Bořek Slezáček (52) o muzice a alkoholu: Proč sekl s pitím?

Jak se bavíte během pandemie?
„Sportuju. Několik hodin denně. Tedy myšleno teď v karanténě. Ale i jinak sportuji pravidelně. Celoživotně.“

Nyní se častěji objevujete v seriálech. Naposledy v Místo zločinu Ostrava…
„Tenhle seriál mě zaujal. Naprosto vším. Režiséři, herci, lokace, všechno bylo jako sen. Doufám, že se s Pavlou Beretovou, které jsem hrál manžela, potkám při práci znovu.“

Máte rád detektivky?
„Zbožňuju natáčení detektivek. Obecně zbožňuju natáčení. A když při něm potkáte Beretovou, Majera, Dobrého, Hřebejka, Wlodyho a spol., komu by se to nelíbilo! Snad jsem jim tu práci moc nepokazil. Jsem průměrný herec a jsem si toho vědom.“

Tak proč si vás vybrali?
„Kvůli polštině. Myslím, že jsem byl asi jediný herec, který uměl polsky, a tak mě vzali. Sám pocházím z Ostravy a v seriálu mluvím s polským přízvukem.“

V muzikálu Kvítek mandragory hrajete ruského vyhazovače Sergeje. I tam je třeba přízvuk.
„To je fakt. Ale Sergej je čurda. Jsem na jevišti tak deset minut. Zbytek tam pobíhá Háma a vymýšlí si text. Pak se zase vrátím já a snažím se znásilnit Cardu. A pak zase přijde Aleš Háma a s Mírou Etzlerem se předhánějí, kdo dopíše dalších třicet stran scénáře. Laufer jim tam vždycky posílá herečku, aby jim to překazila. Je to docela zábavná show.“ (směje se) 

A Děti ráje? Ty vás provází řadu let, navíc kvůli nim pendlujete mezi Prahou a Brnem…
„Ty jsem za deset let odehrál víc jak pětsettřicetkrát! Nicméně k mé velké radosti budeme hrát od podzimu zase v Praze. Pokud tedy epidemiologové dovolí. Ale do Brna jsem se vždycky těšil. Je to trochu sobecké, ale vlastně jsem šel z hotelu do divadla, z divadla do hotelu, po cestě si koupil gyros a krásně jsem si odpočinul.“

Kdy jste začal zpívat, už jako kluk?
„Jako dítě jsem hrál na housle a zpíval ve sboru. Jezdili jsme po domovech důchodců s budovatelskými písněmi. Zní zpěv a smích náš po kraji, zní v každý směr i kout a tak dále. Při studiích gymnázia jsem pak zpíval v kostelním sboru. Takže repertoár mám dost široký. Od Internacionály po Jezu Kriste štědrý kněže.“

Proč jste u muziky nezůstal?
„Mne v životě zajímala spousta věcí, u kterých jsem nezůstal. Vlastně jsem většinu života nevěděl, co se sebou, čemu bych se chtěl věnovat. Vím to posledních pár let a věnuju se tomu naplno. Hudbu mám nicméně stále jako koníčka. Každý den doma zpívám a hraju na kytaru alespoň hodinu. S muzikanty se ale raději nestýkám. Jsou to opilci. Všichni.“

Měl jste i vlastní kapelu Raketa, proč skončila?
„No, upřímně, měli jsme dost starostí s chlastem a drogama. Pili jsme tam všichni, nejen já. Nebyl čas se věnovat muzice. Ostatně my tu kapelu ani neměli jen kvůli hudbě. Byl to spíš životní styl. Nezáleželo nám na tom.“

Kdy jste přišel na to, že je čas přestat pít?
„Když se mi narodil první syn, skoro před dvanácti lety. Chvíli mi trvalo se takhle naučit žít. Nejde to hned. Od toho momentu, kdy se rozhodnete, že to chcete změnit, je ještě dlouhá cesta. Návraty, který přijdou, jsou ještě mnohem horší než to předtím. Mně ta cesta trvala asi tři roky. Odnesl jsem si dluhy, spoustu ostudy a pochopení, že tudy cesta nevede.“

Takže teď je z vás abstinent?
„Ano. Máte na výběr. Buď umřete v nádražní hospodě na hajzlu udušen vlastními zvratky, nebo prostě přestanete chlastat. Já teď o sobě říkám, že jsem abstinující alkoholik. Nepiju deset let.“

Nyní máte syny dva, kterým jste dal neobvyklá jména, proč?
„Starší Kolja má jméno po dědovi. Byl Rus a jmenoval se Nikolaj. Část mojí rodiny, ta maminčina, totiž pochází z Ruska. No a jméno mladšího Andreje vymyslela má žena. Kdybychom měli holčičku, tak by se jmenovala Kira, což je taky ruské jméno, po sestře mojí mámy.“

Máte zajímavé kořeny. Váš tatínek byl mikrobiolog, netáhlo vás také tímto směrem?
„No jasně! Biologie byla můj největší zájem celé dětství. Jen pak se to celé nějak zvrtlo a víc mne začal zajímat líh. O mikrobiologii mám velmi povšechné znalosti. Ostatně jako o všem.“

O muzice ale ne. Hrál jste na housle, pak jste přešel na kytaru. Proč, zaujala víc holky?
„Na kytaru se sice balí holky dobře, ale ještě líp se balí na prachy. A s těmi jsem to měl v životě nahoru dolů. Stejně jako s děvčaty. Dělám si legraci, samozřejmě. Jsou ženy, které mají raději kytary než peníze. A je jich, díky bohu, hodně.“

Na rozhovor s Bořkem Slezáčkem se můžete podívat zde: