné schránky.“

Jak a kdy jste se dostal k muzice?
„Asi ve třetí třídě jsem začal hrát na kytaru, ale tam mě nacpali rodiče. Nebavilo mě to a asi po půl roce jsme to trápení po vzájemné dohodě ukončili. Tenkrát paní profesorka prosila rodiče, ať ji, ani mě, už netýrají. Potom jsem si asi ve čtrnácti letech vybral sám bicí a později si našel i učitele v lidové škole umění. Tam mě to přestalo bavit zhruba po třech letech. Navíc byla namáhavá i ta přeprava, bubeník musel přijít první na koncert, poslední odcházet a ještě si shánět odvoz. Tak jsem začal pošilhávat po zpěvácích, kteří nemají na starosti nic.“

Tak jste se stal zpěvákem…
„Osud tomu chtěl, že na troskách první skupiny Spálená tlumivka vznikly Tři sestry. Tam už byl nový bubeník a pro mě zbylo místo zpěváka. Tak jsem se toho chopil úplně náhodně.“

Do vašeho života však zasáhl osud i v podobě těžkého úrazu, po kterém jste přišel o nohu pod kolenem. Jak je to dlouho?
„Stalo se to v roce 1986. Šel jsem po takové zkratce po železničním náspu, kde jsem neměl co dělat. Uklouzl jsem zrovna, když projížděl vlak. Tenkrát mi bylo dvacet let.“

Vraťme se k Třem sestrám. Proč jste zvolili zrovna tento název?
„Jen tak. Padl po ránu v jedné hospodě a z řady jiných názvů napsaných na papírku nám přišel jako nejlepší. Hezky to znělo a nemá to žádný hlubší význam.“

Včera jste zahájili šňůru koncertů po vlastech českých, které ukončíte 22. prosince v pražské T-mobile Aréně. Čeká vás jedenáct koncertů ve čtrnácti dnech. Jak to zvládnete?
„Vzhledem k naší životosprávě a zálibě v alkoholu je to vysloveně zkouška ohněm.“

Máte při té zálibě v alkoholu i nějakou varovnou klapku? Neohrozí jeho nadměrná konzumace vaše koncerty?
„To vůbec ne. Tu klapku je třeba dodržet a nezačít znovu ráno, když je večer koncert. Ze strachu, co by nastalo, kdyby byl člověk nefunkční. Že by zradil celou partu, včetně těch stovek lidí. V tom konkrétním večeru se ale nehlídám. Myslím si totiž, že ten, kdo se hlídá, aby se neopil, by vůbec neměl pít alkoholické nápoje. Ty se přece pijí proto, aby byl člověk opilý. A ti, co se holedbají, co toho vypili a nic to s nimi neudělá? To je plýtvání penězi a časem.“

Jaký alkohol pijete?
„Protože mám sklony k tloustnutí, nepiji pivo, ale dávám si vinné střiky. Míchám si je do lahví od minerálky. Někdy mám sice po ránu chuť spravit se jedním malým, jenže tam je riziko, že se to rozjede do druhého dne.“

Jak odoláváte na zájezdech svodům v podobě rozvášněných fanynek?
„Tak to já zvládám bez problémů. U mě vždycky zvítězí ten alkohol. Navíc jsem ženatý a abych byl upřímný, nijak zvlášť mě takové sbírání zážitků nefascinuje.“

Kolik máte potomků?
„Mám čtyři kluky v časovém rozpětí 3,5 až 20 let. To znamená, že kolem mě byly pořád malé děti.“

Jste uznávaným textařem. Kdy jste s psaním textů začal?
„Ve Třech sestrách jsme nejdříve skládali společně. Mě to bavilo, dělal jsem jich stále víc, až mi to zůstalo.“

Na muzikálu Golem jste jako textař spolupracoval s Karlem Svobodou. Zdál se vám tenkrát nějaký divný, ve smyslu, že by uvažoval o sebevraždě?
„Ne, to mě rozhodně nenapadlo.“

Je něco, co vás v poslední době výrazně štve?
„Kamiony. To jsem permanentně rozčilený. Zatočit například z D1 na Jižní spojku je takřka nemožné, už od Průhonic se stresuji, jak to bude dál. Je jich moc, jsou nebezpečný a kvůli kamionům jsem dokonce přestal jezdit i na motorce.“

Co říkáte písni Jaroslava Hutky Udavač z Těšína o Jarkovi Nohavicovi?
„Myslím, že byla napsána ze sebepropagačních důvodů, protože se o Hutkovi vůbec nemluvilo. Teď se zase dostal do povědomí lidí. Neznám tu situaci, ale upřímně řečeno, i kdyby to všechno byla pravda, bylo to od Nohavici elegantní řešení. Protože, jak mohli estébáci ublížit Krylovi, který byl v emigraci? Mohl jim o něm nahlásit cokoliv, třeba, že žere děti, aniž by mu mohl nějak uškodit.“

Zajímáte se o politiku?
„Jen tak z rychlíku, jakoby shůry. Dopřávám si ten luxus, že jsem občanský idiot.“

Takže, kdo bude naším příštím prezidentem vás netrápí?
„Vůbec. My jsme posledně chtěli prezidentem Karla Gotta a to nevyšlo. Myslím, že tím jsme naše politické ambice zřejmě ukončili.“

Z čeho jste měl v poslední době radost?
„Z nového CD Tří sester Mydlovary a reedice mé knihy Tak to bylo, tak to je...“