Jarmila Kratochvílová 70! VELKÝ ROZHOVOR: Pořád chodím běhat...
17 fotografií
Nebýt to napsáno černé na bílém v její občance, jen málokdo by tomu uvěřil: Jarmila Kratochvílová má sedmdesáté narozeniny! Svoji milovanou atletikou žije pořád, v Čáslavi trénuje děti, když má chuť, sama vyběhne. Dobře se dovede vcítit do sportovců, kteří se obávají o osud olympiády v Tokiu. Ona sama si něčím podobným před lety prošla také.
Paní Kratochvílová, daří se vám v této době dobře? „
Zatím v pohodě. Situace je, jaká je, ale naučila jsem se s tím žít. Zvykla jsem si na všelijaké dezinfekce, rozestupy a samozřejmě roušky, ale to je stejné pro všechny.“
A co trénování dětí, dá se to?
„Pořád mě to baví. Někdy teda trochu míň... (směje se). Já mám malou skupinu, starší děti, a i pro ně je to zvláštní doba, ale my trénujeme většinou venku na stadionu, kde to jde. Jen zavřené posilovny nás trápí.“
Když se podíváte do občanky, že Vám bude 70, věříte tomu vůbec?
„Já si to zas tak nepřipouštím, kdybych neznala ten termín narození, tak o tom snad nevím. Rozhodně to není tak, že bych si říkala, že od teď už spousta věcí nepůjde. Myslím, že se budu i po sedmdesátce cítit stejně dobře jako před ní.“ (usmívá se)
Mrzí vás, že kvůli pandemii nebudete moci jubileum pořádně oslavit?
„Já už za ty roky oslav zažila strašně moc, ať už byly narozeninové s rodinou nebo někde na stadionu u příležitosti výročí rekordu. Musím se přiznat, byly to často velké oslavy, ale teď to fakt dělat nejde. My jsme navíc ohromná rodina, vládní pravidla bychom nemohli dodržet ani v nejmenším.“
Myslíte, že se Tokio uskuteční?
„Ještě loni jsem věřila, že olympiáda bude, ale jak se to pořád všechno mění, jsem už o trochu míň optimistická. Pořád doufám, že pomohou vakcíny, ale na druhou stranu je to tak hrozně megalomanská akce, že vše zabezpečit bude nesmírně obtížné.“
Vy víte, jaké to je přijít o Hry, kvůli bojkotu zemí východního bloku jste nemohla do Los Angeles v roce 1984.
„My se o tom dozvěděli až v květnu, necelé tři měsíce předem. Byla to pro mě hrozná pecka. Říkala jsem si, že už se to nikdy v životě stát nemůže. A teď se to děje, i když z úplně jiných důvodů.“
Bylo právě tohle nejtěžší období vaší atletické kariéry?
„Bylo to největší zklamání. V té době jsem byla ve světové špičce, o rok dřív jsem zaběhla světový rekord na 800 metrů, na MS měla tři medaile a na olympiádu jsem byla nažhavená. Navíc jsem byla tak na 80 procent rozhodnutá, že po Los Angeles skončím. Držet se další čtyři roky ve špičce a mít pořád motivaci pro špičkové výkony bylo hrozně náročné.“
Je váš mnichovský rekord tou nejlepší vzpomínkou, kterou z kariéry máte?
„Asi ani ne. Já sice byla tehdy skvěle připravená, ale původně jsem tam osmistovku vůbec běžet neměla. Samozřejmě celý rok 83 byl vrchol, který přišel po letech práce, ale asi nejvýš řadím cestu k vrcholu, tam jsem zažila všechno.“
Co třeba?
„Strašně moc pěkných chvil. Jasně, občas jsem si pobrečela, když něco nešlo nebo jsem nemohla, ale to k té cestě prostě patří. Bez ní bych žádné rekordy ani medaile neměla.“
Celý rozhovor a nejnovější fotografie najdete v tištěné verzi Aha! 23.1.2021
17 fotografií
