Šárka Rezková, vdova po Brabcovi: Už jsem mu odpustila!
PRAHA – V devadesátých letech ji proslavil hit Borůvková! V roce 2003 pak tragická smrt jejího manžela, hudebníka Jiřího Brabce (†63). V sobotu 17. listopadu to byly už čtyři roky, co se pravděpodobně kvůli mnohamilionovým dluhům a výhrůžkám zastřelil na chatě v jihočeském Božejově.
Ze zpěvačky Šárky Rezkové (38) se rázem stala, krátce po svatbě a narození společného syna Dominika (4), vdova se třemi dětmi. Jak je na tom teď? Má už nějaký ten pátek přítele a manažera v jedné osobě Miroslava Kolodzieje, staví dům a připravuje nové písně. Bolest v srdci ale zůstává…
Co vaše psychika, už jste v pohodě?
„Už jsem se z toho vzpamatovala! Mně se všechno ujasnilo, když jsem se vrátila v březnu z Indie. Tam jsem si to nějak rozřešila a dala se do kupy. Taky u mě proběhl očistný, šílený pláč…“
To jste byla v Indii sama?
„Ne, měli jsme tam představení s Luďkem a Adinou Sobotovými. Bydleli jsme na slovenské ambasádě v Dillí. A oni nám tam říkali, že Indie je dobrá na duchovno… Já jsem si v té zemi opravdu ujasnila, co v životě chci.“
A jaký je teď váš názor na to, co Jiří Brabec v listopadu 2003 udělal – máte mu to za zlé?
„Já mu to vůbec nemám za zlé! Já na něj vzpomínám jenom s láskou. Už ani nevzpomínám na to, co bylo zlý. Jenom na to hezký. Snažím se samozřejmě jít dál…“
Odpustila jste mu?
„Ano, všechno! A hlavně jsem odpustila sobě, což je taky důležitý. Nenesu v sobě žádnou hořkost.“
Zastřelil se vám milující manžel – to musí v člověku zůstat celý život!
„Samozřejmě že mě to strašně bolí! Ta rána se v srdci zahojí, jizva ale zůstane. Občas se ozve a… Bolí to! Jiřímu ale za zlé skutečně nic nemám, asi to tak mělo být.“
Po vašem manželovi tady zůstaly velké dluhy! I tohle už je vyřešené?
„Některým institucím prostě došlo, že v ničem nejedu! I když jsme spolu byli dlouhou dobu, tak v manželství jen krátce. Samozřejmě takové ty malé dluhy, to jsem dala do kupy. Ale teď na mě už nikdo nenaléhá! Byli vyděrači ze začátku, ale to bylo hned po té smrti.“
Jak se daří dětem?
„Dominikovi, kterého mám s Jiřím, se daří dobře. Začal chodit do školky. Je to věrnákopie tatínka. Zpívá, tancuje, má rytmiku. Prostě komediant! Nejstarší Otík nastoupil na střední školu, prostřední Filip jede v zajetých kolejích. Takže jsme celkem v pohodě.“
Co s přítelem Mirkem, klape vám to?
„Ano, jsem šťastná!“
To je první muž po Jiřího smrti?
„Ne, to je asi šestý…“ (smích)
Vážně?
„Ne, první…“ (smích)
No proto…
„První a poslední! Doufám... Já nemám ráda změny.“
Prý teď společně stavíte dům?
„Stavíme!“
Kde?
„Praha-východ a je to směr Mělník.“
A co dítě, plánujete? Loni v říjnu vás hospitalizovali kvůli mimoděložnímu těhotenství...
„My jsme si o tom povídali a jestli to má přijít, tak to přijde. Neřekli jsme si striktně ne, ani striktně ano! Ale kdybych věděla, že to bude na »tuty« holka, tak proč ne?“
A co zpívání, které vás živí, chystáte třeba album?
„Já pracuji pořád, i když se to nezdá! Zpívám ve Směšném divadle Luďka Soboty a poměrně často jezdíme na zájezdy. Zrovna taky dělám na nových písních. Teď ještě sehnat peníze na vydání desky, to by bylo ideální.“
Nenapadlo vás zkusit zpívat v muzikálu?
„Já jsem byla jen na jednom konkurzu a ten mi naprosto znechutil režisér Filip Renč, který se chová k lidem jako hulvát. Už v životě na žádný konkurz nepůjdu!“
Šlo o Golema?
„Ano! Tenkrát mi to domlouval textař Vláďa Poštulka, se kterým pořád spolupracuji. A musím říct, že jsem měla co dělat, abych to vydejchala. Filip Renč mi prostě znechutil veškeré konkurzy.“
Co se stalo?
„Víte, ono se všechno dá říct slušně, když zrovna nepasujete do daného projektu. A když někdo degraduje muziku, kterou děláte, je to nefér! On mi prostě řekl, že z Golema nebude dělat nějaký country klub!“
Takže už nikdy tuto oblast nezkusíte?
„Víte, já si myslím, že mám v sobě hodně velké rezervy a že nevydávám těch sto procent, která vydávat můžu! Ráda bych si zazpívala velké písničky, neříkám velké role… Aby se prostě člověk vážně uplatnil! Já ale zkrátka nejsem takový ten lůžkový typ – a nikdy nebudu. Prostě nikomu do postele skákat nebudu, i když mi to bylo několikrát naznačeno! Ale to nejde, já nemůžu!“
Takže vás teď živí hlavně koncerty?
„To se takhle říct nedá, to jsou prostě akce, kde je vícero lidí, a tam si zazpíváte. Nebo jsou plesy, firemní večírky… Ty časy, kdy jsem jezdila po republice s kapelou, jsou už dávno pryč.“
