Vnučka Rudolfa Hrušínského (†73): DĚDA MĚ »BUDIL« V 5 RÁNO
11 fotografií
Táta je herec a divadelní principál, máma herečka a děda patřil k nejslavnějším umělcům své generace. Kristýna Hrušínská (36) v obklopení herců vyrůstala, a i když to tak zpočátku nevypadalo, nakonec se ukázalo, že přísloví geny nezapřeš platí. Už šestnáct let hraje s rodiči v Divadle Na Jezerce a možná vychovává i další hereckou generaci.
Kristýno, na jevišti se potkáváte s oběma rodiči, cítíte se tu jako doma?
„Ano, beru to jako druhý domov. Je to naše rodinný divadlo a navazuje na dlouhou tradici. Můj prapředek, Ondřej Červíček, který vystupoval s Tylem, si založil společnost, kde hráli všichni členové rodiny. Táda, jak jsme dědovi říkali Rudolf Hrušínský – pozn. red), se do kočovný společnosti taky narodil a táta s Divadlem Na Jezerce na tradici navázal. Jsem ráda, že tu můžu hrát taky.“
Je to výhoda mít v práci mámu a tátu?
„Neberu to tak. Třeba mámě jsem jednou chtěla říct něco v portále. Začala jsem: Mami, prosím tě... A ona na to: Tady nejsem máma, tady jsem kolegyně! (směje se) Jinak nevnímám žádný rozdíl. Když táta režíruje a má nějakou výtku, řekne to stejně tak mně jako ostatním. Nepociťuju zvýhodnění ani znevýhodnění.“
Herectví se věnovala celá vaše rodina. Jak vzpomínáte na dědu?
„Bylo mi devět let, když odešel. Nejvíc jsme se vídali na chalupě v Plané, kde jsme trávili skoro celý léto. Přes rok jsme se potkávali minimálně, protože byl věčně v divadle, na zkouškách nebo v Parlamentu. Vzpomínám na něj s láskou. Byl to náš děda, Táda. Díky mnoha filmům je pořád tady s námi. I Vojtík, když poslouchá pohádky, tak ho dnes slyší.“
Jan Hrušínský o otci: Rodinné záležitosti jsme řešili před kamerou! Jindy neměl čas!
Napadne vás nějaký konkrétní zážitek?
„Jak jsme chodili na ryby. Táda u řeky sedával často a já se jednou rozhodla, že bych chtěla jít taky. Říkal mi: Půjdu hrozně brzo, budu vstávat v pět. Tak já vstanu s tebou, odpověděla jsem. Bábinka už večer připravila těsto pro ryby. Červený, anýzový, krásně vonělo... Ráno jsme se sebrali a šli s Tádou proti proudu. Dali jsme si k vodě židličky, seděli jsme a čekali.“
Co jste ulovili?
„Nic! Dostala jsem hlad. Byla doba snídaně, Táda seděl a mlčel. A tak jsem se zakousla do těsta a celý ho snědla. Bylo fakt dobrý! Když se pak Táda naklonil k prázdnýmu pytlíčku, podíval se na mě a říká: Tak dobrý. Ryb už bylo dost, jdeme domů.“
Jan Hrušínský: I když začneme hrát, ještě měsíce budeme ve ztrátě
Bez ryb...
„Ano. A bábinka byla ráda. Ta se vždycky modlila, aby Táda žádnou nechytil, protože by je pak musela kuchat.“
Celý rozhovor naleznete v tištěné podobě Nedělního Aha! (6. 6. 2021)
11 fotografií
