Česká »Agatha Christie« Michaela Klevisová: Zpověď královny detektivek
6 fotografií
Je nespornou královnou detektivek, přezdívá se jí česká Agatha Christie. S větším potěšením však čte jinou »kolegyni«, britskou spisovatelku krimipříběhů P. D. Jamesovou. Dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku Michaela Klevisová (45) se drží v ústraní, raději tvoří, než by se prezentovala jako hvězda. A rozhodně jí to jde! Barvitě vykresluje postavy, místa i příběhy, dokáže napínat k prasknutí. V rozhovoru pro Aha! říká, že život miluje tady a teď.
Ke kulatému počtu deseti knih přibyla nová, Prokletý kraj. Baví vás ještě psaní, a čím konkrétně?
„Baví, i když pravda je, že jsem nikdy nevnímala psaní jako svoje hobby. Od počátku to pro mě byla práce. Zřejmě proto, že mojí původní profesí je novinařina – tedy také psaní. Knížky jsem vždycky brala jako další linii své profesní dráhy. A už při tvorbě své prvotiny Kroky vraha jsem snila o tom, že tohle by mě jednou mohlo živit. Což se povedlo až o deset let později. A proč mě psaní knížek baví? Hlavně díky svobodě. Nejsem ničí šéf ani podřízený. Všechno si od začátku do konce vymyslím sama. To se vám nemůže omrzet.“
Jste jako dvojnásobná držitelka Ceny Jiřího Marka za nejlepší detektivní knihu roku při psaní zodpovědnější?
„Měla jsem z ocenění strašnou radost. Brala jsem to jako potvrzení, že odvádím dobrou práci. Ale že bych kvůli tomu něco měnila? To ani ne. Já píšu hlavně tak, aby to bavilo a těšilo mě. A jsem od přírody perfekcionista. Nedala bych z ruky příběh, se kterým nejsem stoprocentně spokojená. To raději neodevzdám nic. Jednou jsem měla smlouvu na knížku, jenže s tím, co jsem vytvořila, jsem nebyla úplně spokojená. Tak jsem napsala do nakladatelství, že chci termín o rok posunout. Nebyli nadšení, ale co mohli dělat? Ono se říká, že jednu horší knížku čtenáři autorovi odpustí. Jenže já si myslím, že moji čtenáři si zaslouží jen to nejlepší.“
Říká se vám královna české detektivky, k jakému autorovi naopak vzhlížíte vy?
„Když jsem začínala psát, můj velký vzor byla britská autorka krimi P. D. Jamesová. Každá její detektivka je zároveň dobrý psychologický román. Příběh plyne pomalu, jsou v něm krásné popisy krajiny, architektury. A hlavně nepoužívá žádné zbytečné násilí, žádné nechutné scény. V poslední době už sice detektivky moc nečtu, ale k těm jejím se určitě časem zase vrátím.“
Jste autorkou, která se pro tvorbu postav inspiruje ve svém okolí? Už byl někdo ze známých obětí zločinu?
„To ne – já nechci lidi naštvat nebo se jich dotknout. Naopak si dávám veliký pozor, aby se žádná postava nikomu skutečnému nepodobala. Přesto se moji známí v mých postavách neúnavně hledají. A někdy jsou dokonce naštvaní, protože mají pocit, že jsem je popsala nelichotivě. Ono je to tím, že lidské povahy i osudy jsou si podobné. Už jsem se dostala i do situace, kdy mi někdo vynadal, ačkoli jsem na něj při psaní vůbec nemyslela. A já pak brečela a říkala, že s psaním knih končím, protože tyhle situace fakt nemám zapotřebí.“
Jak vznikal rozhovor
Michaela Klevisová pořád píše. V Praze i na venkově, v létě i v zimě. Raději jí tak ani nevolám – rušit spisovatele u psaní je nepřípustné. Rozhovor vznikal prostřednictvím e-mailu. I přesto, že jsme se nepotkali u kávy a nemohli jsme se dívat při dialogu do očí, na každou zprávu od ní jsem se těšil. Jsou stejně poutavé a čtivé jako její knihy. Mimochodem, její tatínek byl prozaikem, publicistou, autorem knih pro mládež či filmovým dramaturgem a maminka redaktorkou, autorkou fejetonů a překladatelkou.
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě deníku Aha! (4. 9. 2021)
6 fotografií
