Ester Janečková: Hledám ztracenou »sestru«

Na co Janečková z pořadu nejraději vzpomíná? A jak dopadl její problematický vztah s matkou?

● Před dvěma lety jste po prvních osmi dílech přebírala pořad od Báry Kodetové. Napadlo vás tehdy, že to dotáhnete až ke stému dílu?
„V těchto dimenzích jsem samozřejmě vůbec nepřemýšlela. Vždycky dostáváme smlouvu jenom na půl roku. V současnosti mám smlouvu také jen do prosince. Doufám, že zájem diváků vydrží a budeme pokračovat dál. Vlastně jsem takhle doufala každý půlrok a zatím mi to vycházelo.“

● Který příběh z Pošty pro tebe vás za ty dva roky nejvíce zasáhl?
„Těch bylo určitě více a časem se k nim přidávají další a další. Hodně těžký byl pro mě známý příběh s matkou, která proklela svoji dceru. Zasáhl mne negativně a velmi mne mrzelo, že se nakonec nepodařil vyřešit ani v Návratech. Velmi intenzivní byl pro mě také příběh lékařky, která zvala do pořadu svého otce. Ten nejdřív nechtěl odstranit stěnu, ale nakonec si to pod nátlakem manželky v publiku rozmyslel.“

● Jaká byla vaše nejhorší chvilka při natáčení?
„Nejhorší chvíle jsem zažívala hned při svém úplně prvním natáčení. Bylo to nejen trémou, ale taky tím, že se nám tam tenkrát přihodily nějaké chyby. Ženě, která hledala svou matku, jsme oznámili zdrcující zprávu, že její matka zemřela, ale že jsme jí našli bratra. Teprve ve studiu, když se oba dali do řeči přes obrazovku, se ukázalo, že se stala chyba.“

● Stávají se takové omyly často?
„Do fáze hledání lidí tolik nevidím, ale myslím si, že od té doby se to nestalo.“

● Kdybyste byla na opačné straně barikády, koho byste si do pořadu pozvala a proč?
„Byla by to asi romská holčička Míša. Když mně bylo patnáct let a jí byly dva roky, tak jsme si ji s maminkou braly na víkendy, prázdniny, Vánoce a Velikonoce do takzvané pohostinské péče. Trvalo to rok a byla nám velice blízká. Po roce se vrátila její máma z kriminálu a vysoudila si ji zpátky. Tehdy to byla hodně složitá situace, protože nás na tuhle možnost dětský domov nepřipravil. Míša je asi jediný člověk, který mi zmizel ze života před více než osmnácti lety a rozhodně mi schází.“

● Už jste podnikla v tomto směru nějaké kroky?
„Nepodnikla, protože se bojím. Ona byla tehdy hrozně malinká, takže je velmi pravděpodobné, že si mě vůbec nepamatuje.“

● V Poště jde velmi často o urovnávání nefungujících nebo navazování neexistujících vztahů. Co je podle vás to nejdůležitější pro fungující vztah?
„Myslím, že nejdůležitější je mezilidská komunikace. Je důležité o problémech mluvit v době, kdy se dějí, a nenechat je takzvaně vyhnít. I z malého nedorozumění, které se neřeší, se může časem stát velký problém. Moje osobní zkušenost je mluvit, řešit a neodkládat. I když je to někdy opravdu velmi nepříjemné.“

● Jedna z vašich sester má osm dětí. Neplánujete s manželem další potomky?
„Mít děti je určitě ta nejkrásnější a nejsmysluplnější věc. Rozhodně neříkám ne, ale ani ano. Děti mé sestry fungují trochu jako přirozená antikoncepce. Vždycky když se od ní vracíme, tak si říkám, že mi ti mí dva kluci bohatě stačí.“

● Jste otevřený svěřovací typ člověka, nebo si problémy řešíte spíše v sobě?
„Přiznám se, že neumím být moc sama se sebou. Jsem hodně společenská a asi i hodně otevřená. Potřebuji kolem sebe lidi, kterým můžu důvěřovat a můžu s nimi mluvit, když mám splíny na duši.“

● Jak jste se vy sama v minulosti vyrovnávala s rozchody?
„Vždycky jsem to zvládala velice těžko. Dá se říct, že jsem nikdy žádný rozchod ani neiniciovala, protože já se velmi snadno stanu závislým člověkem. A nemusí to být jen v tom partnerském vztahu. Myslím si, že rozchody patří k tomu nejhoršímu, co provází člověka na jeho cestě.“

● Ve 13. komnatě jste byla konfrontována se svou maminkou. Změnil se váš pohled na ni?
„Já si myslím, že ne. Dozrávalo to ve mně od chvíle, kdy už jsem nebyla jen dcera, ale stala jsem se matkou dvou dětí. Teprve v tom okamžiku jsem si uvědomila, že jako máma bych některých věcí nebyla schopná. Při natáčení jsem se dozvěděla z internetu další věci ohledně jejího údajného pokusu o sebevraždu, které mě dorazily. Vyříkaly jsme si to a myslím, že nám to pomohlo. Máme se s maminkou strašně rády a jsme pro sebe vzájemně moc důležité.“

Autor: (jn)
Foto Česká televize