Houslový virtuos Václav Hudeček: Měl jsem housle za 18 milionů! Teď jsem rád, že mi je vzali!

Život zasvětil houslím a koncertním pódiím. První nástroj dostal v pěti letech a dnes ho zná celý hudební svět. Houslový virtuos Václav Hudeček (55) je mezi houslisty pojmem a jako pedagog předává zkušenosti i dalším generacím. Přes třicet let je ženatý s bývalou herečkou, dnes úspěšnou spisovatelkou Evou Hudečkovou (57) (dříve Trejtnarovou) a z rukou prezidenta republiky přebral 28. října vysoké státní vyznamenání. „Byl jsem tak rozrušený, že bych v tu chvíli nebyl schopen na housle vůbec zahrát,“ říká slavný houslista.

Když jste 28. října obdržel vysoké státní vyznamenání, jaký to byl pocit?
„Jsem ohromně pyšný. I když jsem dost ostřílený a dokážu se ovládat, po dlouhé době jsem měl slzy v očích a nesmírně mě to dojalo. Také jsem měl radost, že pan prezident vyznamenal čtyři představitele takzvané seriózní vážné hudby, která je speciálně v naší zemi neprávem odsouvána na periférii zájmu. Do ní počítám i jazzmana Jiřího Stivína, se kterým tuto krásnou hudbu často provozuji.“

Věděl jste o svém vyznamenání dopředu?
„Oficiální dopis z kanceláře prezidenta republiky jsem dostal asi čtrnáct dní předem, ale moje žena to věděla ještě dva týdny před tím. Podařilo se jí to však přede mnou utajit.“

Co vám potom k vyznamenání řekla?
„Kdo jiný by si to měl zasloužit, než ty. Řekl jsem jí na to, jestli ví, kolik u nás žije lidí, které nikdo nezná a kteří pro tuto zemi udělali ve svých oborech víc než já.“

Na koho jste si při přebírání vyznamenání vzpomněl?
„Na svého otce, který přišel s nápadem koupit mi housle a na všechny lidi, kteří prošli mým životem a pomáhali mi. Ale i na ty, kteří mi ubližovali. Protože i nepřítel je důležitý, abychom nezpychli. Nejvíc jsem ale myslel na svou ženu, která je se mnou už přes třicet let a moc mi pomáhá.“

V kolika letech jste dostal své první housle?
„Bylo mi pět a půl a dostal jsem je pod stromeček. Za trest. Byl jsem zlobivé dítě a housle mě měly naučit disciplíně. Mám je stále schované, na Vánoce to bude přesně padesát let.“

Kolik jste v té době věnoval hraní času?
„Zpočátku asi hodinu denně, zatímco důsledný otec si zapisoval do speciálního deníku informace o mém hraní. Například: Zdá se mi, že ho housle začínají bavit skoro stejně jako sáňkování. Nebo: Tak nevím. Se mnou hraje vždycky rád, i když mě nic tak nerozčílí, jako učit na housle vlastního kluka. Sám jsem při hře vyčerpán, jako bych dobýval pařezy.“

Měl jste vůbec čas na klukovské zájmy a lumpárny?
„Bruslil jsem, hrál jsem fotbal a jako každý kluk jsem si párkrát i pořádně natloukl. Také jsem hltal mayovky a na prababičku, která mě při cvičení na housle hlídala, jsem vymyslel oblíbenou fintu. Při čtení jsem hrál stále dokola stupnici a prababička byla přesvědčená, že poctivě hledím do not.“

Byl jste něco jako zázračné dítě. Sklidil jste někdy i nepříjemnou kritiku?
„Profesor konzervatoře, uznávaná kapacita, který mě paradoxně později sám učil, řekl jednou mému otci, ať toho hraní raději nechám. Že prý jsem naprostý průměr a pořád nade mnou musí někdo stát.“

Kdy jste se poprvé zamiloval?
„Bylo to ve školce v Blatné. Navíc se mi líbilo jméno té dívky, které jsem tenkrát pochopitelně nemohl docenit. Jmenovala se Mařenka Jebáčková.“

V době, kdy ostatní kluci randili, jste poctivě cvičil na housle. Kolik hodin denně?
„Prakticky veškerý volný čas. Tak šest až osm hodin denně.“

V patnácti letech jste sklidil velký úspěch s Londýnskou královskou filharmonií. Jaké jste měl tenkrát housle?
„Byly od brněnského houslaře německého původu Wutzelhofera a mám je dodnes.“

Jako houslový virtuos jste ale přešel na stradivárky.
„Nejdříve jsem měl housle z dílny italského mistra Andrey Guarneriho z roku 1674. Byly objeveny v Čechách a aby mi je mohl táta koupit, musel prodat auto a ještě se zadlužit. Od roku 1990 jsem měl ze státní sbírky zapůjčené housle postavené Antoniem Stradivarim. Byly pojištěné na 18 milionů korun. Žádost jsem si podal již v roce 1967 a čekal jsem na ně 23 let. Na začátku letošního roku jsem je po sedmnácti letech vrátil, aby je mohl používat zase někdo jiný. Docela jsem si oddechl, byla to obrovská odpovědnost. Vrátil jsem se ke svým guarnerkám, které jsou po zvukové stránce minimálně stejně dobré.“

Kolik stojí takové stradivárky?
„Pokud na ně předtím hrál nějaký slavný houslista, například David Oistrach, může se cena vyšplhat až na pět milionů dolarů.“

Jak jste poznal svoji manželku, bývalou herečku Evu Trejtnarovou?
„Dá se říct, že přesně podle filmového scénáře. V roce 1976 točil režisér Zdeněk Podskalský filmovou komedii Sedm pater pro tisíc přání, kde jsem hrál sám sebe. V obchodě s hudebními nástroji jsem ve fraku zákazníkům předváděl nové housle a přitom jsem tam vystřihl jednu těžkou virtuózní skladbu od Paganiniho. Hrál jsem tak nádherně, že se do mě měla zamilovat jedna půvabná žena, kterou hrála Eva Trejtnarová. Dopadlo to tak, že jsme se do sebe zamilovali i ve skutečnosti a krátce na to jsme se vzali. Jsme spolu přes třicet let.“

11.11.2007