Zuzana Bubílková: Můj boj s rakovinou - Musím zase pít radioaktivní jód!
PRAHA – Zuzana Bubílková (55) otevřeně promluvila o své nemoci – rakovině štítné žlázy! A moc dobře ví, že přestože už má dávno po operaci, nebezpečí zažehnáno zdaleka není! Přiznává třeba, že již příští rok bude kvůli ní opět muset pít nebezpečný koktejl z radioaktivního jódu! Jakou další 13. komnatu paní Zuzana otevřela? Vyčítá třeba něco Miloslavu Šimkovi (†64)?
Nejprve otázka, která bude zajímat každého – měla jste zdravotní problémy a dlouho jste bojovala, už je to všechno dobré?
„Zatím držím! Ale v listopadu jdu na kontrolu a všechno může být jinak. Příští rok budu muset absolvovat další pití radioaktivního jódu. Zatím jako prevenci. S touhle nejistotou se člověk při zhoubné nemoci musí naučit žít. A ignorovat ji. Jinak by se z toho zbláznil. A to já rozhodně nechci. Nanejvýš z lásky. A to už v mém věku také nehrozí. Asi...“
Trochu smutná otázka, jak moc vám v životě chybí Miloslav Šimek?
„Chybí! Moc! A nejen pracovně. Například i proto, že ho při jednáních brali jako autoritu a jednali s ním zcela jinak než se mnou. Proto také vždy všechno dojednával on. Teď to musím dělat já. A trvalo mi to dlouho, než jsem si zvykla.“
Máte mu za zlé, že vás tady nechal samotnou?
„Zajímavá otázka! Takovou bych v životě nevymyslela. Jak můžete někomu zazlívat, že dostal rakovinu? Navíc, když jsem ji záhy dostala i já?! Při téhle logice bych mu mohla vyčítat, že se pokusil dostat mě za sebou na druhý břeh. Ale byl to silný a nevšední příběh. Už jsem nad ním a přece pořád ve mně někde hlodá. Jedno vydavatelství mě už několik let přemlouvá, abych ho literárně ztvárnila. Na jaře jsem kývla. S podmínkou, že to nebude autobiografie. A tak právě dokončuji svůj první román, kde hlavní hrdinové prožívají svůj život před kamerou i za ní. Je to v podstatě sonda do života dvou celebrit, které bojují o svou kariéru, soukromí i zdraví. Více neprozradím. Snad jen to, že část jsem už odevzdala a od té doby mi vydavatel každou chvíli volá a žadoní o další kapitoly. Prý je zvědavý, jak to bude dál. Upřímně řečeno, já také…“
